Lepík
Nemohl jsem se nabažit jejích rtů, tak moc jsem ji chtěl už v té knihovně. Cesta domů se zdála nekonečná. Ta sexuální energie by se dala krájet. Od šaliny domů jsme běželi tak rychle, jak jen to šlo. Otevřel jsem dveře od bytu tak rychle, jak jen to šlo. Přitiskl jsem jí v chodbě na stěnu s už tam jsem měl chuť z ní servat všechno oblečení.
„Počkej," mírnila mě, „Co tvoje máma? Neuslyší nás?"
„Není doma. Máme to tu jen pro sebe," odpovím jí a už se jí zas hrnu na rty. Snažíme se dojít k mému pokoji, ale tím že ani jeden z nás se nemínil od sebe odtrhnout, tak cesta trvala dlouho. V pokoji jsme ji hodil na postel a pomalu přešel od jejích hebkých rtů ke krku. Vzdychala. Bože, jak ona krásně vzdychala. Hezčí zvuk jsem snad v životě neslyšel. Když jsem se jí snažil vyhrnout triko a odhalit tak její bujné vnady uslyšel jsem zvuk z chodby. Dveře do pokoje se začnou otevírat a přitom se máma ptá: „Tome, ty už jsi..." ani to nestihne doříct a zakoktá se „promiň... nevěděla jsem..." v tu ránu zavře dveře a odchází pryč.
„Promiň," omluvím se Terce, „ale musím za ní."
„Běž," řekne a já už utíkám za mámou.
. . .
„Mami, prosím počkej," volám na mámu, která si s brekem obouvá boty.
„Slíbil si mi to. Slíbil jsi, že s tou holkou nic mít nebudeš pokud budeš s Katkou. Nebo mi chceš říct, že už s ní nejsi?" zeptá se vyčítavě.
„Stalo se to tak rychle. Já..." skočí mi do řeči: „Tohle na mě nehraj. Já žila 15 let s tvým otcem a moc dobře vím všechny tyhle triky. Ty jsi měl být jiný, přitom jsi stejný jako on."
„Nejsem, mami, maminko, opravdu nejsem. Nechci aby jsi byla smutná. Prosím, nezlob se na mě."
„Jdu za holkama, dělej jak uznáš za vhodné," řekne jen a zabouchne za sebou dveře.
. . .
„Je hodně naštvaná?" zeptá se Terka.
„To neřeš. Hele, co kdybychom přece jen něco dělali na těch pracích? Nemám úplně... no... víš co myslím," řeknu jí.
„Jo, jasný, klidně."
Po nějakých svou hodinách jsme měli hotovo a rozhodli jsme se nachystat.
„Ručník máš v koupelně a já nám zatím připravím jídlo. Co ty na to?"
„Jo, to zní fajn," odpoví a odejde od koupelny.
Ta představa toho, že je v mé koupelně pár metrů ode mě nahá sexy holka a já s ní nemůžu spát mě ničí. Chtěl bych hrozně bych chtěl, ale to bych se prvně musel rozejít s Katkou... Vezmu tedy mobil a vytočím její číslo.
„Ahoj zlato, neměl jsi mít dneska náhodou s klukama tu pánskou jízdu?" zeptá se Katka.
„Jo, máme ji, jen jsem ti chtěl říct, že bych si s tebou o něčem rád promluvil, ale nechci to řešit přes mobil. Budeš mít zítra čas?"
„Jasný, hele děje se něco? Klidně přijedu hned jestli chceš."
„Ne, zítra to bude lepší, určitě už máš nějaké plány na večer, tak je neruš.
„Fajn, tak mi pak ještě napiš a domluvíme se jo?"
„Jojo, čau."
„Ahoj."
. . .
„Tak a teď už ti nebudu smrdět," řekne s vtipem Terka.
„Jak kdybys mi smrděla," usměju se na ni.
„Tak, copak nám pan šéfkuchař navařil?" zeptá se.
„Ehm. Moc mi nefandi. Máma udělala maso na tortilly, tak jsem nám udělal tortilly.
„I snaha se cení," odpoví a ukáže mi její krásný úsměv.
„Nemáš chuť na zákusek?" zeptá se svůdně Terka, takže se dá pochopit, o jaký typ zákusku má zájem. Já musím hrát blbýho proto jí odpovím: „Já jsem celkem plnej, už se do mě víc nevejde."
