ALMA MATER

XIII.

Děkuji za @MemoryAT za nádherný cover:)

Hermiona se divoce zmítala ze strany na stranu v zoufalé snaze se nadechnout. Snapea, který ji znenadání zalehl, přidržujíc si proklatou knihu na hrudi, překvapilo, kolik síly ta mladá čarodějka má. Ihned málem schytal kopanec přímo mezi nohy, ale jeho bojové reflexy ho nezradily ani v této nestandardní situaci. Koleny ji přitisknul nohy k sobě, znehybnil ji a volnou pravačkou ji pevně chytl ruce, které se sápaly po jeho obličeji. Doslova ji pod sebou přišpendlil.

„Uklidněte se, nebo nás oba zabijete" zasípal přerývaným dechem.

Hermiona jakoby ho neslyšela, prohýbala se pod ním jako luk a lapala po dechu. Oči ji zmateně kmitaly ze strany na stranu.

„Grangerová, soustřeďte se!" snažil se Snape o přísný tón, ale vyšel z něj spíše jen chrapotivý šepot.

Nevnímala ho, oči se ji začaly protáčet a její tělo začalo umdlévat. Snape nemeškal, chytil jeden z jejích posledních pohledů a vnořil se do její mysli.

„Hermiono, přikazuji vám, nemelte sebou do prdele!" zakřičel ji uvnitř hlavy a stáhl se zpět.

Její tělo pod ním zvláčnělo, ruce klesly na podlahu a víčka se zavřela. Ležela pod ním jako hadrová panenka. Snapeovi se úlekem a zároveň vztekem téměř zastavilo srdce.

Grangerová, to mi kurva nedělejte! Okamžitě se proberte!

Najednou se dívka sípavě nadechla. Severus Snape úlevou zamrkal, těch několik posledních sekund bylo nekonečných. Když se mu pohled znovu zaostřil, hleděly na něj doširoka otevřené hnědé oči. Ty oči, které ho dlouho dobu pronásledovaly. Měl je přímo před sebou, měkké oříškově oči s tou podivuhodnou zlatavou jiskrou. Opět tak blízko. Znovu s tou tichou nevyřčenou prosbou. Jakoby se přítomnost a minulost slila v jedno.

Dýchala mělce a rty se ji chvěly. Nikdy si nevšiml, jak moc pozoruhodné rty slečna Grangerová má. 

Světle růžové jako Nelumbo nucifera.* Chutnaly by taky tak?

Proboha, nedostatek kyslíku mám asi já!

Pomalu se nadechl. 

Je to mnohem lepší. Ne přímo dokonalé, ale alespoň už neblouzním z hypoxie.

„Jste v pořádku, můžete volně dýchat?" opatrně se zeptal.

Hermiona zavrtěla hlavou, nadechla se těžce nosem a sípavě zašeptala: „Ráda bych, pane profesore, ale jste příliš těžký a mám obavu, že mi za chvíli rozdrtíte hrudník."

Snape okamžitě přenesl váhu na volnou ruku, kterou si zapřel loktem vedle Hermioniny hlavy. Přitom ale stále držel knihu na místě. Přesně uprostřed mezi jejich těly. Povolil sevření nohou a cítil, jak se pod ním Hermiona nervozně zavrtěla.

Nehýbej se tímto způsobem děvče!

„Lepší?" zeptal se klidně.

Hermiona skousla ret: „No jak se to vezme." 

Bylo ale na ní vidět, že dech se ji mírně prohloubil a že je už mimo nebezpečí bezprostředního udušení. Ať už prostřednictvím magie nebo váhou jeho těla.

„Co se stalo?" vydechla a rukou si nahmatala naražené temeno a sykla bolestí.

„Tagax Detestatio. Zlodějská kletba..." začal.

Hermiona mimoděk kontrolovala špičky prstů, jestli nejsou od krve a nevědomky mu vzala slovo: „...se řadí se mezi ochranné kletby, které jsou vkládány na vzácné předměty nebo předměty osobního charakteru. Zapříčiní neoddělitelné pouto mezi zlodějem a daným objektem, dokud není zrušeno přímo sesílatelem kouzla, nejčastěji majitelem. Ten je o krádeži informován prostřednictvím alarmu nebo jiného upozornění. Neoddělitelné pouto je velmi často spojeno s fyzickým nepohodlím, nemožností útěku z místa činu..."