Lepík

20. Středa

Tomáš

„Zdar vole," volají na mě kluci.

„Čau," odpovím jim.

„Tak co doktor. Předepsal ti Viagru?" zeptal se Martin.

„Ty seš blb fakt. To svět neviděl," protočím nad tím oči.

„Očividně viděl. Podívej se na Martina," odpoví Michal.

„Hej, dobrý dobrý zas jo. Kdy půjdeš za tou holkou?" otočí se na mě Martin.

„Myslíš s Terkou? Co by s ní?" dělám, že nechápu o kom je řeč.

„Vole neser. Nevím jak se jmenuje, ale asi jo myslím ji. Kdy se s ní domluvíš na ten pátek?" začíná rudnout Martin.

„Jak se tak na tebe dívám, tak bys měl radši zajít k doktorovi ty," podíval se Vojta na Martina.

„Proč?" nechápe Martin.

„Ti z nedostatku sexu rudne ksicht," odpoví mu Vojta. „Navíc to svědění. Nedá se to vydržet co?"

„Máš nějakou dobrou náladu ne?" zeptám se.

„To víš, včera jsem si užil," řekne tak ledabyle, že by si toho málo kdo všimnul.

„Cože?" vykulíme všichni tři na Vojtu oči.

„No včera jsem šukal pánové," chvástá se s vypjatou hrudí Vojta.

„Bylo jí míň jak sto?" zeptá se Michal.

„Debile," podívá se Vojta vražedně na Michala. „Byla to mámina kolegině z práce. Ročník tak 1975. Možná mladší. Včera se s mámou trochu opily a já ji měl doprovodit dom. A borci to vám řeknu, hned jak za námi zavřela dveře se na mě vrhla. Byla neunavitelná. Ještě ji někdy určitě navštívím."

„To je v prdeli pánové. Ještě, že je tu Tomáš," uleví si Martin.

„Co ty víš, co mám v pátek v plánu," nadhodím.

„No vzhledem k tomu, že nejsi schopný se dokopat ani k tomu, abys s ní mluvil, tak jsem opravdu v klidu," uchechtne se Martin.

„Já možná ne, ale ona vzala věci do vlastních rukou," odpovím.

„Co? Jak?" jeden po druhém se překřikují.

„Našla si mě na ig a poslala mi žádost, tak jsem jí napsal," odpovím.

„Takže tě vysledovala," začne se smát Martin. „Tomáši té holky bych se bál."

„Proč jako?" zeptám se nechápavě.

„Protože je to cvok?" podívá se na mě s pozdviženým obočím Martin.

„Potřebovala mě najít kvůli tomu, že se bála o mé zdraví," vysvětlím klukům.

„Bála se o to aby si na tobě v pátek zajezdila kamaráde. Prostě tě chce," řekne mi Martin a dodá: „Mohla by na to navnadit i kámošku, ta má totiž jistotu, že si v pátek zajezdí."

„Jo, to víš, že jo. Takhle holky nepřemýšlí," snažím se ho zklidnit.

„Tomáši tý holce to kouká z očí. Ta tě chce fakt hodně," přitaká Martinovi Vojta.

„Miluju takovou chuť na sex u holek, pak si to s nima víc užiju," zasní se Martin. „Do prdele. fakt bych píchal."

„Není dneska středa?" zeptá se Vojta.

„Proč?" zeptám se.

„Protože je ho tam třeba," dodá Vojta

„Hej mlč už," začíná zas rudnout Martin.

„Tak napiš nějaký tý svojí v uvozovkách kámošce. Vyspi se sní a už dej pokoj," vypění Michal.

„Hej ona žádná nechce jen závaždej šuk. Chtějí vztah," nevěřícně vrtí hlavou.

„Asi dospěly narozdíl od tebe," řekne mu Michal. „když už jsme u vztahů. Co Katka?" zeptá se Michal.

„Co by?" zeptám se.

„Není ti to vůči ní blbý?" Je přece jenom pořád tvoje holka," zeptá se Michal.

„A spal jsem s Terkou? Nespal. Kdybych se s ní vyspal, tak nic neřeknu. Tohle je jen nezávazný flirtování. Nic pro mě neznamená," snažím se vysvětlit Michalovi.

„Ale chtěl bys. Kdybys měl v pátek příležitost, tak se s ní vyspíš." Nevzdává svou pravdu Michal.

„Jo, to asi jo... ale třeba taky ne, tak co řešíš. Martinovi do toho taky nekecáš!" naštvaně odpovím.

„Vždyť do mě hudruje furt. Je jak rozbitej gramofon. Martine neměl bys spát s každou druhou. Martine měl bys dospět. Martine klidně vsadím svou přítelkyni za blbýho plyšáka," vyčítá Martin Michalovi. „Je to můj život brácho. Můžu si s ním dělat, co chci."

„Všechno dělám pro tvé dobro a ta sázka? Vím, že ji vyhraju, páč už teď nemůžeš přestat myslet na tu holku. To, že s tebou žádná holka nic nechce mít není pravda. Ty kdybys chtěl, tak si vždy nějakou holku najdeš! Proč teda nechceš co? Protože nedokážeš přestat myslet na tu jednu," dokončí svůj sáhodlouhý monolog Michal. Když se nad tím zamyslím, tak musím uznat, že má pravdu. Michal je z nás nejrozumnější. Možná bych měl spíš říct nejvyspělejší. Je pravda, že Martin si kdykoliv potřeboval dokázal najít nějakou holku na noc. U něj týden bez sexu je jak pro obyčejnýho člověka rok. Možná i dýl. Je to až děsivý, jak má Michal Martina přečteného.

„Lžeš a chceš dokázat, že to tak není. Sleduj," vezme naštvaně telefon do ruky a vytočí číslo. „Alice... Čau, máš dneska čas?... Jo... fajn... tak v 5?... dobrý... čau," a co mi na to řekneš teď?"

Všem nám sklaplo. Alice byla Martinova jediná holka, která mu ublížila. Vždy se po nějaké době objevila, vyspala se s Martinem a zase ho odkopla. Poslední rok od ní byl pokoj. Martin sám pochopil, že ho její přítomnost akorát ubíjí a tak s ní přerušil veškerý kontakt, až doteď...

„Brácha neblbni. Víš jak to vždycky dopadne," kouká vyděšeně Michal.

„Neměl si mě provokovat. Máš to, co jsi chtěl," řekne naštvaně Martin.

„Jak chceš, ale já tě z těch sraček tahat nebudu. Já ne," řekne rozhodně Michal.