All the young dudes - Sirius' perspective - cz překlad

Kapitola 17 - První ročník: Dvanáct

Bylo toho tady spoustu na přípravu pro Remusovy narozeniny, i bez pořádání velké párty. Sirius musel podplatit Mrzimora ze třeťáku, aby mu ukázal kde jsou kuchyně, takže mohl domácím skřítkům podat detailní žádost, a stopoval všechny Nebelvíry - dokonce i sedmé ročníky - aby podepsali společnou narozeninovou kartičku. Ta nejvíc čas-spotřebující věc ale, byla Jamesovi vymluvit nutit je jít se podívat na nebelvírský famfrpálový trénink.

Sirius měl rád famfrpál - dokonce ho miloval - ale James s tím byl posedlý. Každý pátek, vytáhl svoje kamarády za ním na hřiště, sledovat starší studenty se šipkovat na košťatech. Siriusovi to nevadilo, tolik; rád trávil čas s Jamesem, a bylo to relaxující, položit se na tribuny a pokecat. Ale nemyslel si, že si to Remus užíval tolik jako zbytek - pořád byl zavrtaný nosem v knize. Takže když Sirius přišel na to, že přestože narozeniny jejich kamaráda padly na pátek, James neviděl důvod měnit jejich obvyklé plány, musel s ním mít velmi vážnou konverzaci, aby ho postavil zpátky nohama na zem.

Když ten velký den nastal, Sirius a James se probudili za rozbřesku, táhnoucí Petera z postele. Čekali na to než slunce vystoupá dostatečně vysoko, před seřazením se okolo Lupina. Sirius zvedl tři prsty, artikuloval,

1...2....3...

,,Všechno nejlepší, Lupine!" Zakřičeli všichni. Remus se prudce probudil, rychle se posadil. Usmál se na ně, zvívající jak řekl,

,,Díky, kluci."

Dostalo se mu královského zacházení na snídani, bouřlivě odstrkovali ostatní studenty a pochodujíc před ním.

,,Z cesty prosím!"

,,Oslavenec prochází!"

,,Uhněte, tady není nic k vidění!"

Někteří starší studenti protočili oči, ale většina považovala jejich dovádění za zajímavé. Byl skoro víkend, a všichni byli v dobré náladě.

U stolu, odstrčili Remusovy ruce natahující se pro jídlo, se záměrem mu vše naservírovat. Peter mu nalil čaj, James mu naložil talíř, a Sirius namazal toust. Remus vypadal, že by nejradši zalezl pod stůl.

,,Musíte?" Zasténal, složil obličej do dlaní.

,,Absolutně." Řekl James.

,,Definitivně." Přikývl Peter.

,,Bezesporu." Dokončil Sirius.

Remus zavrtěl hlavou, hodně se červenal. Ale usmál se, jak se podíval na svoje jídlo.

Jakmile dojedli, Sirius pokývl na Petera a Jamese. Oni tři se unisono postavili, šklebíc se na jejich úzkostlivého kamaráda.

,,Co?!" Zeptal se, očima nervózně bloumal. Pokusil se vstát, ale Peter a James položili každý ruku na jeho rameno, tlačíc ho zpět na místo. Sirius vytáhl ladičku s jeho hábitu s květnatým, podlým úsměvem, jak zahrál dlouhý tón. Remus zavřel oči, připravoval se...

,,Hoooooooooo-dně štěstí zdarví!" Řvali jak hlasitě jen mohli, ,,Hooo-dně štěstí zdraví! Hooooo-dně štěstí, milý Reeeeeeeeeeemusi!"

Při jejich dychtivé (a lehce rozladěné, i přes ladičku) serenádě, se přidal zbytek haly. Remus složil hlavu do dlaní.

,,Hoooooodně štěěěěěěěěěstíííí zdraaavííííííííííí!"

James vyskočil na jeho židli. ,,Hip hip!"

,,Hurá!" Jásali Nebelvíři.

Celý stůl se smál, jak James sestoupil zpátky, a i když Remus zasténal, neochotně měl na tváři úsměv.