ALMA MATER

XV.

Vánoční pauza byla poněkud delší než jsem předpokládala, ale tady je....další kousek naší víkendové skládanky.

 Zavřela oči a ze všech sil si přála být někde jinde. Bylo ji jedno kde. Hlavně ne v Bradavicích, ne v knihovně, a už vůbec ne na svém bývalém profesorovi. Samotné přání ji ovšem od reality nezachránilo. Plně si uvědomovala, na čem, respektive na kom leží a cítila Snapeův horký dech ve vlasech. Začal ji trnout krk, jak se snažila udržet hlavu v bezpečné vzdálenosti od jeho hrudi. Protože položit ji na Snapeovo rameno znamenalo porážku, smíření se se současnou situací, přiznat si, že je slabá. A Hermiona byla všechno, jen ne slabá. Byla zvyklá problémy řešit, ne se jim poddat. Ať se to okolí líbí nebo ne.

Zvedla pohled.

Sakra i v této situaci musím u něj zaklonit hlavu..

„Navrhuji kontaktovat ředitelku McGonagallovou. Předpokládám, že poslat Patrona nebude ten nejlepší nápad vzhledem k náročnosti kouzla, ale počítám, že školní skřítci by na vaši prosbu jakožto zaměstnance školy mohli reagovat. Ředitelka bude určitě mít možnost kontaktovat někoho z havraspárských v prostorách Ala Corvus. A do té doby se můžeme uchýlit například do ošetřovny k madam Pomfreyové. Souhlasíte pane profesore?" vychrlila ze sebe.

„Ne," odpověděl ji klidným hlasem Severus Snape.

„Ne?" naježila se Hermiona. „To jako chcete setrvat v této poloze až do rána, dokud nás nenajde madam Pinceová?"

„To jsem neřekl," pokračoval konverzačním tónem a koukal přitom do stropu.

To tam snad počítá pavouky a já ho obtěžuji nebo co?

Jako by slyšel její myšlenky, stočil pohled na Hermionu a jeho oči se do ní doslova zabodly. „Slečno Grangerová, ani ředitel školy se do prostor toho jejich zpropadeného havraspárského klubu nedostane. To mi věřte, sám jsem se o to mnohokrát pokoušel během své krátké ředitelské kariéry. Pán Zla o to tajemství velmi stál. A když říkám velmi, tak myslím velmi." Na chvíli se odmlčel.

„Navíc předpokládám, že znáte postihy, které by zasáhly Ellesméreho, kdyby se ukázalo, že je zodpovědný za kletbu, která nás dva ohrozila na životě. Na území školy. Během absolventského setkání. Myslím, že ani jeden z nás by už nikdy v životě neviděl od něj ani stránku. A nevím, jak vy, ale já plánuji ještě poměrně dost výzkumů, kde budu nutně potřebovat nahlédnout do jeho literárních fondů," pokračoval direktivním tónem.

Hermiona se zarazila. Tohle ji nenapadlo. Pokrčila čelo, jak usilovně v hlavě skládala seznam pro a proti. Pak se ji obličej vyjasnil, pousmála se a podotkla: „To zvládneme, paní ředitelka to pochopí a když ji „jistým" způsobem požádám, hlásit Ministerstvu to nebude."

Severus Snape překvapím vytáhl obočí: „Slečno Grangerová, to mi právě sdělujete, že hodláte ředitelku McGonagallovou vydírat?

Hermiona mu sarkasticky odpověděla: „To jste řekl vy." Přenesla váhu na pravou ruku a levačkou si zastrčila spadlý pramen za ucho. Ihned poté, co položila ruku zpátky na zem, pramen opět spadl.

Zatracené vlasy!

„Nemáte náhodou u sebe nějaký provázek nebo tak něco?" zeptala se popuzeně Hermiona a v duchu sama sebe proklínala, že před slavností vyprázdnila všechny kapsy, jak v džínách, tak v hábitu. Určitě by něco na sepnutí vlasů našla.

„A to nám v naší situaci pomůže jak? Chcete si udělat uzlík, abyste nezapomněla, čím chcete ředitelce vyhrožovat? " zazněla Snapeova pobavená odpověď.