Věštba krále vlkodlaků

Část 6

Ještě nikdy se jí nestalo, aby se v přítomnosti vlkodlaka, cítila tak, jako se to stalo zrovna u něj. U muže s černými vlasy a zelenýma očima, kterého jméno, ani nezná a netuší, zda ho chce znát. Byla zklamaná sama ze sebe. Vždyť přece nenávidí vlkodlaky, nesnáší je, tak proč zrovna u tohohle to cítí jinak.

Stál ve své šatně a přemýšlel, jak se chovat dál. Do téhle chvíle, se nikdy na nikoho ohlížet nemusel. No, teď je to zcela jiné. Ona je jiná. Byl zvyklý na to, že ženy, které byli v jeho přítomnosti, se mu sami nabízeli a pokud je chtěl s radostí se mu i oddali. Nikdy nemusel o žádnou z nich bojovat. No u této dívky, cítí dokonce potřebu ji dobývat a k jeho překvapení, se mu ona představa i zamlouvá.

Ve chvíli, kdy vyšel z koupelny a spatřil ji, jak sedí na posteli s přikrývkou až u krku a tím jejím zkoumavým pohledem, netušil jestli by měl promluvit, či nikoliv. Všiml si i ten ruměnec, co se jí rozlil po tvářích a to mu vykouzlilo úsměv na rtech. Ale zahlédl i tu nejistotu a strach, co se jí zračily v očích.

Nakonec, když si uvědomil, že před ní stojí, krom ručníku omotaného kolem pasu, zcela nahý, rozhodl se raději v tichosti přejít do šatny, aby se oblékl. Teď stále stojí v šatně, i když již oblečený a váha, zda vstoupit zpět do svého pokoje, ve kterém je jeho spřízněná duše.

Popravdě ještě nikdy ve svém dlouhém životě neměl tak nahnáno, jako právě teď, když si uvědomil, že jejich setkání může skončit jeho odmítnutím. Uvědomil si taky, že se chová v tomto případě, jako zbabělec, co u něj není zvykem. Tak nakonec, jako pravý král vlkodlaků a její spřízněná duše se rozhodl, k celé situaci týkající se jich dvou, postavit čelem tak, jako to dělá vždy.

Tyhle emoce, co cítí jsou pro něj nové. Ten strach z odmítnutí, který se mu usídlil v duši, když viděl její nejistotu v očích a taky ten strach, co z ní přímo sálal. Uvědomil si, že se nemůže dočkat, až o ní zjistí víc. Netuší, co se jí v životě událo, že nenávidí vlkodlaky. Tedy kromě toho, že ji vytáhl z toho sklepení, ve kterém ji právě vlkodlaci, proti její vůli, drželi.

Ale zaručeně to musí zjistit, aby věděl proti čemu stojí. Musí vědět, s čím bojuje a jak aspoň částečně změnit její představu a názor o jeho druhu. Pohled mu padl na jeho tričko, které okamžitě vzal do rukou, když si uvědomil, že se musí cítit nesvá z toho, že je zcela nahá v cizí posteli.

Zase byl u toho, že se nikdy nezamýšlel nad tím, jak se daná žena cítí a nebo, jestli se cítí v jeho přítomnosti příjemně. Do téhle chvíle to neměl zapotřebí. Nemusel se snažit o přízeň ženy, až doteď. Právě v téhle chvíli, by uvítal každou radu, co by mu, kdo mohl dát. Sám totižto neměl ani ponětí, jak by se k ní měl chovat.

Vždy si představoval, ještě než neslyšel tu věštbu, kterou mu vyjevila stará Yadigar a nevěděl, že jeho družka je člověk, že až nadejde správný čas a on najde svou spřízněnou duši, bude to setkání přímo magické. Tak, jak to pouto spřízněných duší popisují v knihách a tak, jak mu to popisovali rodiče.

Do té doby, by se mu ani ve snu nezdálo, že o svou spřízněnou duši bude muset bojovat. Že ji bude muset vlastně donutit se do něj zamilovat a ještě k tomu to má o to těžší, že z nějakého důvodu v sobě chová nenávist k druhu, tedy k vlkodlakům, kterému je on králem.

Nikdy se ženám nedvořil, nikdy si je nepředcházel, vždy se mu sami nabízeli a proto má možná z toho, co se může stát strach. „Kde to napsat, že král vlkodlaků, kterému nikdo na světě není roven, se přímo děsí odmítnutí, od vlastní družky." Pronesl sám k sobě ironicky.

I za tu malou chvíli, co se spolu nacházeli v místnosti, si stihl všimnout, že jeho srdce v její přítomnost doslova tančí. Byl to pro něj příjemný pocit, který zažíval prvně ve svém životě a byl by neskutečně rád, kdyby se to dělo, už navěky. No pochopil, že on se může jen snažit, ale konečný verdikt záleží, jen a jen na ni.

Proto se rozhodl, že cokoliv se mezi nimi bude dít, nechá to volně plynout. Do ničeho nebude nutit, ani sebe a už vůbec ne svou spřízněnou duši, s čím pohotově souhlasil i jeho vlk. „Z donucení, láska nikdy nevzejde." Pronesl k němu jeho společník, když mu v myšlenkách běhali alternativy, jak se dostat do jejího vyděšeného srdíčka.

Měl totiž obavu, aby ho tam vůbec pustila. Pouto, které měli původně sdílet společně, se zdálo být sdíleno prozatím, jen jednostranně. No i tak se rozhodl, že ať se mezi nimi bude dít cokoliv, nechá všem citům i emocím ve svém nitru, volnost.

Opatrně vstoupil do místnosti, kde se nacházela jeho družka. Všiml si, že od chvíle, kdy zašel do šatny, se ani nehnula. Ve tváři se jí odzrcadovali emoce, které se nezdály být mu nakloněny. Pomalu přešel k ní, podávajíc ji své tričko, které pevně svíral ve své ruce.

„Tady." Pronesl k ní něžným hlasem, když ji do rukou, které měla přitisklé k hrudi i s pokrývkou, která ji zakrývala, pokládal tričko, co vytáhl před malou chvílí, ze své skříně. „Všechny tvé věci byli vyhozené, ale nemusíš se bát. Už jsem pověřil kompetentní osoby, aby ti koupili něco na sebe." Oznámil ji s úsměvem. „A pak, když budeš v pořádku a bude se ti chtít, sama si můžeš jít koupit, co se ti bude líbit." Dodal rychle, když spatřil její, asi překvapený výraz ve tváři. Byla tak nádherná jeho spřízněná duše, že se mu už jen z pohledu na ni, rozbušilo srdce neuvěřitelnou rychlostí.

Celé jeho bytí mu v její přítomnosti velelo, si ji vzít do náručí a mocně ji v něm sevřít, aby se cítila milovaná a v bezpečí. Stálo ho to veškeré sebeovládání, aby to neudělal. Byl si vědom toho, že by ji svým počínáním nejspíše vyděsil a to bylo rozhodně to poslední, co by v té chvíli, chtěl.