ALMA MATER

I.

Na parapetu otevřeného okna netrpělivě přešlapoval malý puštík. Pronikavě houkal, jakoby se zlobil za nečekané zdržení.

„Ale ano, maličký, už jdu," ozvalo se zpoza rohu. Z vedlejší místnosti vyšla mladá žena a cestou k oknu si mimoděk utřela ruce do zástěry. Sehnula se k načepýřené sovičce a opatrně odvazovala obálku opatřenou malou bradavickou pečetí. Puštík ji jemně klovnul do prstu a uraženě zakoulel očima.

„Tak promiň, mám mokré ruce, nejde to tak rychle, jak bys chtěl," mluvila k němu potichu. Nakonec uzlík úspěšně rozmotala, položila dopis na komodu u okna a natáhla se do porcelánové misky pro soví sušenku.

„Tu máš, ty nedočkavče. A děkuji."

Puštík vzal pochoutku do zobáku, máchl křídly a odlétl.

Hermiona sáhla po obálce a hlavou se ji honily myšlenky, jestli náhodou nespletla poslední objednávku nebo jestli madam Pinceová není spokojena s některou z poslaných knih. Po rozlomení pečeti vyklouzla z obálky malá třpytivá kartička s drobným textem.

Tak tohle určitě od madam Pinceové není.

Když zvedla třpytivé „cosi" špičkami prstů, kartička se zvětšila do velikosti běžné klasické pozvánky a začala se z ní linout melodie bradavické hymny. Hermiona nahnula hlavu a začala potichu číst.

Pozvánka pro Hermionu Grangerovou

Drahá slečno, srdečně jste zvána na tradiční abiturientský sraz, který se koná při příležitosti desetiletého výročí ukončení Vašeho studia na Škole čar a kouzel v Bradavicích.

Setkání se koná první srpnový víkend v Bradavicích.

Prosím o potvrzení Vaší účasti.

S pozdravem

Minerva McGonagallová,
ředitelka Školy čar a kouzel v Bradavicích

Po přečtení Hermiona si odfrkla a odhodila kartičku ledabyle zpět na komodu. Melodie ztichla a pozvánka se zmenšila do původní třpytivé podoby. 

Úplně na tuto bradavickou tradici zapomněla. Kdysi dávno, ještě jako studentka prvního ročníku, byla z této akce ale nadšena....

...Bude to přece vzrušující, potkat se po deseti letech se spolužáky. A navíc v tento termín se koná na hradě setkání po dvaceti, třiceti, čtyřiceti a více letech. Takže v jeden okamžik se potkají na hradě doslova dvě nebo tři generace absolventů.... A hned si hledala v knihovně, kdo ukončoval studia v letech 1988, 1978, 1968 a těšila se, které ze slavných jmen potká ve Velké síni nebo dokonce v kolejní místnosti.

Jak naivní tehdy byla. Nemohla ale vědět, co vše je čeká. Že velká část absolventů zemře během druhé kouzelnické války. O té první ani nemluvě. Že řada kouzelníků je dodnes zavřena v Azkabanu ... Dostali taky pozvánky?... a zbytek? Bude se vůbec chtít někdo setkávat? Absolventské akce bývají zrádné, a to nejen v kouzelnickém světě.

Hermiona zavrtěla hlavou. V tom se ji něco chlupatého otřelo o kotníky.

„Ne Křivonožko, tohle si nechám opravdu ujít. Koho chci, potkávám. Koho nechci vidět...no má to svůj důvod. A na hrad se můžu kdykoli podívat, kdybych chtěla. Však víš, madam Pinceová...Auuu...proč mě škrábeš?" sykla a přísně se podívala dolů na svého kocoura. Už měl šedivá vousiska, méně srsti než kdysi, chybělo mu pár zubů, ale oči se stále šelmovsky blýskaly.

„Pojď prosím tě, udělala jsem ti dobrou snídani, nemusíš ani moc kousat," dodala a vydala se zpět do kuchyně.

***

Následující den večer, těsně před šestou hodinou, cinkl zvonek nade dveřmi.

