ALMA MATER

XVIII.

 V Hermioně by se krve nedořezal. Při představě problému, který ji právě profesor nastínil, ji začalo bušit srdce a zatočila se ji hlava. Kdyby ji Snape pevně nesvíral v náručí, asi by se mu skácela přímo pod nohy.

Ne. Ne, to v žádném případě. To raději umřu!

U Merlina, on asi taky bude potřebovat....ne. Prostě ne!

Nechtěla na to vůbec reagovat, ale to dusivé ticho, které se rozprostřelo kolem nich, bylo ohlušující.

„Ehm, to vyřešíme, až to bude aktuální," hlesla šeptem.

Snape jen mírně kývl hlavou a pohled stočil pro jistotu jiným směrem.

Hermiona si rázem chtěla vymazat z hlavy všechny představy, které ji najednou začaly probíhat před očima ohledně tohoto indiskrétního, ale zároveň velice lidského problému. Kdyby bylo bezpečné na sebe seslat Obliviate, sama by to právě udělala. A při rychlém pohledu na Snapeovu tvář, bledší než obvykle, si byla stoprocentně jistá, že není sama.

Potřebovala svou mysl zaměstnat jinak. Pozorně sledovala chodbu, kterou kráčeli, ale nepoznávala žádnou sochu, ani jeden kamenný portál.

Kam to sakra jdeme? Nemívají profesoři propojený kabinet se svým bytem? A ke Snapeovu kabinetu se snad jde přece jinudy!

Hermiona v něm sice nikdy nebyla, ale často s Ronem v pátém ročníku doprovázeli Harryho na hodiny Nitrobrany a jako primuska věděla přesně, kde se ve sklepení kabinet profesora lektvarů nachází. Ale touto chodbou nikdy nešla, to si byla jistá. Její myšlenky rozptýlil až Snapeův hlas.

„Jsme tady, slečno Grangerová."

Stáli před jednoduchými dveřmi z tmavého dubu, ale Snape se nějak neměl k tomu je otevřít.

„Nepozvete mě dál, profesore?" snažila se odlehčit situaci Hermiona.

„Mlčte," utrhl se na ní Snape.

Hermiona se zarazila, překvapena jeho nepřátelským tónem, ale pak ji to došlo. Muselo to být pro něj těžké, takto nedobrovolně si nechat někoho vstoupit do soukromí. Ne vstoupit, ale doslova vnést. Způsobem, nad kterým nemá kontrolu. A mít kontrolu na vším, to je Snapeova přirozenost. Dále ji to utvrdilo v tom, že zřejmě opravdu nepočítal s tím, že jeho nesmyslnou nabídku sexu přijme. To ji trochu uklidnilo. Na druhou stranu, co si začal myslet o ní, když ji přijala?

Nakonec vztáhl ruku a vzal za kliku.

Hermioně přeběhlo po zádech drobné mravenčení a cítila, jak jí na pažích vyskočila husí kůže.

Samozřejmě! Snape má kolem svého bytu ochranná kouzla! Tak proto se potřeboval soustředit.

Náhle si nebyla jistá, kdo má anebo nemá kontrolu. Cítila, jak Snape otvírá dveře a překračuje práh a ona začala vnitřně panikařit. Nedalo se to už zastavit a cesta zpět už neexistovala.

***

Severus Snape si viditelně oddechl, když se za ním zabouchly dveře. Nedbale máchl rukou, světla po stěnách se rozsvítila a oheň v krbu se rozhořel.

Konečně. Konečně má tu proklatou cestu hradem za sebou a je ve svých komnatách. Jediné a velmi podstatné mínus je Nebelvírka, co mu visí na krku. Proč u Merlina zrovna ona!

Zasraná Zlodějská kletba!

Navíc ho rozčiloval fakt, že vzhledem ke zvyšující se frekvenci toulajících se absolventů po hradě musel zvolit tajný soukromý vstup do svých komnat. Být to na něm, strhával by body jen za vystrčení jakékoli končetiny z kolejní místnosti ve večerních hodinách. Obzvlášť dnes. Kdyby to šlo pochopitelně. Původně to chtěl vzít přes kabinet, alespoň jedno z tajemství si chtěl před slečnou Grangerovou ponechat. Ale asi ani to mu nebylo souzeno. A to den ještě neskončil. Natož víkend. V duchu zaúpěl.