Šťastně (ne)zadaný

Kapitola 1 | Asexuál

Dobrého dne přeji všem! :3

Jak jsem slíbila (a že já sliby i umím dodržovat x'D), počínaje dneškem se můžete každou středu těšit na nové kapitoly této povídky! :3 Doufám, že se vám bude líbit!

><><><><><

Tiché hučení přítomných studentů v posluchárně Itachiho více uspávalo než cokoli jiného. Bylo to jako jemné bručení ukolébavky přímo do ucha. Štěstí, že dneska měl pouze dvě přednášky a jeden seminář a krátce po obědě bude doma v temném pokoji, rozvalený na posteli a dospávající kocovinu.

Promnul si obličej, když se ve dveřích objevil jeho bratranec a nejlepší přítel v jednom. Místo obvyklého energického mávnutí rukou a úšklebku pouze zamručel na pozdrav, sesunul se na židli vedle Itachiho a hlavou prásknul do lakovaného dřeva dlouhého stolu spojující protilehlé stěny místnosti.

„Vyspal ses?" zamumlal Shisui a snažil se neusnout.

„Myslel jsem, že tvůj včerejší nápad jít chlastat jindy než o víkendu podtrhl tvoji debilitu, ale teď vidím, že jsem se mýlil," pronesl Itachi unaveně.

„Byl to super nápa–"

„Tvoji debilitu podtrhla otázka, jestli jsem se vyspal. Nebo spíš z toho podtržení udělala dvojitý podtržení."

„Bratránku," zaskučel Shisui, když se zvedal z desky stolu, na kterou si položil ruku a na ni zase sebe. Tentokrát se ale díval na Itachiho. „Musíš víc žít. Za tři roky na vysoký jsi ani jednou nebyl s kocovinou ve škole. Nežiješ správný vysokoškolský život."

„Chodím na vysokou se vzdělávat, ne chlastat. Navíc mě tyhle akce nebaví. Včera to bylo naposledy, co jsi mě přemluvil," vztyčil Itachi prst a následně si promnul spánky. Hlava ho třeštila a žaludek měl ještě na vodě. Pro jistotu se vzdal snídaně, aby ve škole nestala nějaká nehoda...

„Uvidíme za měsíc. Bude akce a ty přiklušeš jak na koni."

„To budeš ty, ne?"

„Máš pravdu. Ale hej!" tentokrát vztyčil ukazovák Shisui. „Chlastal jsi sám a dobrovolně, takže si za dnešní kocovinu můžeš sám."

„Prosím tě, už mlč, jinak mi ta hlava vybouchne," osopil se na něj Itachi.

„Dobrej nápad. Dobrou."

„Proč ses hlásil na podnikání, když tu furt jenom spíš?"

„Kredity."

„Víš, že v půlce semestru píšeme test, že jo?"

„Něco takového jsem postřehl."

„A je ti jasný, že když budeš v hodinách spát, tak to neuděláš?"

„Nebuď tak negativní, Itachi. Tohle je poprvé, co si vážně potřebuju dáchnout během výuky. Navíc tě pak poprosím o zápisky ze dneška."

„Myslíš, že ti je dám, jo?"

„Dám ti za to zápisky na příští středu," Shisui se narovnal a podal bratranci ruku.

Itachi dlouho neotálel a ruku stiskl. Tohle mu znělo jako férová nabídka. Shisui poté zavřel oči a téměř okamžitě propadl do říše snů.

Zato Itachi se snažil udržet oči otevřené. Každou chvílí zíval, protíral si oči i celý obličej, protahoval se, co mu stůl s židlí dovolily, a dával pozor na to, co říkala vyučující. Dokonce se jednou přistihl, jak mu spadla hlava a na několik minut ztratil ponětí o dění okolo sebe. Kdyby se ho někdo pokusil okrást o peněženku a mobil, které vždy zásadně nosil v kapsách u kalhot, s velkou pravděpodobností by se mu to podařilo, aniž by si toho Uchiha všiml.