All the young dudes - Sirius' perspective - cz překlad

Kapitola 20 : Léto 1972

Nedovolil si to myslet, ale Sirius doufal – tajně, podvědomě – že jakmile dorazí domů, věci se mezi ním a Regem mohou vrátit do normálu. Nezapomněl na jejich hádku, i když se ze všech sil snažil na to nemyslet. Když se ale blížil ke dveřím domu své rodiny, opravdu chtěl víc než cokoli jiného, ​než vidět svého bratra znovu se smát a vědět, že mezi nimi bylo všechno odpuštěno.

Bohužel všechny naděje, které vkládal na radostné shledání, byly rychle zmařeny. Nikdo nečekal, aby ho mohl přivítat, když vešel dovnitř se svou matkou – která celou cestu zpět z nástupiště 9 a ¾ strávila zuřivými přednáškami poté, co viděla svého syna, jak vystoupil na nástupiště bok po boku s Jamesem Potterem.

Když vyhledal svého bratra, Regulus zasmušilý a odtažitý. Vždy měl sklony k melancholii a měl špatný zvyk izolovat se, když byl rozrušený. Ale tohle bylo jiné. Reggie přivítal Siriuse úšklebkem, jaký na bratrových rtech ještě nikdy neviděl, výrazem, který mu podlým způsobem zkřivil rysy. V minulosti by se Sirius mohl omluvit jen jednou, aby viděl, jak se do očí jeho bratra vrací zbožňující světlo, a věděl, že je všechno v pořádku. Ale teď tam byla zášť, trnitá jako ostružiní, která houstla, čím déle byli od sebe odděleni, a Sirius si uvědomil, že nemá ponětí, jak ji odstranit.

Tak začaly některé z nejbídnějších dnů Siriusova života. Bez bratra se život doma stal nesnesitelným. V Bradavicích byl Sirius vždy obklopen přáteli. Najednou sám, se cítil, jako by mu strhli nějaký ochranný obal; přikrývka nebo skořápka se odloupla a vystavila ho tím krutému chladu osamělosti.

Sirius zjistil, že tráví dost času zalezlý v knihovně a machází útočiště, stejně jako když vyrůstal, v knihách. Podařilo se mu rozptýlit se procházením některých svazků, které jeho otec choval o kletbách a prokletích – opravdu ošklivé, takové, jaké v knihách v Bradavicích nenašel. Sbírka jeho otce jich byla plná. Sirius se snažil nemyslet na to, co to znamená.

Byl si vědom, stejně jako každý, kdo vyrostl v kouzelnickém světě, černé magie. Slyšel nejasné odkazy na temné čaroděje, minulé války a zvěrstva. Ale ačkoli se tento termín často objevoval, Sirius nikdy nenašel jasné vysvětlení toho, co přesně udělalo čaroděje „temna“ s velkým T. Zdálo se, že v historických knihách je nepřítelem jakákoli čarodějnice nebo čaroděj. Byli označeni jako temní bez jakékoliv další diskuze.

Ani v obraně proti černé magii profesor nikdy nevystoupil a neřekl, co přesně spadalo pod záštitu jeho odbornosti. Kletby byly zajisté černou magií – ale studenti v Bradavicích se neustále navzájem proklínali a začarovávali, a žádný z nich nebyl temnými čaroději. Pokud Sirius mohl soudit, v písku nebyla žádná jasná čára; termín byl mlhavý a měnil se podle toho, jaký politik byl u moci.

Přesto věděl, že mnoho knih v jeho rodinné knihovně bude pravděpodobně zakázáno z polic v Bradavicích, a začínal si uvědomovat, že v očích mnoha čarodějů je rodina Blacků plná černé magie. Že to byla právě tato Temnota, která ve skutečnosti tak silně přispěla k jejich pověsti a formovala spletitý strach a respekt, s nimiž k nim mnozí přistupovali.

Sirius nikdy nepovažoval svou rodinu za Temnou. Jistě, byli docela zapojeni do kouzel, nad kterými by v Bradavicích mohli pozvednout obočí. Byli politicky vychytralí, ambiciózní a toužili po moci. Mnozí je nenáviděli, často včetně samotného Siriuse. Ale – dobře. Nemyslel si, že jeho rodiče byli temní čarodějové, přes všechny jejich chyby. Nebylo to tak, že by byli zlí. I když vlastnili spoustu strašidelných knih.

Když nečetl, Sirius strávil velkou část svého času snahou donutit Reguluse, aby ho měl znovu rád. Bylo těžké vědět, co přesně bylo z jejich katastrofální vánoční hádky kořenem Regovy současné zášti, ale Sirius si myslel, že pokud bude dostatečně trvat na tom, aby se choval, jako by byli stále přátelé (byli, pro Merlina, byli bratři, přes to všechno!), pak by se Regulus nakonec musel vzdát a přiznat, že jedna hádka nemůže vrátit deset let bytí nejbližšími přáteli. Přemlouval, obelstil, přepadl svého malého bratra ze zálohy, když chlapec zjevně chtěl, aby ho nechal sám, a nutil ho ke hrám s Řachavým petrem nebo tchoříčky. Vtipkoval, tvrdohlavě, odhodlaný rozesmát Reguluse. Prováděl na Kráturu žerty, o kterých věděl, že by jeho bratra rozesmály – i když ho dostaly do problémů.