až náš tvůrce rozhodne
a posadí nás znovu k sobě
nebude to jako dřív
s nitkou úsměvu
a vděku v očích
budu ti naslouchat
a budu se dívat
jakým strůjcem jsi se
po té době stal
v odstupu
a v pochopení
řekneme si pravdy
a křivdy
co měsíce visí
mezi těly
jedné duše
dám ti úsměv
a taky slzy
bez hrdosti
bez ega
co pohřbili jsme minulosti
zahojení
bez kuše
a bez šípů
naproti sobě
teplem
ty ve mně
a já v tobě
tak jako celá staletí
nekonečno mezi námi
a přesto kratší
než aby do střepů
mohlo nás tříštit
našli jsme se
po času v nepohodě
po všech těch chybách
po osudu
co nebyl přán
teď je nám přáno
v posledním životě
a máme se
pro každý ráno
i noc
protože osud
nám dvěma
je sečten už dávno
ČTEŠ
...A ZBYLO JEN TEPLO
Poetrytřetí básnická sbírka, která konečně nese i to zasloužený teplo. její verše mi při sepisování pomohly, tak třeba pomohou i někomu dalšímu. zbouraná věž, hojení a vesmír uvnitř. sem tam i trochu zabolí. ale to je přeci jenom součástí procesu.
