Why? | Chenji [ ✔ ]

『1』『3』

    ,,Chenle za chvíli přijede, takže tady sám nebudeš příliš dlouho." pověděl mi táta, když už stál u dveří, aby mohl odejít.
,,Min ti nachystala jídlo, máš ho v lednici, takže si s ničím nemusíš dělat starost." pokýval hlavou.

,,Tati, klid, ano?" pousmál jsem se na něj.
,,Vím, že máš strach, ale ten den to přežiju." pověděl jsem mu.

,,Jenže včera ti nebylo dobře." namítl.

,,Proto Min volala přeci Chenlemu, aby na mě dnes dával pozor." řekl jsem a natáhl se ke dveřím, abych je otevřel a konečně ho dostal ven.
,,Budu v pořádku."

Táta a Mi mají už po svém volnu, takže se zase musejí věnovat práci. Ovšem táta si domluvil, že teď do zahraničí cestovat nemůže kvůli mně a jeho šéf je mnohem chápavější, než můj ředitel na škole, takže to šlo bez nějakých problémů. Jen vyžaduje potvrzení od lékaře, když se mnou táta půjde na kontrolu nebo tak, ale to je normální.

,,Hm.. vidíš to... Až teď mi došlo, že ten tvůj přítel se taky jmenoval Chenle." vypadlo najednou z úst táty a já se zarazil; proč zrovna, takhle najednou, si na tohle musel vzpomenout?
,,Že by ten tvůj idiotský ex přítel byl syn Min?" nadzvedl obočí, ale pak se hlasitě zasmál.

,,Přesně tak, tati." pokroutil jsem očima.
,,Fakt skvělý vtip. Je tak vtipný až se za břicho popadám." nevěřícně jsem pokroutil hlavou, ale v duchu si říkal, jak je tohle jen možné.
,,Co, že tě to napadlo až teď? Až po měsíci?" musel jsem se ho zeptat, protože to neznamenalo nic dobrého.

,,Víš, že ani nevím?" uchechtl se.
,,Je pravda, že jméno Chenle mi přišlo hned nějak povědomé, když o něm Min mluvila a nějak mi neseplo, že takové jméno nese i ten parchant, kterého jsi nazýval přítelem." zamračil se.
,,Až teď." dodal.

,,No jo, shoda jmen bývá občas fakt zábavná." pokrčil jsem rameny.
,,Vždyť víš, že já nejsem jediný Jisung. Určitě jich tady chodí spousta a pokud se nemýlím, tak jeden je i fotbalista, ne?" podíval jsem se na něj, protože on tuhle informaci určitě vědět bude, jelikož fotbal miluje.

,,To máš pravdu." přikývl.
,,Dokonce má stejné i příjmení." dodal pyšně; no jo, fanoušci.

,,No vidíš to!" uchechtl jsem se a doufal, že tohle celé téma tím zakecal a táta nad tím nebude nijak víc přemýšlet.
,,A teď už jdi. Nemůžeš přijít do práce pozdě, když jsi měl tak dlouho volno." popohnal jsem ho a vytlačil ho ven z domu.

,,Slibuji, že si od dalšího měsíce domluvím volno aspoň do té doby, dokud se miminko nenarodí." objal mě.
,,Opatruj se, ano?" koukl na mě.

,,Ano, tati." pohled jsem mu oplatil.
,,A prosím, teď už jdi. Říkal jsi, že dnes máš nějakou důležitou schůzku, takže opravdu nesmíš přijít pozdě."

,,No jo, už jdu. Měj se." usmál se a šel konečně k autu, do kterého nasedl a ještě mi zamával.

Samozřejmě jsem mu zamával nazpět, a když odjel z mého dohledu, zavřel jsem dveře a šel se posadit do obýváku. Pohodlně jsem se usadil na pohovku, pustil si televizi a čekal na příjezd Chenleho.