ALMA MATER

VI.

Z měsíce se stal zanedlouho týden a z týdne den. Hermiona běhala po svém malém bytě a házela na postel své svršky. Křivonožka na tu změť jen koukal z rohu a krčil uši.

„Neviděl jsi lodičky, Nožko? Ty černé," ozvalo se ze skříně. Oslovený kocour se pomalu protáhl a odešel raději z místnosti pryč. „Aa, tady jsou," ulevilo se Hermioně a zanesla nalezené boty k hromadě oblečení. Nervózně si pročísla vlasy a vydechla: „No snad mám všechno."

Za chvíli scházela s černou menší kabelou přes rameno ze schodů dolů do prodejny.

„Nožko, kde jsi? Já už budu muset vyrazit!" zavolala do tiché místnosti. Položila tašku na pult a zkusila to znovu: „Zlato, no tak pojď sem!" Rozhlédla se kolem a snažila se zahlédnout svého zvířecího společníka. Najednou se zprava ozvalo zamňoukání a Křivonožka se objevil u jejich nohou. Hermiona se sklonila a podrbala kocoura za ušima: „Neboj, Ginny se tu zítra ráno staví a dá ti něco dobrého na zub. Nahoře máš večeři nachystanou v misce. Nic ti tady chybět nebude a já jsem pozítří zpět." Kocour pod jejím dotekem zavrněl a důstojně zamířil do patra.

Mladá čarodějka se pousmála, vzala tašku do ruky a vyrazila ke dveřím. Těsně odchodem posílila ochranná kouzla, zamkla obchod a přemístila se hned za prvním rohem ve stínu košaté lísky.

***

Hermiona nemusela ani klepat, dveře se samy otevřely a objevila se usměvavá Ginny se sklenicí bílého vína v ruce. Hermiona překvapeně zvedla obočí: „Tak já mám hlídat Harryho a ty tady pořádáš soukromý alkoholový dýchánek? Neříkej mi, že jsi začala hned, co se dopoledne tvůj drahý manžel přemístil do Londýna na nádraží Kings Cross."

Ginny se zachichotala a pokrčila rameny: „Každá minuta se počítá, ne? Dáš si taky?"

Hermiona jen zavrtěla hlavou a podávala své kamarádce svazek klíčů. „Prosímtě, všechno jídlo má Křivonožka nachystané v lednici. Jsou tam popsané krabičky sestupně seskládané. Klíče od domu jsou zde, ochranná kouzla jsou stejná jako vždy, hesla znáš. Jestli si budeš chtít vzít nějakou knihu, pujč si ji, jen mi nechej pak lístek na pultu."

„Rozkaz, madam!" zasalutovala Ginny a pak se rozesmála. Vzala si klíče a strčila je do kapsy. Opřela se ramenem o veřeje vchodových dveří, pohlédla na svou nervózní kamarádku a trochu si usrkla ze skleničky. „Mio, to bude v pohodě, uvidíš. Křivonožka hlady neumře a Harry bude od tebe držet Rona dál, slíbil mi to. Ty si hlavně užij víkend, pozdrav Hagrida a ne, že na tři dny zalezeš do bradavické knihovny! Život se má žít, ne ho jen pročíst."

Hermiona nervozně přešlápla z nohy na nohu.

Fíha, ještě jsem jsem Ginny neřekla pravý důvod, proč tam především jedu.

Ginny se na kamarádku podezřívavě podívala, ale pak neznatelně potřásla hlavou a změnila téma: „Kam se máte přemisťovat?"

„Do Prasinek, respektive na tu zadní louku za Prasinkami." odpověděla Hermiona. „Snaží se všechny přemisťující shromáždit na jedno místo kvůli organizaci. To je docela rozumné, to chválím. Nějaké neřízené hromadné přemisťování do ulic není zrovna ideální."

Ginny souhlasně přikývla a dodala: „Letos prý hodně lidí využilo vlak z Londýna. Říkala mi to Nessa na včera obědě, ta z odboru cestování. Takže nějaké davy na té louce nečekej."

Hermiona se znatelně ošila. Ginny si toho všimla a přítelkyni pobídla: „Hele, nebudu tě zdržovat," pohlédla na slunce blížící se k obzoru, „nahoře ve Skotsku už bude skoro soumrak, tak ať to stihneš na hrad ještě za světla. Užij si to a pak mi budeš všechno vyprávět. Pa."

Hermiona se bleskurychle natáhla po skleničce vína, vytrhla ji Ginny z ruky a hodila do sebe zbytek jejího Chardonnay. Omluvně se zatvářila, když šokované kamarádce vracela prázdnou sklenici „Promiň, to je na kuráž. A sama si říkala - nepřemýšlej, žij."

Ginny chytla záchvat smíchu: „Jo, tak nějak. V pohodě, nechceš láhev na cestu? Nebo rovnou dvě?"

