jen ve verších
dokážu vznítit
co moje srdce tají
co cítím
a cítila jsem tam
tam na louce
pod pláštěm lesklým
pod časem teskným
v záplavě
po níž se hradby neptají
zamilovala jsem se
jak blázen
co kartami hází do stran
jak poutník
se svítící lucernou
jak havran
co otevřeli mu klec
a on konečně
a svobodně
rozevřel křídla
nebojím se lásky
ani nahých těl
ve spojení nás dvou
cítím správnost
a proplouvám skrz tuhý tmel
k hradu z papíru
k hradu
kde je pro nás dva klid
a kam se v míru
můžem k sobě vracet
přijímám všechno
všechno
co láska dává
chci každou jizvu z tebe
chci lásku
co bolí
co řve
když nemáme sebe
a co bere mi dech
když sklání se nade mnou
zamilovala jsem se
šíleně
a vroucně
a něžně
a mocně
víc než kdy dřív
zdá se mi
a nestydím se
ani za jedno ze slov
ani na malou chvíli
čekala jsem dlouho
a teď to mám
svůj žár
co příjemně bolí
odhazuju těch deset holí
a poklekám před tebou
s teplem v dlaních
je tvoje.
nikomu právem nenáleží
víc
než samotnému králi holí
zlomil si kámen
našel mě v hrobě
rozbil si hradby
a dal mi teplo
světlo
a nazpět ten med
už dávám sbohem vší té zlobě
a zášti
a vzteku
a hrdosti
otevírám se ve vší své útlosti
v jemnosti
a doteku
a není to slabost.
je to síla
která si hrdě usedá
vedle řvoucí hlavy lva
a není strachu.
jsem nahá
ale slabost marně bys hledal
jsem sporá v kůži
ale hrdá
a krásnější
než kdy předtím
o tolik hezčí nemlčet.
radši klečet před tvou pýchou
radši city vyřvat do světa
než se nechat bodat dýkou
svých minulých chyb
patří ti to
tahle věta
že zamilovala jsem se
během léta
jak když vůz
proráží les.
ČTEŠ
...A ZBYLO JEN TEPLO
Poetrytřetí básnická sbírka, která konečně nese i to zasloužený teplo. její verše mi při sepisování pomohly, tak třeba pomohou i někomu dalšímu. zbouraná věž, hojení a vesmír uvnitř. sem tam i trochu zabolí. ale to je přeci jenom součástí procesu.
