Lepík

6. Zase to nevyšlo

Tomáš

Málem jsem to nevydržel. Hned jak jsem přijel dom musel jsem si vyhonit. Nemohl jsem přestat na tu holku myslet. Furt jsem byl nadržený jak čtrnáctiletý puberťák. Rozhodl jsem se tedy zavolat Katce. Přece jen je to moje přítelkyně a dneska to snad vyjde.

„Ahoj," řekl jsem do mobilu. „Ahoj Tomí! Copak, že mi voláš?" Zeptala se a slyšel jsem jak se pousmála.
„Za jak dlouho bys tu mohla být?" Zeptal jsem se s nadějí v hlase. „Hele dneska se mi to nehodí, už mám domluvený nák..." skočil jsem jí do řeči. „Moc tě chci," řekl jsme div nezasténal. „Cože?" Zeptala se nechápavě. „Jsem brutálně nadrženej. Dneska to konečně vyjde. Cítím to," dodal jsem pomalu bez dechu. „Dej mi deset minut," řekla a okamžitě típla hovor.

Panic: Za 10 minut tu bude Katka a konečně se s ní vyspím. Cítím, že to vyjde. Musíte mi vymyslet lepší přezdívku vy hovada.

Napsal jsem klukům do naší skupiny a hned se běžel připravit. Trochu jsem se omyl a vyčistil si zuby. Nic lepšího jsem nestihl, ale aspoň jsem nesmrděl.

. . .

„Ah..." nestihla nic říct, začal jsem jí vroucně líbat. „Ah. Co to do tebe vjelo?" Říká mezi vzdechy.
„Nevím, třeba jsem prolomil mé prokletí," řeknu a dál jí líbám.

Hodím ji na postel, líbám ji na rtech. Přesouvám se na krk a pomalu ji vyslíkám. Nejdřív kalhoty, pak kalhotky. Cítím, jak je vlhká. Zajedu do ní prstem. Zasténá. Po chvíli přidám druhý. Cítím jak hýbe pánví. „Chci tě," šeptá mi mezi vzdechy, „chci tě!" Svléká mě. Vzala si mnou chloubu do pusy s začala sát. Líbilo se mi to. Tak hrozně moc, že jsem se udělal...

. . .

Chtěla pokračovat. Moc chtěla. Její modré oči mě prosily, abychom pokračovali a postoupili na další level. Byla šťastná. Poprvé jsem se jí udělal do pusy. Vzala si mého zvadlého chudáčka a snažila se ho znovu postavit. Nic. Nic jsem necítil. Podíval jsem se na ni a jediné, co jsem cítil byla lítost. Lítost k ní. Myslím, že kdybych nepotkal tu pěknou brunetku, ani bych jí nezavolal. Vlastně jsem Katku jenom využil pro své potěšení.

„Nech toho, už se nepostaví," řekl jsem jí. Možná jsem to mohl říct víc citlivě, ale to už teď nezměním.     „Copak se stalo? Udělala jsem snad něco špatně?" Ptala se. „Ty za to nemůžeš. Měl jsem náročný den," lhal jsem jí. „Ale vždyť to předtím šlo. Vždyť ses udělal," řekla radostně. "Já vím, ale už to zase nejde, promiň," odpověděl jsem jí, co možná nejcitlivěji, jak jsem jen dovedl. „Tak pustíme třeba film?" Zeptala se s nadějí, že může nějak zachránit tuhle nepříjemnou situaci. „Hele mám toho dost do školy. Matikářka nám toho dala zas jak nasráno. Můžeš jít ještě s holkama. Stihneš je ne?" „Jo, stihnu," odpoví mírně sklesle. „A je vše v pořádku? Poslední dobou si všímám, že na mě nemáš moc čas...„ „Jo je jen toho mám dost do školy," zalžu jí. Pravdou je, že se jí dost vyhýbám, protože nám to neklape nejen v posteli. Nemám su s ní už co povídat. „Tak já teda jdu. Ahoj." „Čau," řeknu a nechám ji odejít.

. . .

Rómeo (Michal): Tě nějak ta holka z šaliny rozparádila ne?

Opíchám ti mámu (Vojta): Jaká holka? @panic, co jsi dělal v šalině?

Lamač srdcí (Martin): Postavil se mu z jedný buchty v šalině. Pak mu nechtěl zplasknout.

Opíchám ti mámu (Vojta): Hovno!

Kokoti, hlavně že se baví. Pročítám si zprávy co psali a lituju toho, že jsem jim o tom napsal. Teď se mi budou smát do konce života.

Lamač srdcí (Martin): @panic tak co? Jak jsi dopadl. Jsi moc dlouho nevydržel teda.

Rómeo (Michal): Tak to bylo poprvý brácha. Není se čemu divit, já stříkal do MINUTY!

Panic: Nepíchal jsem...