Hermiona malinko zrudla, ale hned svou mladší kamarádku vyplísnila „V pořádku, zas takový dramatický obrat ve svém životě neplánuji. Hlavně ty to nepřežeň, ať nemáš v neděli hlavu jako střep. Víš, že tvoje vyprošťovací lektvary nejsou nic extra."

A hned na to se s hlasitým prásknutím přemístila. A stihla to jen tak tak, protože ni ní letěla prázdná sklenice.

Ginny byla totiž výborná střelkyně.

***

Druhé přemístění v tak krátkém čase by jiným kouzelníkům dělalo značné problémy, ale Hermiona s tímto druhem cestování měla svou zkušenost. To, že se přemístila správně, zjistila dříve než otevřela oči. Mokro v botech a vlhký, vřesem provoněný vzduch. Skotsko.

Nadechla se a vydechla, zkrotila své vzdouvající se žaludeční šťávy a pomalu si promnula kořen nosu, aby se zbavila mírné závratě.

Když se ujistila, že je vše v pořádku, porozhlédla se kolem. Ginny měla pravdu, davy tady opravdu nebyly. Kromě ní tady totiž nebyl vůbec nikdo. Stála sama na podmáčené louce za posledním domem v Prasinkách, obklopovaly ji stíny zvlněných okolních kopců a před ní, dole v údolí se rozprostírala zátoka Černého jezera. Z Prasinek se ozýval tlumený zpěv, možná z hostince, zprava slyšela sekání dřeva a nad hlavou ji přeletěl houf sov nesoucí dopisy a balíčky. Hermiona se pousmála. Tady se vážně nic nezměnilo.

Na příjezdové cestě čekaly malé dvoumístné kočáry s testrály. Hermiona zamířila k jednomu z nich. Kdysi by dala nevím co, aby zjistila, jaké kouzlo tyto kočáry pohání. Dnes jen zapřemýšlela, jestli je vůbec v okruhu 50 mil někdo, kdo tyto temné tvory nevidí.

Najednou za zády uslyšela hlasité prásknutí. Bleskurychle se otočila v obranném postoji, hůlku přichystanou.

Válka se opravdu podepsala na všech.

Na louce se objevila postava s obrovským kufrem. Hermiona se okamžitě napřímila, hůlku schovala do pouzdra skrytého v rukávu a omluvně se usmála se na přicházející starou čarodějku, za kterou levitovalo její objemné zavazadlo. Dotyčná se dokulhala až k Hermioně a poplácala ji po ruce. „Klid děvenko, klid. Mathylda Begstoneová, Mrzimor. Těší mě."

„Omlouvám se madam Begstoneová, tohle se mi běžně nestává. To bude asi okolím," rozmáchla se Hermiona kolem. „Nějak to tady na mě působí," dodala.

„Chápu, chápu," pokývala hlavou a přidržela si rukou výrazný klobouk s černou síťkou, aby ji nespadl. „A kterápak jsi ty? Připadáš mi nějaká povědomá," zvědavě si Hermionu měřila.

„Ehm, Hermiona Grangerová, Nebelvír."

Nato stará čarodějka spráskla ruce a vyjekla hlasitě: „Grangerová? Kamarádka slavného Harryho Pottera? No tak to mi holky neuvěří! A kde je ten slavný mladík?" rozhlížela se urputně kolem, aby zahlédla hrdinu, který zachránil kouzelnický svět před Voldemortem. „Taky se tady přemístí? I s tím s druhým?"

Hermiona zavrtěla hlavou. „Ne, jeli Bradavickým expresem. Harry i ten druhý. Já se přemístila sama."

Mathylda viditelně zvladla: „Aha." Netrvalo to ale dlouho, za okamžik ožila, chytla rychle Hermionu za paži a strkala ji směrem ke kočáru. „No tak pojeďme drahá, ať jsme na hradě ještě před setměním. Vlak přijíždí zanedlouho, tak ať je stihneme."

***

Cesta na hrad nakonec uběhla Hermioně poměrně rychle. Mathylda pořád cosi štěbetela a ukazovala na okolní kopce kostnaným prstem, ale Hermiona se pohroužila do vlastních myšlenek a vzpomínek. A když se za ohybem objevil hrad v celé své kráse a majestátnosti, Hermiona jen zatajila dech. A nejen ona, i Mathylda přestala mluvit a oči se ji zalily slzami, které rychle setřela rukávem hábitu. Nejvyšší věž se koupala v západu slunce a postupující stíny halily úbočí skály, na kterém Bradavice stály. Špičaté věžičky jakoby rozrážely červánky a most se koupal v oranžovém medu.

Testrálové znali tu nejkratší cestu, takže zanedlouho kočár přijel před hlavní bránu, která vítala nově příchozí. Obě ženy vstoupily do hradu.