až se příště zase skloníme
až překonáme vzdálenost
budu tě líbat
teplem svého srdce
neposlechnu slovo dost
a budu tě líbat
hluboce
a temně
a dlouze
a prudce
a trhavě
a dávně
abys pocítil
ten tenký led
na němž celou dobu stojím
abys viděl
že se nebojím
ďáblovu lest lapit
až se příště
do nahoty svlečem
vryju se ti do kůže
bolavým nábojem
který pramen neuhasil
zašeptám ti do dechu
servu z tebe všechnu zlobu
naleju ji do poháru
a v touze budem oba pít
až zase sesuneme stěny
budu tě milovat
bez zábran
a hranic
tak jak Manet maloval ženy
ČTEŠ
...A ZBYLO JEN TEPLO
Poetrytřetí básnická sbírka, která konečně nese i to zasloužený teplo. její verše mi při sepisování pomohly, tak třeba pomohou i někomu dalšímu. zbouraná věž, hojení a vesmír uvnitř. sem tam i trochu zabolí. ale to je přeci jenom součástí procesu.
