Šťastně (ne)zadaný

Kapitola 3 | Omyl

Po dlouhém víkendu plném nudy na firemním večírku otce a absolutně žádném soukromí ze strany matky, která se v neděli rozhodla přemalovat salónek na olivově zelenou barvu a její synové jí museli asistovat, se ve škole cítil víc uvolněně jak ve svém pokoji. Všiml si, že poslední dobou se klepání na dveřích jeho pokoje ozývá nějak často. Nejdřív to byl otec, který mu oznámil, že se celá rodina účastní na firemním večírku, poté matka, která zahrála trochu na city a požádala ho, aby v neděli uskutečnili její plán, poté zase otec, aby mu Itachi pomohl odtáhnout auto k příjezdové cestě, poté kocour Amaterasu, co se jen přišel zachumlat do Itachiho peřin. Jediný, kdo po něm nic nechtěl a hleděl si svého, byl jeho mladší bratr Sasuke.

V automatu si koupil kafe v plechovce jako náhražku za opravdovou horkou a chutnou překapávanou kávu. Sotva plechovku otevřel, periferně si všiml, že se u něj zastavila dívka zhruba v jeho věku.

„Ahoj," pozdravila ostýchavě.

„Ahoj...?" zamumlal zmateně Uchiha a rozhlédl se kolem sebe.

„Neznáme se," začala hned dívka zvesela a uklonila se mu. „Jmenuju se Tayuya. Studuju muzikologii, jsem v prváku. Ráda bych s tebou šla do kina!"

Itachimu se zlehka zamotala hlava z dívčiny přímosti a nulového ostychu. Chvíli mu trvalo, než se vzpamatoval.

„Hádám, že jsi viděla to video na Instagramu," začal pomalu.

„Přesně tak! Myslím, že bychom si spolu mohli vyrazit, aby ses o mě mohl dozvědět víc! Umím hrát na zobcovou a příčnou flétnu, klavír, kytaru, akor–"

„Věřím, že jsi velmi talentovaná a že se ti na univerzitě bude dařit," zastavil ji nejzdvořileji jak jen dovedl. „To video byl ale jeden velký omyl a mrzí mě, že tě dovedl až do této situace, kdy musím tvou nabídku odmítnout."

„Cože? Proč?" nechápala. „Ale však jsi říkal, že hledáš vztah. Nebo jsi kecal?"

„Ne, já... ne, nehledám vztah. Byl jsem opilý a..." odkašlal si, „nevěděl jsem, co dělám. Nechtěl jsem tím v tobě ani v nikom jiném vzbudit plané naděje. Omlouvám se."

„Ale... vyrazit bysme si mohli, ne? Můžeme tomu dát volný průběh a možná se z toho něco vyvrbí."

„Promiň, ale opravdu nemám zájem. Jak říkám, to video ze čtvrtka byl pouze omyl–"

„Jestli to byl omyl, tak pročs to dělal? Proč ses ožral jak doga a dal holkám jako já plané naděje?" upravila si popruh batohu na rameni a měla se na odchodu. „Idiote."

Poprvé v životě mu někdo do očí nadal do idiotů. Byl to tak nečekaný zásah do hrudi, že se mu šokem zježily chlupy na rukách.

Asi by si to neměl brát k srdci. Stalo se, že zklamal dívku, jež po něm prahla a nedostala, co chtěla. V podstatě to ani nebyla jeho chyba. Teda... nebýt toho videa...

Napil se kávy z plechovky a vyrazil na druhou budovu, aby nezmeškal výuku. Pondělky byly speciální v tom, že měl každou výuku na jiné budově. Naštěstí na studenty mysleli a nechali jim dostatek času na přesun, ale zase naopak jim sebrali dost času na schůzku s teplým obědem.

Třetinovou plechovku do sebe nalil během dvou minut, zmačkal ji a hodil do popelnice u parkoviště. Než mu pojede tramvaj, má ještě dost času, není kam spěchat.

„P-promiňte," ozvalo se za ním.

Nejdřív si oslovující nevšiml, ale když se mu dostala do zorného pole, soustředil se pouze na ni.

„A-ano?" zakoktal se, jak nečekal, že by ho oslovila tak mladá dívka. Vypadala jako čerstvá středoškolačka.

Nemá být v tuto dobu ve škole?!