„Já ale nemluvila o jídle. Vím o něčem, co by se do mě ještě vešlo," zkousne si při tom spodní red s rukou mi jezdí po stehni nahoru a dolů.
„Už ale nemáme čas," snažím se jí vymanit, ale nejde to je hodně dominantní a ví co chce. To se mi na ní líbí.
„No, jak myslíš, tak já si jdu sbalit věci, ať se s tím pak nezdržuju," řekne mi a její úsměv spadne.
. . .
„Jak jsou na tom holky?" zeptám se.
„Už jedou šalinou, za chvilku tu budou," řekne.
„Dobře," od mého odmítnutí se mnou moc nemluvila. Respektive neflirtovala. Nevydržel jsem to. Musel jsem ji políbit.
„Co to do tebe vjelo?" zeptala se po chvíli celá udýchaná.
„Nemohl jsem to dál vydržet," a znovu se na ni vrhl.
„Děcka nechejte si to na doma," slyším, jak na nás někdo volá. Byly to její kamarádky, které se nám smály. Terka jen protočila očima a začala nás představovat: „Tomáši, tohle je Nela a Terka. Holky, tohle je Tomáš."
„Rády tě poznáváme. Jenom, nebude ti vadit, když ti budu říkat Lepík?" zeptá se Nela. Terka ji bouchne do ramene a zakroutí hlavou.
„Proč Lepík?" zeptám se zmateně „To je nějaká vaše přezdívka?"
„Tak ty ses na ni v té šalině tak lepil, že sis zasloužil přezdívku Lepík," vysvětluje její kamarádka Terka. Aby se mi nepletli, tak ji budu říkat Kostík, protože je hubená jak kostra.
„Vy to víte?" vyděsím se.
„Víme vše, teda až na tohle vaše ocucávání, ale bylo nám jasné, že knihovna je pouze záminka pro sex," zasměje se Nela.
„Ty se moc nesměj. Na tebe se těší Martin už od středy," vysměju se jí.
„Tys mu to neřekla?" podívá se naštvaně Nela na Terku.
„Co mi měla říct?" zeptám se.
„Aby sis toho svýho kámoše uklidnil. Nemá zájem. Je šťastně zadaná. Ještě něco?" otočí se Kostík na Nelu a ta jen zakýve hlavou do strany.
„Takže to mám chápat tak, že u tebe to má Martin na sto procent marný?" zeptám se a usměju se.
„Jo, ale není na tom nic vtipného," podívá se na mě Nela mírně naštvaně.
„Takhle jsem to nemyslel, jenom mu konečně nějaká holka dala košem. Michal tě bude zbožňovat," prohlásím.
„Michal je jeho brácha?" zeptá se Terka. Kývnu jí hlavou na souhlas.
„Proč by mě měl zbožňovat?" nechápe Nela.
„Protože prohraje sázku," řeknu prostě.
„Jakou? O mě se někdo vsadil?" zmateně se vyptává Nela.
„Ne, o tebe ne. Tedy ne tak úplně. Michalovi vadilo, jak Martin střídá holky a tak řekl, že se těší na den, až mu holka prostě nedá." Snažím se vysvětlit už tak dost zmateným holkám.
„Takže mi chceš říct, že když s ním nebude holka, která se mu líbí. V tomhle případě pravděpodobně já spát, tak se změní? Ehm, má to vůbec logiku?" zeptá se Nela.
„Taky tomu moc nerozumím, ale to je mezi klukama. Michal si myslí, že mu to pomůže, tak třeba jo," myknu rameny.
„Nemůžeme už jít? Je mi celkem zima," řekne Kostík.
„Taky bych šla," přitaká Terka.
„Já bych radši zůstala tady," zaprotestuje Nela, ale je vidět, že jí je taky zima.
„Však my víme že i přes všechny tyhle tvoje přetvářky ho chceš poznat," podívá se na ni Terka.
„Dobře, už mlčím," vzdává se Nela.
„Tak jdeme holky. Za pět minut tam budeme," zavolám na ně a zamíříme společně ke klubu.
YOU ARE READING
Lepík
Teen FictionI z jednoho střetnutí v šalině se může stát láska. Nebo ne? Inspirováno skutečným příběhem