Lepík

16. Já Vás tak miluju

Terka

„Myslíte, že Vás nevidím? Jste hrozně nenápadný," rozhořčeně řeknu holkám, které mě sledovali celou tu dobu, co jsem mluvila s Tomášem (je fakt divný mu říkat Tomáš. Zůstanu radši u Lepíka).

„To víš, jste byli jak dvě hrdličky," odpoví Terka a začne se smát.

„Vrkání to by ti šlo, jak dva holoubci na střeše," přitaká jí Nel.

„Tak dobrý dobrý. Můžete se prosím uklidnit," prosím je.

„Až nám řekneš, co jste probírali," vloží se do hovoru Janča.

„Co probírali s kým?" zeptá se celá zmatená Žáňa.

„Ale s nikým," odbudu ji.

„Tak dělej, stejně nám to chceš říct," pobízí mě Nel.

„No dobrá. Bavili jsme se o sočce. Respektive já, od dělá maturitní práci,  a pak jsem se zeptala, zda by se mnou nešel do knihovny dopisovat tu práci."

„Takže tys ho pozvala na rande?" zeptá se Monča a začne se culit.

„Jo, teda ne. To není rande. Kolikrát jsem se Vás ptala, abyste šly se mnou do knihovny a vy nic, tak jsem si našla parťáka no," řeknu výmluvně.

„Jojo, a mezi regálama budou probíhat orgie," utahuje si ze mě Nel.

„Kdyby jenom mezi regálama," dobírá si mě Janča.

„Copak vojáčci už ti nestačí?" ptá se mě posměvačsky Terka.

„Se jí z té zelené už dělá určitě špatně," říká Monča.

„Hahaha, moc vtipný. Ne fakt se tam budeme učit. Páč mám v pondělí tu uzávěrku, ale neřekla jsem, co budeme dělat po tom, co skončíme s pracemi," řeknu.

„To ti jako dvě a více hodin muchlování v knihovně nebude stačit?" rýpne do mě Žáňa. Fakt se divím, že poslouchá o čem se bavíme.

„Ty s tím taky už nezačínej. Žádný muchlování v knihovně nebude, ale po ní, kdo ví. To záleží jen na vás," odpovím matoucně.

„Jak jako na nás?" zeptá se Terka.

„Pozval mě na nějakou párty," odpovím.

„Tak na nějakou párty a ty na to mile ráda kývneš že?" řekne trochu nazlobeně Terka.

„No, tak trochu. Řekla jsem mu, že nejsem z Brna, tak mi nabídl nocleh..." nestihnu ani doříct, co jsem chtěla a už na mě Holky ječí jedna přes druhou.

„Zbláznila ses? Terezo to nemyslíš vážně! Ty jsi snad úplně vypatlaná. Ty chceš spát u úplně cizího kluka, co ani neznáš? Děláš si ze mě prdel? Hlavně že jsi zodpovědná a dospělá osoba."

„Nenechaly jste mě to doříct. Jasně že bych u něj nepřespala. A už vůbec ne sama. Proto jsem se zeptala, jestli byste nechtěla jít některá se mnou. Třeba ty Nel. Bys mohla řídit."

„Ty ses asi dočista zbláznila? Neberu v potaz ten fakt, že bychom šly na nějakou pochybnou párty s úplně cizíma borcema, kteří jsou schopný ojet 10 holek za večer bez mrknutí oka. To bych ještě brala, páč je to přesně tvůj styl. Ale ten fakt, že bys mě nechala jet do Brna autem a ještě jet s ním po Brně. To už je moc i na tebe," dokončí svůj sáhodlouhý monolog Nel a musím uznat, že má pravdu. Opravdu bych se s ní bála jet po Brně. Ale co teď? Opravdu tam chci.

„Ok. To jsem úplně nedomyslela, uznávám, ale fakt bych tam chtěla. Není nějaké řešení co? Dlouho jsme nikde nebyly. No tak udělejte to pro mě," koukám na ně se štěněčíma očima.

„Jako neříkám. Mohla by být prdel, ale řekněte mi, jak bychom se tam dostaly? Jak bychom se dostaly domů?" zeptá se Terka.

„To je právě ten jediný problém," odpovím. „Nejede k Vám nějaký vlak v noci, nebo k ránu?"

„Co vím, tak kolem půlnoci jede a pak až někdy kolem pátý ráno, ale co bys chtěla dělat tak dlouho v Brně, pokud by to končilo ve 2, ve 3 ráno?" zeptá se Terka.

„Třeba bychom s nima mohly kecat? No tak holky, já už od Vás nikdy nebudu nic chtít," poprosím je se smutnýma očima ještě jednou.

„Dobře, tak hele. Musíme se s nima na tom líp domluvit. Musíme vědět co je to za párty, kde to je, jak dlouho nám bude trvat, než se dostaneme na vlak, v kolik končí a zda by byli ochotní s námi počkat do prvního ranního vlaku. Pak bychom mohly přespat u mě. Nechala bych auto na nádraží a to už je kousek," navrhne Nel.

„Tak to už bychom mohly rovnou být u mě. Přece jen to mám o dvě zastávky míň jak ty. Navíc mamina se aspoň dozví nový drbíky. Ta bude na nás čekat a rovnou to s náma probere i o půl 6 ráno," dodá Terka.

„Moment, takže vy do toho fakt jdete?" zeptám se nevěřícně.

„No jasný. Ber to jako dárek k narozeninám od nás obou," přitaká Nel.

„Vy jste tak zlatý. Holky já Vás tak MILUJU," odpovím s úsměvem od ucha k uchu.

„Jojo, to známe," podívají se na sebe kulišácky Terka s Nel. Před rokem jsme totiž byli společně na akci, kde jsem měla malilinko víc bublinek v hlavě a vyznala jim lásku. Od té doby mi to furt předhazují.

„Vy jste fakt blbý."