Věštba krále vlkodlaků

Část 12

Sice netušila, jak zvládne setkání s dalšími vlkodlaky, protože si byla jistá tím, že to vlkodlaci rozhodně jsou, ale rozhodla se, že mu dá kladnou odpověď. Popravdě si řekla, že to bude mít alespoň za sebou. „Ráda se s nimi seznámím." Pronesla nejistě a vzápětí viděla, jak se mu rozzářily oči. „No, nebude to doufám na dlouho, viď?" Zeptala se s obavou v hlase. Potřebovala se ujistit, protože už těch informací, bylo na ní, na jeden den až moc a ještě do toho pozná další vlkodlaky. Potřebuje si utřídit své myšlenky a to se jí v přítomnosti, pro ni cizích osob, rozhodně nepovede.

Pohlédla na něj s očekáváním, že uslyší jeho odpověď, co se jí o chvíli později i splnilo. „Ne, jen na chviličku." Odpověděl ji s úsměvem a jakmile si všimla, že se začíná zvedat z podlahy, na které dosud seděl, rychle ho chytla za ruku a tím upoutala jeho plnou pozornost. „Zůstaneš tady po celou dobu, viď?" Upřeně se mu dívala do očí a byla si jistá tím, že ten strach, co v nich v tu chvíli měla, musel určitě vidět. Byl jediný, kterého poznala. Jediný, kterému i když neví proč, jakž takž věřila. Nechtěla být sama s úplně cizími lidmi, lomeno vlkodlaky v jedné místnosti. „Ano, zůstanu." Když slyšela ta slova, uklidnila se a pustila jeho ruku. Následně ho už jen pozorovala, jak jde otevřít dveře od pokoje, kde momentálně přebývá a který je pravděpodobně jeho.

Měl sice v plánu, že jakmile své družce představí svou matku i sestru, tiše se vytratí, aby mohl jít za Lucasem a vyslechnout si, co zjistil o ženě s rudými vlasy. Ale když spatřil ten strach v jejich očích, nemohl tak udělat. Chápal, že nemá dobré zkušenosti s vlkodlaky a taky chápal, že je toho na ni poslední dobou dost. No i tak ho mrzelo, že měla pocit, že by ji jeho rodina snad mohla ublížit.

Nezůstávalo mu nic jiného, jen doufat, že se to jednou změní. Když otevřel dveře, spatřil tam vysmáté tváře dvou žen, které se nesmírně těšili, až poznají příští královnu vlkodlaků a hlavně, co je důležitější, jeho družku. „Prosím nebuďte na ni moc hrr a kroťte trochu své nadšení. Ještě má z našeho druhu strach." Pronesl sklesle v myšlenkách k oběma ženám najednou a viděl, jak se v jejich tvářích objevil náznak pochopení.

Vzápětí za doprovodu své matky i sestry, se rozešel směrem ke své družce, která už strachem málem nedýchala. Nevěděl, co všechno se jí v životě událo, ale určitě nemá strach, jen kvůli tomu, že ji vlkodlaci drželi v tom sklepě.

Musí v tom být něco víc, prolétlo mu hlavou, když se díval do těch nejhezčích zelených očí, které kdy viděl a které působily tak vystrašeně, že měl chuť ji pevně sevřít ve svém náručí a už nikdy ji z něj nepustit.

Upřeně se dívala před sebe, když sledovala, jak se k ní, za doprovodu Marcuse, blíží dvě ženy a snažila se na sobě nedat znát, jak moc je v tu chvíli vyděšená. I když ten strach, co s ní v tu chvíli cloumal, musel být cítit na míle daleko, čeho si byli určitě všichni v místnosti vědomý. Pozorně si prohlížela dvě ženy, neustále se blížící k ní, na kterých bylo už od pohledu znát, kdo z nich je matka a kdo dcera. Musela uznat, že ji nepřipadali nebezpečné, ale její srdce i tak v hrudi zběsile bušilo, že ho snad museli slyšet i v jiné krajině.

Ta mladší žena, usoudila, že jeho sestra, měla světlé vlasy a modré oči. Byla roztomilá a krásná. A ta starší žena, soudě podle toho, jak na ni působila, byla určitě jeho matka. Musela uznat, že s dcerou, jakoby si z oka vypadly. Až na to, že jedna byla viditelně starší, než ta druhá, neviděla v jejich vzhledu žádný rozdíl. Tedy až na oblečení, které měli na sobě.

Ve chvíli, kdy zastavili přímo před ní, ji oslovil jediný muž v místnosti a tím přerušil tok jejich myšlenek, které ji utíkali, kam se jim zlíbilo. „Natalie." Když slyšela své jméno zpozorněla. Vzápětí už jen sledovala, jak si král vlkodlaků, znovu kleká k jejím nohám a upřeně ji pozoruje. Byla překvapená i ohromena zároveň, když obě dvě ženy to gesto zopakovali po něm.

Byl rád, že matka i jeho sestra, ho napodobily a sedli si níže, než byla jeho družka. Tím ji dávali najevo, že ji nemají v plánu ublížit, co ona vzápětí určitě pochopila, protože v tu chvíli slyšel, jak se její srdíčko, co dosud bilo jako šílené, pomalu uklidňuje. „Tohle je moje matka." Stočil svůj pohled na ženu, sedící po jeho pravé straně. „Jmenuje se Elain a je to bývalá královna." Pak přesunul svůj pohled na svou levou stranu, kde byla jeho sestra. „A tahle potvůrka, je moje mladší sestřička Roxy." Pronesl víc, jako pobaveně, už jen kvůli tomu, jak se na oslovení potvůrka daná osoba zatvářila. Najednou zničehonic zvážněl a hluboce se své družce zadíval do očí. Následně si něžně vzal její dlaň do své a pronesl. „Mami, Roxy." Oslovil hrdě své příbuzné. „Tímto vám představuji svou spřízněnou duši, svou družku a v neposlední řadě, vaší novou královnu, Natalie Fox." Dopověděl nanejvýš spokojeně a všiml si, že po jeho slovech, se jeho bohyní vyvolené družce, zatajil dech. „Co se týče mého otce a švagra, tedy Roxy druha, ty ti představím, až se vrátí domů. Momentálně jsou mimo krajinu." Obeznámil v rychlosti svou družku, dokud měl ještě možnost, na co mu jen s pochopením kývla na souhlas, že rozuměla. Pak by už totižto neměl možnost, ji cokoliv říct, protože jak jeho matce, tak ani Roxy, se nezavřely ústa.

„Těší mě." To bylo to jediné, co stihla říct, než dvě osoby ženského pohlaví začali mluvit a snažili se jí do jejich konverzace, stůj, co stůj zapojit. Roxy pořád mluvila o tom, kam všude ji vezme na nákupy a ji se už jen ze slova nákup zatočila hlava. A Elain ta zase mluvila o tom, jaký ples se bude pořádat na její počest, aby ji všichni mohli uvítat, jako královnu vlkodlaků. Už jen ta představa ji naháněla hrůzu, jelikož si uvědomila, že tam bude spousta lidí, jim podobných. No, musela uznat, že jejich společnost se jí vcelku líbila. Už jsou to roky, kdy poslouchala své kamarádky, jak mluvili tak zaníceně o dost obyčejných věcech. I když ten ples o kterém se zmiňovali, tak obyčejný tedy určitě nebude.