Lepík

11. Martinova minulost

Tomáš

„Tak ta tě hezky vyrektila," natřásá se Michal před Martinem Vidíš, já ti říkal, že se nějaká najde."
„Ccc, prosím tě, beztak ta holka hraje jen netykavku. Ve skutečnosti mě chce. Dej tomu čas. Do konce týdne ji mám v posteli," odvětí Martin.
„Ta holka je naprosto šílená. Jen tak si k někomu přijít a ptát se ho na osobní otázky. Kdo to kdy viděl?" ptám se nechápavě.
„Copak ty koktale. Z tebe to lezlo jak z chlupatý deky. Ta holka se nás zeptala schválně. Vůbec se s tou tvou kočkou z šaliny nebavily o její postavě," odpoví Martin, „prostě tě hrozně chce a zajímala se, zda chceš i ty ju."
„Co to meleš ty vole? Jaký schválně. Myslíš, že na takový otázky se tě normální, podotýkám NORMÁLNÍ člověk zeptá?" zeptám se nechápajíc, co proč by to ta holka chtěla zjistit zrovna tímhle způsobem.
„Říkám to nerad, ale brácha má pravdu. Když si to tak vezmeš dává to smysl," zastává se Martina Michal.
„Přesně a ta druhá chce mě stopro," odvětí Martin
„To víš, že jo. Jenom o tom ještě neví co?" dobírá si ho Michal.
„Je to tak. Počkat, opravdu jsi se mnou souhlasil a hned po tom ses mi vysmál?"
„To víš, nemám rád, když přímo před očima roste tvoje ego."
„Dobře kluci, ale co teď. Ví, že s ní chci spát, a co hůř, vím to i já. Co Katka?" zeptám se poněkud v rozpacích. Sice s Katkou poslední dobou nevycházíme, ale na druhou stranu která jiná by se mnou přetrpěla ten problém...
„A nechceš se na ni konečně vykašlat?" zeptá se Martin. „Hele nechápej mě špatně, ale je očividný, že vám to neklape a nemůžeš ji takhle trápit i nadále." Opravdu tohle řekl Martin?
„Martine, co jsi to právě vypustil z pusy?" zeptá se nechápavě Michal.
„No co, nemyslete si, že to říkám jen tak z kamarádské lásky," odvětil Martin.
„Chceš píchat Katku, že je to tak a když s ní nebudu = nebude mi to vadit." Protočím očima. Když si to takhle přeložím do Martinova jazyka, dává to smysl.
„Kupodivu mě tahle varianta ani nenapadla," zamyslel se nad tím Martin, „ale když nad tím přemýšlím, tak máš pravdu. Katka je pěknej kus," než stihne říct cokoli jiného bouchnu ho do ramene. „Au, dobře, dobře. To byl vtip. Stejně jsem ji nemyslel, ale tu holku z šaliny."
„Ty chceš spát s tou holkou z šaliny?" zeptá se Vojta, který po většinu času radši mlčí. Dokonce jsem zapomněl, že tu vůbec je.
„Ale ne s ní. S tou kámoškou," řekne a už tomu pomalu začínáme rozumět. „Heleďte, je očividné, že Tomáše ta holka z šaliny vzruší," otočí se při tom na mě. „A neříkej, že ne," já nemohu nic jiného, než souhlasit. Aji dneska, když jsem ji viděl jsem cítil, jak se mi zrychlil dech, začali se mi potit ruce a cítil jsem tlak v podbřišku.

„Jo aji dneska, když jsem ji viděl."
„A cítil jsi tohle někdy s Katkou?" zeptal se Michal. Co to s nima je, to mi dnes budou promlouvat do duše nebo co?
„To jste se na mě vy dva dneska dohodli nebo co?"
„Vůbec ne, jen mi na tu otázku odpověz popravdě. Cítil jsi něco podobného ke Katce?" nevzdává se Michal. Štve mě, jak jsou oba dva paličatí. Sice jsou každý s chováním úplně jiní, ale jedno mají stejné. Že jsou neskutečně paličatí.

„Ne, nikdy."
„To je znamení, že pro tebe není ta pravá," odpoví radostně Martin.
„A ty jsi něco takového někdy cítil?" zeptám se ho naoplátku.

„Já? Děláš si prdel? Já s holkama spím. Mám heslo: Užít a nazdar. To, čemu vy říkáte vztah, nebo láska je jenom z lítosti, protože nesnáším, když brečí. Stejně po čase zjistí, že pro ně nejsem ten princ z pohádky, co s nima bude do konce života, a tak odejdou sami. Do prdele jsem ještě mladej na to abych se vázal. A dost už o mě. Zpět k plánu," dořekl svůj sáhodlouhý monolog Martin.

Všem nám je jasný, že lhal. Zamilovaný sice nebyl, ale nechybělo mu k tomu málo. Ve zkratce: jeho první holka, se kterou byl sice pouhý měsíc mu zahýbala jak se dalo. Byl s ní v devítce na konci roku. V té době jsem ho ještě neznal. Řekl mi to v druháku Michal, po tom, co jsem se ho zeptal proč střídá holky jak ponožky. Martin o ní nechce ani slyšet. Zlomila mu srdce a od té doby se řídí heslem: „Když podvedu tebe, ty mě ne." Bylo mi z toho nanic, když jsem se to dozvěděl. V té době jsem chodil s Katkou a ona mi slíbila, že mi nikdy takhle neublíží. Jenže to bylo ještě před tím, než jsme se vůbec o cokoliv začali pokoušet.

„A jaký je tady tvůj plán?" zeptal se ho Vojta.
„Sbalíme je, ve dvou se to lépe táhne. Ty tu z šaliny a já tu z jídelny."
„Ok, ok," řekl jsem, „já ale pořád chodím s Katkou a rozcházet se s ní nechci."
„Tak si buď dál panic. Co ti na to mám jako říct?" zeptal se Martin.
„Hele, jestli nechceš, tak se s ní nerozcházej, ale zkusit randit s tou druhou můžeš ne?"
„O čem to mluvíš zase teď?" nechápe ani jeden z nás.
„Jak to dopadlo po tom, co jsi ji podruhé viděl v šalině, a pak jsi zavolal Katku?"
„No, málem jsem se s ní vyspal."
„Přesně, nemusíš s ní spát, jen se tak trochu nažhavit." Opravdu se mi začal zamlouvat Martinův plán?
„To zní dobře," řeknu, „popřemýšlím o tom."