„Za chvíli budu zavírat," prohodila směrem k příchozímu Hermiona. Ani nezvedla hlavu od obrovské knihy, kterou měla rozloženou na prodejním pultu.

„Já vím, Hemiono, proto jsem přišel až teď. Jinak bych zase odcházel s kupou knih. Nechtěných," zasmál se Harry.

Hermiona rychle vyskočila, těch pár kroků skoro uběhla a pevně objala svého nejlepšího přítele. Pak o krok poodstoupila a naoko mu pohrozila.

„Jak nechtěných? Všechny moje knihy jsou kvalitní a všemi chtěné."

„Nooo," zkusil protestovat Harry, ale dostal ránu pěstí do ramene.

Hermiona ho obešla, zamířila ke dveřím, zatáhla roletu a otočila klíčem ve dveřích. Pak ještě provedla pár bezpečnostních kouzel. V knihkupectví potemnělo.

„No fííha , zavíráš o pět minut dříve než máš napsanou otvírací dobu. Z tebe se stává rebel!" zavtipkoval Harry a ramenem se opřel o nejbližší knihovnu doslova přeplněnou tituly. Zběžně prohlédl hřbety knih.

Bylinkářství...tak to je bezpečný regál.

„A z tebe pěkně drzý pavián. To ti Ginny dovolí?" vrátila mu to stejným tónem Hermiona.

„Haha." opáčil.

„Pojď nahoru, uvařím ti čaj," kývla na něj rukou a zamířila k zadnímu schodišti. Harry ji následoval, znal to tady jako své boty. A na ten čaj se opravdu těšil. Venku lilo jako z konve a foukal ostrý jarní vítr. Typické počasí severní Anglie.

***

Harry mlčky seděl u malého kuchyňského stolu a díval na svou kamarádku ze školy, jak precizně krájí koláč, odměřuje sypaný čaj do konvice a přitom se stačí vyhýbat Křivonožkovi, který se ji neustále pletl pod nohama. Moc se nezměnila, ale zároveň to už to není dívka, kterou znával ve škole. Své neustálé rozčepýřené vlasy nakonec věkem zkrotila do jemných vln, přibylo několik vrásek a jizev. A komu ne? Všichni, kdo z ročníku přežili, si s sebou nesli připomínku předčasné dospělosti.

Konečně si Hermiona sedla naproti Harrymu, nalila mu z konvice černý čaj a přisunula nakrájený ovocný koláč. Harry na ní tázavě pohlédl.

„Neboj se, mám ho z pekárny od Grace odnaproti," pousmála se Hermiona.

Harry se okamžitě natáhl pro jeden kousek a mezi sousty stačil Hermionu zpovídat: „ Tak commm, pojedemmms?"

„Prosímtě, to ti Ginny doma nedá ani najíst nebo co?"

Harry se rozkašlal a vyprskl pár drobků.

„Tak tohle milá zlatá, před Ginny neříkej ani omylem," dodal a napil se čaje. „Přemístil jsem se rovnou z práce, celé oddělení bystrozorů je na nohou, hledáme pár čarodějů z Finska. Podrobnosti ti snad ani nebudu říkat. Ale neboj, touhle dobou jsou už nejspíš za hranicemi."

Když se natáhl pro další kousek, poznamenal: „A víš jak to chodí na oddělení, když je případ, jídlo stranou."

„Hmm, matně si vzpomínám," odpověděla Hermiona a pomalu si přiblížila hrnek s horkou tekutinou ke rtům.

„No proč jsem tady, chci se zeptat...pojedeš?" podíval se Harry upřeně na svou přítelkyni.

„Jako kam?" pohled mu oplácela.

„No na to setkání v létě do Bradavic. Vidím, že k tobě taky už dorazila sova s pozvánkou," kývl hlavou ke komodě ve vedlejší místnosti, kde se i na tu dálku třpytila kartička.

„Ne, nepojedu."

„A proč?"

„Bude tam on?"

„Asi ano."

„Tak to je ten důvod."