Lepík

10. Prcal bys?

Terka

„Cože jsi to udělala? Terezo! Do prdele prober se! Kam jsi dala oči, mozek a vaječníky. Jo, vaječníky!" překřikují se holky jedna přes druhou. Chápu je. Čekala jsem céres. Sama bych se profackovala, ale alkohol mě vždy vyvolá staré city. Zvlášť k němu...

„Ahoj kočko," slyším za sebou ten známý hlas. „Čau," řeknu tomu lamači srdcí. „Co je nového?" „Ale... jen jsem si tak říkal, že jsem dlouho nic nepodnikli." Bože už to zase cítím. Ne. Musím být silná. Nedám mu to, co chce...

Jak naivní jsem byla? Dala jsem mu. Zas, zas a znova. Jsem nepoučitelná kráva.

„Já za to nemůžu," snažím se bránit, i když vím, že marně. „Navíc jsem dospělá a svobodná. Můžu spát s kým chci." „To sice jo, ale řekni mi popravdě. Použili jste ochranu?" zeptá se Nel. „Ehm... Nebyl čas," odpovím zahanbeně. Ve skutečnosti jsme na to šli neplánovaně a tak rychle, že i kdybychom chtěli, tak jsme byli bez ní. „Terezo!" zvýší na mne Nel s Terkou hlas. „A s tímhle přístupem nám budeš říkat, že si můžeš spát s kým chceš? Tady už jde o zdraví holčičko. Co kdybys otěhotněla?" Pokračuje Terka. „Nebo něco chytla?" přidala se Nel. „Beru prášky," odpovím první věc, co mě napadne. „A ta nemoc?" pokračuje Terka. „Dlouho s nikým nespal, aspoň to říkal," odpovím. „Terezo!" pomalu zařvou holky. 

. . .

„Terezo dělej, nebo tam zas bude fronta jak sviňa," volají na mě Nel s Jančou. „Musím najít isic," zavolám a hledám ho po všech kapsách. Po týdnu mám oběd a zrovna nemůžu najít isic, abych si ho mohla pípnout. Nakonec jsem ho našla. „Mám ho," zavolám na holky a utíkám za nima na chodbu.

Sejdeme schody do jídelny a k mé smůle jsme poslední. No zas tak hrozný to není. Mám hezký výhled...

„Tak ti dík, teď tady musíme trčet bůh ví, jak dlouho," otráveně prohodí Nel. „Co kdybychom šly do třídy a počkáme až to prořídne?." „To v žádným případě," řeknu, „vždyť před námi stojí Lepík!"

„Fakt jo?" zeptá se ironicky Janča, „že jsem si nevšimla." „Prosím," prosebně se na ně podívám. „Jak chceš," řekne Nel, „ale jen tak zadarmo to mít nebudeš." Co chce sakra dělat?

„Kluci, promiňte, že Vás vyrušuju z debaty, ale Terka tady řeší, že není atraktivní a že ji nikdo nechce... proto bych se chtěla zeptat, jestli by Vám to teda nevadilo, co byste o ní řekli?" dokončí své souvětí Nel a já nevím jestli prvně brečet a poté ji zaškrtit, nebo naopak.

„No, Tomáši, co si myslíš tady o slečně?" zeptá se ho jedno ze štěňat. Takže Lepík se jmenuje Tomáš. To je fakt blbý jméno. Když jsem se na něj podívala, celý zrudl jak rajče.

Vražedně se na kamaráda podívá, ale přesto odpoví: „No, hezká je," ale než stihne cokoli dodat, tak na něj Nel vychrlí: „Prcal bys ji?" Ok, tak teď ji oficiálně zabiju.
„Cože?" vytřeštil na ni Lepík. „No normálně. Jestli bys ji prcal?" řekla v klidu, jako by o nic nešlo a slyším, jak se to štěně, co ho do rozhovoru uvrtalo zasměje. „Tak jinak," řekne a otočí se Nel na jedno ze štěňat. „Prcal bys mě?" zeptá se ho. „Jo." řekne v klidu.  „A ty?" zeptá se druhého. „Ne," odpoví a mírně nadzvedne obočí s grimasou, co říká : „K čemu ti to sakra bude?." Otočí se na Lepíka se slovy: „No vidíš, jak je to jednoduchý. Takže?" nevzdává se Nel po touze o odpovědi. „Jo," řekne potichu. „Cože jo?" provokuje ho dál, aby to řekl nahlas. „Ano, vyspal bych se s ní," odpoví a vypadá to, že kdyby nebyla Nel holka, tak ji praští. S tím souhlasím, taky bych ji nejradši umlčela. „Fajn, díky. Ani to nebolelo co?" dodá Nel a až přehnaně mile se usměje. „Dobře, no už Vás dál nebudeme zdržovat. Přejeme hezký den.

„Počkej, počkej," snaží se ji zastavit to štěně, co souhlasilo. „Máš odpoledne čas?" „On ji snad balí?" divím se v duchu. To má ta můra za ty blbý kecy.
„Měla bych ho snad mít?" zeptá se ho Nel.
„No já nevím, ale mohli bychom třeba zablbnout. Však víš," mrkne na ni.
„Myslíš jako zaprcat? Dobít baterky a čau?"
„Jasný, tak po škole?" zeptá se štěně.
„Hele já snad řekla, že chci s tebou něco mít?" odpálí ho a vidím, jak se začnou kluci smát. Štěněti pěkně spadl hřebínek. „Asi to byla první holka, co mu nedala," pomyslím si.
„Díky, konečně ho nějaká odpálila," radostně řekne jeho brácha a všichni se začali smát ještě víc.