Středa 15. září 1971
Následující ráno Sirius vyskočil z postele, srdce mu bušilo v hrudi. Nemohl se dočkat výsledků jejich práce. James vypadal, že se cítí stejně — byl už vzůhu, třásl Peterem a křičel, ,,Vstávat a cvičit!” Sirius udělal to samé, rozhodil závěsy Remusovy postele. Hubený kluk zasténal, když se jeho obličeje dotkl sluneční svit.
Přes všechny protesty jejich přátel, James a Sirius zajistili, že byli jedni z prvních studentů ve Velké Síni na snídani. Stůl Nebelvírů byl kompletně prázdný, stejně tak Mrzimor a Zmijozel— bylo tady několik starších Havraspárských studentů, kteří se krčili nad svými knihami.
,,Perfektní,” prohlásil Sirius, nadšený prázdnými stoly, ,,místa v první řadě!”
,,Vsadím se, že se hodiny nikdo neukáže,” fňukal Peter, vypadal, že usne v jeho misce ovesné kaše.
,,Ach, hlavu vzhůru,” James jim všem nalil obrovské hrnky čaje, ,, nechcete vidět ovoce, co přinesla naše práce?”
,,Ne v šest ráno,” zamručel Peter, hlasitě usrkávající svůj čaj. Sirius sebou při tom zvuku trhl a posunul mu talíř,
,,Dej si toust a přestaň kňučet.”
Remus, kterému vždy jídlo zvedlo náladu, si už krájel svůj plátek toustu na čtyři kusy. Sirius sledoval jak si na každou část namazal jinou pomazánku — marmeládu, džem, máslo, a citronový tvaroh. Zvedl obočí, zmatený, když Remus zachytil jeho pohled, ale druhý kluk se jenom blahosklonně usmál a zakousl se do své snídaně.
Narozdíl, od Peterovy předpovědi, netrvalo to dlouho a studenti už se hrnuli na snídani. Remus zrovna dojedl svůj toust, když dorazila skupinka Zmijozelů — tři chlapci a tři dívky, třeťáci. Čtyři Nebelvíři soustředěně sledovali jak došli ke svému stolu, sedli si a naložili si talíře jídla.
Sirius cítil, že by mohl puknout očekáváním. Čekali, ale nic nevypadalo neobvykle. Zmijozelé si nalili čaje, namazali tousty, a naložili vajíčka bez sebemenšího problému. Sirius si povzdychl, zklamaný a přemýšlel, zda měl Remus ohledně šípkových semínek pravdu…
Ale pak. Nejvyšší kluk se zavrděl na židli, třel si ruku. Jeho kamarád se předklonil, zběsile si škrábal nohu a přitom se snažil předstírat, že něco hledal v kapse. Třetí kluk se drbal hůlkou za uchem.
,,Fungovalo to!” zašeptal James, jeho tichý hlas sotva zadržel vzrušení. Dokonce Peter se teď usmíval, stále rozmrkával spánek.
Jak se blížilo vyučování, víc a víc Zmijozelů se nahrnulo na snídani a jejich problém se rychle stal viditelným pro všechny přihlížející. Okolo sedmé hodiny, zmijozelský stůl byl plný kroutících se, škrábajících se, drbajících se chlapců a vystrašených dívek zděšeně přihlížejících. Bylo to úplně směšné — napříč místnost sledovat studenty hihňat se a ukazovat si na drbající se Zmijozele. Jeden ošklivě vypadající šesťák, Amycus Carrow, si serval hábit, školní svetr a kravatu, aby si mohl poškrábat hruď — již rudou od svrbění.
Když přišel Snape, Sirius si myslel, že zemře smíchy. Chudáček Severus vypadal, že měl zejména špatnou reakci na šípková semínka. Přiřítil se dovnitř s hlavou skloněnou, snažící se zakrýt si obličej svými vlasy (jak mohly být TAK mastné?). Nefungovalo to — jeho nos čouhal ven a byl viditelně červený a lesklý.
,,Ach Merline!” Sirius nemohl dýchat, břicho ho bolelo smíchy, ,,Řekni mi, že jsme zasáhli jeho obličej!”
,,Hej, Srabusi!” vykřikl najednou James, záškodnicky se šklebil na Siriuse.
ČTEŠ
All the young dudes - Sirius' perspective - cz překlad
FanfictionToto NENÍ můj příběh. Toto je pouze překlad fanfikce z All the young dudes, což je fanfikce z příběhu Harry Potter. All the Young dudes Sirius' perspective od Rollercoasterwords najdete na Ao3 a originál All the Young Dudes od MsKingBean89 také na...