ALMA MATER

XVI.

Moment, ještě hůlku," řekla náhle Hermiona a podívala se směrem k nejbližšímu stolu, kam se hůlka zakutálela. Ta se najednou se na dubové podlaze zavrtěla, lehce poposkočila a pak rychle vletěla do Hermioniny natažené paže.

„Ovládáte bezhůlkovou neverbální magii, slečno Grangerová?" zeptal se Snape s jemným nádechem podráždění v hlase.

Hermiona jen přikývla. „Pouze základní běžná kouzla. Nijak by nás to nemělo ohrozit, jestli myslíte toto."

„Částečně. Pro příště bych ocenil, kdybyste jakákoli prováděná kouzla se mnou konzultovala předem. Ať už verbální či neverbální," odvětil suše.

„Budu na to myslet, pane profesore" odsekla Hermiona podrážděně a zastrčila si hůlku do pouzdra ukrytého v rukávu. „Ale ráda bych vás upozornila, že jsem dospělá čarodějka a umím vyhodnotit situaci, co si můžu a nemůžu dovolit."

„To bych, být vámi, netvrdil."

„Ale vy mnou nejste, takže si nechte tento typ poznámek pro sebe," nevydržela to Hermiona.

Snape se jen ušklíbl a pohledem zavadil o cíp modré tkaniny visící přes roh stolu. Obratem ho už držel v ruce a zručně jej jednou rukou vkládal do vnitřní kapsy pláště. Hermiona jen stiskla rty a přimhouřila oči.

„A vy asi se mnou vaše kouzla probírat nebudete, že?" zeptala se ironicky.

„Uhádla jste."

Hermiona si odfrkla a pohledem zkontrolovala, jestli se ještě někde kolem neválejí další stopy jejich přítomnosti. Byla by nerada, aby po ní druhý den ráno vyhlásila madam Pinceová celohradní pátrání na základě zapomenutého předmětu, který v knihovně nemá co dělat. Jako například obal od Ellesmereho knihy, který už byl schován v bezpečí Snapeova pláště. Stejnou kontrolu provedl i bradavický profesor lektvarů, ale spíš už ze zvyku. Neustálá kontrola okolí byla pro něj odjakživa druhá přirozenost.

„Tak můžeme vyrazit, slečno Grangerová. Pokusíme se oba postavit najednou. Vzhledem k vaší výšce budete zřejmě více v záklonu než je obvyklé, ale snad to určitým způsobem půjde," ozval se nakonec. „Vy se soustřeďte na knihu, já budu hlídat naši stabilitu,"

„Ale co nějaký vzkaz madam Pinceové?" nadhodila Hermiona. „Neměla bych tady nějaký nechat, ráno mě tu bude očekávat a ..."

„Ten napíšete až z mých komnat, odmítám zde zůstávat i o minutu déle, než je nutné," skočil ji do řeči Snape a začal se pomalu zvedat.

Předchozí přetáčení na podlaze s knihou mezi jejich těly nebylo nic proti tomu, co je čekalo nyní. Hermiona si trpce uvědomila, že ji chybí pravidelné bystrozorské tréninky. Tam ji píchlo, tam se ji se ji něco natáhlo a tu brnělo, jak zatěžovala svaly způsobem, na který nebyla zvyklá již několik let. Navíc ty pochroumaná žebra... Nechtěla Snapeovi nic říkat, ale hřejivý efekt jeho kouzla už pomalu vyprchával.

Zanedlouho se oba postavili, respektive se ocitli v dost krkolomné pozici hodné zimnímu akrobatickému vystoupení v Prasinkách. Hermiona držela oběma rukama knihu, aby se ani o píď nepohnula a Snape držel v objetí jí. V dost těsném objetí. Vzhledem k nepoměru jejich postav se Snape nad ní nakláněl, až jeho plášť zcela Hermionu zahalil. Rázem nevěděla, jestli má být vyděšená nadmírou tak těsného kontaktu, který na ní útočí všemi smysly, nebo se tomu poddat. Snapeovy horké ruce ji žhnuly na zádech, jak ji držel, aby v ostrém záklonu nepřepadla.

„Tak tohle nepůjde," zaskřípal ji u ucha jeho hlas. „Takto nedojdeme ani ke dveřím." V tomto s ním Hermiona bezvýhradně souhlasila. Bolely ji ukrutně žebra a měla neodbytný pocit, že každou chvíli spadne na zem a profesora strhne s sebou.