Lepík

31. Deep talk

Tomáš

„Kurva," zanadávám a bouchnu rukou do stěny v chodbě. Cítím, jak mi začnou téct slzy po tvářích.

„Co se děje? Proč tady tak nadáváš?" ptá se rozespale máma a promne si oči. Sakra, byla celou tu dobu doma, ale nevypadá, že nás neslyšela.

„Jdi spát," snažím se říct bez toho aby v mém hlase byl slyšet pláč.

„Copak se stalo?" rozsvítí světlo a vydá se směrem ke mě. „Tome proč plačeš?"

Už jsme své vzlyky nedokázal udržet a složil jsem se jí do náručí.

„To bude dobrý, jen to ze sebe dostaň," konejší mě máma. „Pojď, půjdeme si sednou do kuchyně a všechno mi řekneš ano?"

Zakývám hlavou na souhlas a pomalu se vydáme do kuchyně, kde si sedneme na gauč. Nemáme moc velký dům, proto je kuchyně spojená s obyvákem.

„Na," podá mi máma kapesník, abych se mohl vysmrkat a utřít slzy.

„Lepší?" zeptá se po tom, co se trochu uklidním. „Řekneš mi co se teda stalo?"

„Vyspal jsem se s Katkou," vyklopil jsem ze sebe. S mámou je lepší jednat na rovinu. Nesnáší, když chodím kolem horké kaše.

„Dobře, ale to není ten hlavní důvod, proč takhle brečíš," podívá se na mě já na ni kývnu hlavou.

„Řekl jsem jí při tom Terko," řeknu a snažím se zadržet slzy.

„To je špatný. Rozešli jste se předpokládám?" zeptá se.

„Jo, já s ní. Možná to tak vyplynulo, každopádně já to řekl nahlas. Držel jsem se toho, cos mi řekla. Chtěl jsem se s ní rozejít v klidu. Byl jsem s ní domluvený, že se uvidíme zítra, ale pak se tam ukázala a Terka se líbala s Martinem." říkám páte přes deváté a už ani nevím, co všechno jsem jí řekl.

„Počkej, počkej. Proč se Terka líbala s Martinem. Myslela jsem že ty a ona..." nedořekne to. Místo toho čeká, co jí na to odpovím.

„Nevím. Šli spolu na bar, ještě s její kámoškou. Michal mi mezitím řekl, že je tam Katka a v tu ránu se objevila. Hned na to přišla Terky kámoška naštvaná, a když jsem se podíval na bar, tak se tam spolu líbali," dokončím svůj monolog.

„Dobře. Jak reagovala Katka na to, že jsi jí řekl Terko?" snaží se změnit téma.

„Jak by asi reagovala. Vyšilovala. Řekla mi že jsem stejnej jak táta a tak jsem jí dal facku..." konec trochu spolknu, protože se za něj stydím snad nejvíc. „Já vím, že jsem to neměl dělat, ale byl jsem tak naštvanej. Přirovnala mě k němu, ale já nejsem jako on. Nechci být," znovu se rozpláču.

„Nejsi, jako on, jenom... podívej se na mě a zkus mi odpovědět ano?" zeptá se máma. Kývnu na souhlas a pozorně poslouchám, co mi řekne.

„Řekni mi, co je horší, když ublížíš jednomu, nebo více lidem?"

„To je jednoduchý," řeknu jí, „více, když ublížíš jednomu, tak zbylí nemusí trpět."

„To máš pravdu a teď mi řekni kolika lidem jsi ublížil ty?"

Zamyslím se. „Nevím," odpovím, „ublížil jsem Katce a sobě, asi tobě. Nevím, kam tím směřuješ."

„A co Terka?" zeptá se.

„Co by? Ta si pravděpodobně užívá s Martinem. Opravdu nechápeš, kam tím směřuješ mami."

„Měl jsi na Terku dobrý výhled, když seděla na baru?" zeptá se.

„Jo, seděla přímo naproti mě."

„Takže i ona viděla na tebe."

„Jo, asi jo, mami k čemu ti to je?"

„A ta její kamarádka. Byla to ta, co se líbí Martinovi?"

„Jo to byla ona, ale nemá o něj zájem, má přítele. Proč se na to ptáš?"

„Co když tě viděla taky?"

„Jak jako?"

„No s Katkou, měla na tebe výhled. Viděla jak za tebou přišla a mohla se zeptat Martina. Ten jí řekl, že je to tvá holka a bylo to."

„Co bylo? Nějak to furt nechápu. Jak by do toho spadala Nela?"

„Předpokládám, že je to ta kámoška," řekne a já kývnu na souhlas. „V tom případě se tam nějak pohádali ona odešla a na truc, abyste to oba viděli se začali líbat."

„K čemu by jim to bylo?" zeptám se.

„Proč ses vyspal s Katkou? Bylo to z lásky, nebo z pomsty k Martinovi a Terce?"

V tom mi to došlo. Všechno to dávalo smysl. Martin, Terka, všechno. Máma má zase pravdu, jako vždy. Řeknu jí: „Bylo to z pomsty. Celou tu dobu. Nechtěl jsem mít nic s Katkou. Chtěl jsem celou dobu Terku."

„Co s tím uděláš?" zeptá se.

„Co bych s tím měl dělat? Katka mě nebude chtít už v životě vidět."

„A Terka?" zeptá se.

„A Terka, asi nic. Nevidím jí do hlavy." Uslyšíme zvonek: „Jdu tam," kývne na mne máma hlavou na znamení souhlasu.

Otevřu dveře, ve kterých uvidím Vojtu s Michalem: „Co tady děláte?"

„Jdeme Terce pro věci," řekne Michal a já v tuto chvíli nechci nic jiného, než ji vidět: „Kde je?"

„Snad chápeš, že s tebou nechce mluvit," podívá se na mě Vojta.

„Co, co se stalo? Kde je? Je s Martinem? Je s tím hajzlem?"

„Uklidni se Tomáši. Neboj se není s ním. Nevíme kde je. Hrozně se naštval... Hele vysvětlíme ti to ve škole jo? Holky čekají na věci. Za chvilku jim jede vlak."

„Jo jasný, tady jsou věci, takže v pondělí?" zeptám se.

„Jo, tak zatím," řeknou kluci.

„Zatím," řeknu, zavřu za nimi a vrátím se za mámou.

„Kdo to byl?" zeptá se.

„Michal s Vojtou. Přišli Terce pro věci. Hele já už si půjdu lehnout jo?"

„A v pohodě?"

„Jo, díky moc mi pomohlo si s tebou promluvit, jen se potřebuju prospat," dám jí pusu na čelo a chystám se odejít do pokoje.

„Dobrou noc."

„Dobrou mami," řeknu a odejdu.