ALMA MATER

XVII.

Hermiona sebou trhla.

Snape jen zavrčel: „Schovejte se, sakra!"

„A kam asi?" odsekla mu Hermiona a vrhla pohled po Protivovi. Šeptat už nemuseli, jekot otravného ducha se rozléhal po celém schodišti.

„Srabus klátí Grangerovou!" ozvalo se zpoza kamenného sloupu a následně něco rychle proletělo těsně nad jejich hlavami.

„A dost!" zahřměl Snape.

Protiva se doslova zastavil ve vzduchu asi dva metry od nich a se zkroušeným výrazem se k nim pomalu otočil. „Protiva se omlouvá, profesore Snape. Už budu slušný."

Snape ho probodával ostrým pohledem. Kdyby Protiva nebyl už duch, zcela jistě by se jím právě stal. Následně Snape nepatrně kývnul hlavou ve znamení toho, že ho propouští. Duch se zašklebil, vzlétl ke stropu a zařval: „Ctěný profesor Snape klátí Grangerovou!"

Kdyby se nejednalo právě o ní, Hermiona by vyprskla smíchy. Takto jen ale stiskla rty a zhluboka se nadechla nosem.

„Okamžitě zmlkni Protivo," ozvalo se mrazivým klidným hlasem těsně vedle jejího ucha. Hermiona se podvědomě zachvěla. Tento tón si pamatovala, znali ho vlastně všichni studenti. Většinou totiž předcházel nesmírné bouři, která se snesla na hlavu toho nešťastníka, který přitáhl Snapeovu pozornost v praktické části hodin lektvarů. Neville by mohl povídat. Zmijozelský ředitel dokonce rozcupoval jednu havraspárskou studentku natolik, že s pláčem utekla z hodiny a Hermiona musela Arizonu následující dva večery jako primuska uklidňovat litry horké čokolády.

Na Protivu tento tón ale neplatil. Upšoukl si jejich směrem a dál si prozpěvoval. „Ctěný profesor Snape klatí Grangerovou. Klátí, klátí, klátíííí," natahoval dramaticky do výšek.

Hermiona cítila, jak Snape tuhne. Obávala se, že od ní odskočí kletba nekletba a vrhne na Protivu nějaké nepěkné kouzlo, což by taky pro ně mohlo mít nedozírné následky. Nevědomky zesílila svůj stisk, zvedla hlavu a pohledem vyhledala Protivu, který se právě s popěvkem motal kolem kamenných chrličů v horní části schodiště.

„Protivo, uvědomuješ si, že profesor Snape na tebe může vrhnout nějaké kouzlo, třeba Klihando, abys byl zticha?" začala opatrně.

Duch se ani nezastavil a houkl na ni dolů „Jsem zvyklý. Za hodinku přestane fungovat a já můžu začít tam, kde jsem skončil. Klátí, klátí, kláááátíííí."

„Slečno Grangerová, myslím, že jsem natolik kompetentní, abych mluvil sám za sebe," ozvalo se jedovatě u jejího ucha.

Hermiona to přešla lehkým odfrknutím a pozornost soustředila na ducha nad jejich hlavami. „Ale to já taky Protivo. Můžu začít tam, kde jsem před lety skončila."

Duch přestal škádlit kamenné chrliče a snesl se o něco níže, aby na Hermionu lépe viděl: „A to myslíš jak, šprtko Grangerová?"

Hermiona přimhouřila oči. „Můžu například pokračovat v cestě za Krvavým Baronem a sdělit mu, že ho špehuješ, když chodívá...však víš, za kým. Myslím, že i po těch letech ho bude tvá zrada zajímat. Mám takový pocit, že vy duchové desetiletí moc nepočítáte. Den nebo deset let. Pro vás to moc rozdíl není. A pro Krvavého Barona už vůbec ne."

Protiva poněkud zmatněl.

Snape mezitím naklonil hlavu a zvědavě se na Hermionu zadíval. Její malý projev, podaný kontrolovaným a chladným hlasem, mu vzal řeč. Studoval její vážný obličej, přivřené oči a jemnou linii tváře. Když se na něco soustředila, změnil se ji zcela výraz. Ta tam byla nebelvírská šprtka, jak ji označil Protiva. Nene, slečna Grangerová v tuto chvíli byla jasný Zmijozel. Uchechtl se spokojeně v duchu.