až se jednou kouknem zpátky
na ten bordel
co volal bídný zítra
vzpomenem si na naše matky
a poprvé
budem ho chtít uklidit
sami a s klidem
oprášíme špínu chyb
narovnáme rohy času
a naposled si popláčem
ať už zvenčí
nebo v nitru
ve smíru si všechny kroky
projdem zas a znova
už nebudem děti
a dospělost se stane cizí
ale až se jednou kouknem zpátky
až prohrábnem ten uzel známa
odpor k našim verzím zmizí
svý rány z bojů
hrdě vložíme
do mapy našich cest
a hladit budem jizvy
který vryli jsme si do prázdna
až se jednou kouknem zpátky
budeme si rozumět
a budem chápat i to ticho
i ty matný chvíle
kdy žádný zítra nebylo
bude to jak v kině
jen popcorn osolíme slzama
a místo coly
připijem si odpuštění
a až nastane ten den
až se zpátky kouknem
už žádný bolavý včera
nebude vůbec třeba
ČTEŠ
...A ZBYLO JEN TEPLO
Poetrytřetí básnická sbírka, která konečně nese i to zasloužený teplo. její verše mi při sepisování pomohly, tak třeba pomohou i někomu dalšímu. zbouraná věž, hojení a vesmír uvnitř. sem tam i trochu zabolí. ale to je přeci jenom součástí procesu.
