Šťastně (ne)zadaný

Kapitola 4 | Sám

„Tímto bych rád všem oznámil, že vztah nehledám. Prosím tedy, abyste mě již nekontaktovali skrze tuto záležitost, a to jak osobně, tak na sociálních sítích."

Video se vypnulo a na Itachiho displeji se opět ukázala hlavní strana Instagramu.

„Když se na to budeš dívat furt dokola, tak se to nerozešle," připomněl mu Shisui a otočil další stranu mangy.

„Díky za objasnění, jak fungují sociální sítě," řekl sarkasticky Itachi. Seděl na posteli, hleděl do mobilu a říkal si, jestli by měl ono video sdílet také na Facebooku. Shisui byl toho názoru, že se to tak rozšíří mezi více lidí a on bude mít klid mnohem dřív, ale konečné rozhodnutí nechal na Itachim. Jenom ho štvalo, že si ho Itachi pouštěl dokola, jako by trpěl krátkodobou pamětí jako zlatá rybka.

Itachi si ale sdílením na Facebook nebyl jistý. Byla to jediná sociální síť, kde měl mezi svými přáteli i rodinu, od níž nepotřeboval pak číst komentáře nebo nedej bože slyšet na rodinných setkáních poznámky o tom, že jestli někoho tedy má a že proč řeší vztahy a že co to má vlastně znamenat.

Matka používala Facebook pro kontakt s klienty a dělání reklam pro své malé podnikání. Otec si jej založil jenom proto, že si ho založili všichni, a občas sdílel jen nějaké slavné citáty. Jediný Sasuke jel v sociálních sítích první ligu, takže viděl i video ze čtvrtka na bratrově Instagramu. Nijak ho ale neřešil. Do bratrova soukromí mu pranic nebylo.

„Pořád říkám, že sis zapomněl vzít oblek a vytáhnout tam na ně zákony, které by neuposlechnutím porušili a jaký postihy jim hrozí."

„Ty si nedáš pokoj," napomenul ho Itachi, který už toho rýpání měl akorát dost.

„Dokonale by se to k tobě ale hodilo. Nebo ne, počkej–" dramatická pauza. „Lidi to od toho videa očekávají. Ty se neslyšíš? Mluvíš jak u soudu."

„Jsem prostě takovej," odvětil Itachi a znovu klepnul na bublinu vlevo nahoře, čímž se opět spustilo ono video.

„A já tě takovýho mám rád, bratránku. Ale znáš to, nebudu po tvém boku navěky."

„Panebože," Itachi zaklonil hlavu, čímž mu dopadla na postel k Shisuiho boku. „Budeš si hrát na mého rodiče, nebo co?"

„Hmmm," zapřemýšlel se hraně Shisui. „Ne. Budu si hrát na tvého opatrovníka, jehož práce brzy skončí."

„Co to zas meleš?" zeptal se unaveně Itachi a protřel si oči.

„Já vím, že tohle nechceš slyšet, ale brzy ti je dvacet dva let, a ještě jsi neměl ani jeden vztah. A já vím, že je to tvůj život, tvoje rozhodnutí, pokud chceš být single, nemám nic proti tomu, ale byl bych rád, kdybys vycházel i s někým kromě mě. Chápeš, mít nějaké další přátelé, přítele, přítelkyni, partu – prostě někoho blízkého. Někoho dalšího."

Itachi na něj natočil hlavu i přesto, že jej viděl pouze periferně. „Tím brzy myslíš za třičtvrtě roku?"

„Jasný. Jako hrách o zeď," smířil se se situací Shisui a dál se věnoval manze. Necítil se uražený nebo naštvaný, ale trochu ho mrzelo, že ho Itachi ani nechtěl poslouchat.

„Proč si o mě děláš starosti?"

„Protože tě mám rád, bratránku," zopakoval a poplácal Itachiho po hlavě jako psa, co donesl noviny ode dveří až k pánovi do rukou.

„Ne, vážně. Co za támhle celým je? Už jsme o tom mluvili několikrát a já měl za to, že tohle téma je uzavřený s tím, že nechci vztah."