ALMA MATER

IX.

Nereagovala na něj.

Bezmyšlenkovitě vytrhla Deanovi pohár z ruky a zhluboka se napila. Tipla si správně...gin s tonikem. To právě potřebovala. Zvláštní, jak se preference změní z minuty na minutu.

Škoda, že Caliguli Gustatorii se transformuje pouze jednou.

„Hééj Hermiono, to je moje pití!" škytnul Dean a natahoval se po svém poháru. Hermiona mu po stole přisunula jahodový džus. „Buď rád, že ti nedávám vodu, tohle ti bude chutnat," odbyla ho a znovu si pořádně lokla z jeho sklenice.

„No a pak se divte, že jsem se s ní rozešel," zaslechla Rona a zuřivě se obrátila jeho směrem. Padma a Mandy marně maskovaly potměšilý smích kašlem a raději svůj pohled rychle stočily někam dozadu k mrzimorskému stolu.

„Auuu," zasyčel uraženě dotyčný zrzek směrem k Harrymu, který ho pořádně nakopnul pod stolem.

„Ronalde, to já se rozešla s tebou!" nevydržela to Hermiona a rázně bouchla prázdnou sklenicí o stůl. A jako na povel se právě v tu chvíli na stole objevily mísy jídla, skleněné džbány plné nejrůznějších nápojů tím a tácy překypující zákusky, až oči přecházely. Následné vysvětlení situace ohledně jejich rozchodu se ztratily v cinkotu skleniček, hlasitého úžasu nad hromadami umně vyřezaného ovoce a zeleniny ve tvaru kolejních zvířat na kovových podnosech a obecně ve všeobecném veselí slavnostní večeře.

Harry se k ní otočil s omluvou v očích a pročísl si nervózně vlasy. „To půjde, uvidíš," uklidňoval spíše sebe než ji. „V kolejce to bude lepší, určitě se uklidní. Nakonec to bude fajn nebelvírský večer," pokračoval.

Hermiona jen unaveně vzdychla: „No to nevím Harry, je to pořád stejné. Už ani nemůžeme být ve stejné místnosti." Natáhla se pro prázdný talíř a nakládala si od každého trochu z nejbližších mís. Pak ledabyle vidličkou napíchla malé rajče a dodala: „Navíc mám po večeři něco domluveného v knihovně s madam Pinceovou, takže nevím, jestli ten dnešní program stihnu."

Nebudu mu přece vysvětlovat svou situaci se Snapem. A ještě před všemi tady.

„Stejně nebudeš nikomu chybět. Vždycky jsme byli zvyklí, že jsi pořád zahrabaná v knihách," ozvalo se zprava.

Hermiona a Harry souběžně nezávisle na sobě poslali na Rona Klihando a ten se zakuckal. Dvojité kouzlo zapříčinilo nejen přilepení jazyka na patro, ale také slepení rtů, takže Ronovi trčelo z pusy kuřecí křidélko a nešlo tam ani zpět. Jen tam tak existovalo a sladkokyselá omáčka vesele kapala na Ronův bystrozorský slavnostní hábit. Jen jeho vykulené oči zmateně tápaly z jednoho na druhého.

„To by už stačilo Rone," řekl Harry a schoval hůlku do rukávu. „Děláš ostudu celému našemu oddělení. Jsi můj švagr a nejbližší přítel, ale někdy se chováš opravdu jako debil."

Hermiona Harryho odměnila děkovným pohledem a přidala si na talíř ještě salát. Narozdíl od něj hůlku nikam neschovávala. Ona ji totiž ani nevytáhla. Neverbálními kouzly byla kdysi na bystrozorském oddělení proslulá a své Klihando dovedla na nekonečných poradách k dokonalosti.

„Opravdu jsi si jistá?" zeptal se pro jistotu Harry.

„Ano, přijdu když tak později," odpověděla mezi sousty. Ale pak se k němu naklonila a dodala tišeji: „ A pokusím se pro sebe získat můj bývalý pokoj primusky, protože v tom kurníku jsem si odvykla spát už před lety."

***

Když se začali zvedat první kouzelníci k odchodu z Velké síně směrem ke svým domovským kolejím, Hermiona se otočila k profesorskému stolu. Snape už tam nebyl. Okamžitě se postavila a vyrazila ven. Snažila se neběžet, ale co když ji tu knihu vyfoukne před nosem, zatímco ona si dávala poslední cukrový věneček? Cestou si ještě oprašovala cukrové drobečky z hábitu, musí přece před panem Ellesmerem vypadat důvěryhodně.