Bad dad, bad daughter (h.s)

Láska- 21. Díl

Čas letěl a já musela pořád zůstávat pod Harryho dohledem. Snažila jsem se. Možná až moc. Vařila jsem večeře i snídaně, pomáhala s Miou a dokonce k ní i vstávala. Pořád mi ale domácí vězení nezrušil.
Napadl první sníh a kvapně se blížily Vánoce. Brzo přišel poslední den školy.
"Posraný dárky. Kdo by je měl schánět?" říkal táta často, ale přece jenom jsme dojeli společně nakoupit dárky pro Miu, kluky z kapely a rodinu. Největším překvapením bude asi dárek pro mně. Rozhodně nic velkého neočekávám. Budu ráda třeba za knížku nebo bonboniéru.
"Emílie Francesko Josephine Styles-Boston!" zakřičel na mne táta z kuchyně. Kolikrát mu mám připomínat, že se jmenuju Emily Franceska Josephine Styles-Boston? Neumí říct ani moje jméno a považuje se za otce? Chyba.
"Přijdeš pozdě do školy!" prudil dál. Ani chvilku klidu tady nemám.
"Už jdu!" odpověděla jsem a seběhla schody. Harry seděl u stolu a podpíral si čelo. Zřejmě ho něco trápilo.
"Ehm? Co je tati?" zeptala jsem se nervózně.
"Přijede máma. Před Vánocema nás chce vidět," oznámil sklesle Harry. Ach jo, babička Annie. Ten nejvlezlejší člověk na širém světě. Ta by dokázala i Miu vyslýchat o tom, kdo se jí líbí. To zase bude. Jestli se proti mně spikne táta i babička, nemám šanci. To si můžu jít rovnou hodit mašli.
*^*
"Em! Běž první ty," pobídl mě Cedric. Poslední školní den před Vánocemi hrajeme vždycky šarády a já se jako zázrakem ocitla v týmu se Cedricem.
"Vyber si papírek," přikázala mi učitelka Sonnenbraunová. Páchla jako zkažené vepřové a bylo jí asi sto let. Takový babky by neměly vůbec pouštět do školství, pomyslela jsem si a rychle si vytáhla papírek. Už abych od ní byla co nejdál.
"LÁSKA," stálo na papírku a já se hluboce zamyslela jak předvést lásku pomocí pantomimy. Nakonec jsem jen našpulila rty a čekala až se někdo z mým spolužáků dovtípí.
"Polibek, pusa, líbání, milenci, přítelkyně," křičeli ti imbecilové.
"Láska," řekl Ced znuděně a dodal:" jste snad blbí?"
"Co su to dovoluješ? Všichni nejsou kreténi jako ty!" Křikla Mária, která byla shodou okolností taky v týmu se mnou.
"Klid!" utišila nás Sonnenbraunová. Ta čůza jedna. Už aby jí vyhodili.
Ced se zdlouha nadechl. Zřejmě mu to bylo nepříjemné stejně jako mně. Měla jsem co dělat abych se nerozeřvala. Všichni krafali a nebyli schopni rozhodnout se, kdo půjde další. To mě neuvěřitelně iritovalo.
"Můžu na WC paní učitelko Sonnenbraunová?" došla jsem k učitelce a zeptala se tím nejmedovějším hláskem.
"Ale jistě," vyštěkla na mě a dál se věnovala svojí křižovce. Bába jedna stará! Já se namáhám a dojdu k ní a ona sotva odtrhne oči od křížovky, pomyslela jsem si. Bylo toho na mě moc a zjištění toho, že přijede babička mi nijak nepomáhalo. Bylo to díky tomu horší a horší.
"Neměla jsi jít na záchod?" oslovil mě a já strnula. Okamžitě jsem poznala jeho hlas a vybavila se mi ty nejzvláštnější myšlenky. Dvě těla, smích, vášeň, polibky. Byl to Alex Settergreen, ten do kterého jsem byla zamilovaná ještě nedávno. Vlastně by se nedalo říct, že už ho nemiluji. Pořád mě nějakým zvláštním způsobem přitahuje.
"Měla," odpověděla jsem a pořád se neotáčela. Chtěl jsem si udržet jakýsi odstup.
"Proč jsi tady? Samotná. Na chodbě?" pokračoval. To je mi teda konverzace na úrovni šestnáctiletých, pomyslela jsem si a konečně se otočila.
"Ced mi prozradil, co se mezi váma stalo," řekl celkem bez zájmu. Moje pusa okamžitě zareagovala a otevřela se do udiveného úsměvu. Ced musí Alexe považovat za opravdu skvělého kamaráda, když mu tohle svěří. Vždyť ani já jsem to Max zatím neřekla.
"Takže teďka, když dáváš každýmu," odmlčel se. Já ho neustále sledovala s otevřenou pusou.
"Možná bych mohl taky trochu dostat?" zeptal se a šibalsky se usmál. Možná by mi tohle kdysi připadalo sexy, ale po tátově hysterii jsem se ledatak zmohla na pořádnou facku. To ti patří, úchyle, řekla jsem si v duchu a odkráčela promluvit si se Cedem. Tohle si musíme vyřídit!

Áhoj :) už máme 1,5 K ;) není to super? Děkuji vám a chci se zeptat, co myslíte, že udělá Emily Cedovi?
Vaše Stella