All the young dudes - Sirius' perspective - cz překlad

Kapitola 7 - První ročník: Pobertové

Středa 15. září 1971

Následující ráno Sirius vyskočil z postele, srdce mu bušilo v hrudi. Nemohl se dočkat výsledků jejich práce. James vypadal, že se cítí stejně — byl už vzůhu, třásl Peterem a křičel, ,,Vstávat a cvičit!” Sirius udělal to samé, rozhodil závěsy Remusovy postele. Hubený kluk zasténal, když se jeho obličeje dotkl sluneční svit.

Přes všechny protesty jejich přátel, James a Sirius zajistili, že byli jedni z prvních studentů ve Velké Síni na snídani. Stůl Nebelvírů byl kompletně prázdný, stejně tak Mrzimor a Zmijozel— bylo tady několik starších Havraspárských studentů, kteří se krčili nad svými knihami.

,,Perfektní,” prohlásil Sirius, nadšený prázdnými stoly, ,,místa v první řadě!”

,,Vsadím se, že se hodiny nikdo neukáže,” fňukal Peter, vypadal, že usne v jeho misce ovesné kaše.

,,Ach, hlavu vzhůru,” James jim všem nalil obrovské hrnky čaje, ,, nechcete vidět ovoce, co přinesla naše práce?”

,,Ne v šest ráno,” zamručel Peter, hlasitě usrkávající svůj čaj. Sirius sebou při tom zvuku trhl a posunul mu talíř,

,,Dej si toust a přestaň kňučet.”

Remus, kterému vždy jídlo zvedlo náladu, si už krájel svůj plátek toustu na čtyři kusy. Sirius sledoval jak si na každou část namazal jinou pomazánku — marmeládu, džem, máslo, a citronový tvaroh. Zvedl obočí, zmatený, když  Remus zachytil jeho pohled, ale druhý kluk se jenom blahosklonně usmál a zakousl se do své snídaně.

Narozdíl, od Peterovy předpovědi, netrvalo to dlouho a studenti už se hrnuli na snídani. Remus zrovna dojedl svůj toust,  když dorazila skupinka Zmijozelů — tři chlapci a tři dívky, třeťáci. Čtyři Nebelvíři soustředěně sledovali jak došli ke svému stolu, sedli si a naložili si talíře jídla.

Sirius cítil, že by mohl puknout očekáváním. Čekali, ale nic nevypadalo neobvykle. Zmijozelé si nalili čaje, namazali tousty, a naložili vajíčka bez sebemenšího problému. Sirius si povzdychl, zklamaný a přemýšlel, zda měl Remus ohledně šípkových semínek pravdu…

Ale pak. Nejvyšší kluk se zavrděl na židli, třel si ruku. Jeho kamarád se předklonil,  zběsile si škrábal nohu a přitom se snažil předstírat, že něco hledal v kapse. Třetí kluk se drbal hůlkou za uchem.

,,Fungovalo to!” zašeptal James, jeho tichý hlas sotva zadržel vzrušení. Dokonce Peter se teď usmíval, stále rozmrkával spánek.

Jak se blížilo vyučování, víc a víc Zmijozelů se nahrnulo na snídani a jejich problém se rychle stal viditelným pro všechny přihlížející. Okolo sedmé hodiny, zmijozelský stůl byl plný kroutících se, škrábajících se, drbajících se chlapců a vystrašených dívek zděšeně přihlížejících. Bylo to úplně směšné — napříč místnost sledovat studenty hihňat se a ukazovat si na drbající se Zmijozele. Jeden ošklivě vypadající šesťák, Amycus Carrow, si serval hábit, školní svetr a kravatu, aby si mohl poškrábat hruď — již rudou od svrbění.

Když přišel Snape, Sirius si myslel, že zemře smíchy. Chudáček Severus vypadal, že měl zejména špatnou reakci na šípková semínka. Přiřítil se dovnitř s hlavou skloněnou, snažící se zakrýt si obličej svými vlasy (jak mohly být TAK mastné?). Nefungovalo to — jeho nos čouhal ven a byl viditelně červený a lesklý.

,,Ach Merline!” Sirius nemohl dýchat, břicho ho bolelo smíchy, ,,Řekni mi, že jsme zasáhli jeho obličej!”

,,Hej, Srabusi!” vykřikl najednou James, záškodnicky se šklebil na Siriuse.