Utřela jsem si slzu do kapesníku. Dneska budu silná. Mamka by to tak chtěla.
„Em, máš připravenou řeč?" zeptal se táta a já přikývla. Řečnit v sedmnácti letech nad mrtvou maminkou je poněkud depresivní, ale já jsem chtěla. V jedné knize se psalo, že pohřby jsou pro živé, ale to si já nemyslím. Moje smuteční řeč bude pro maminku. Chci, aby věděla, že jsem v pořádku.
Ale zpátky k naší dovolené. Byla to asi ta nejhorší dovolená, jakou si dokážete představit. Harry se mi za to potom několikrát omlouval, teda, ehm, táta se mi omlouval. Končím s oslovováním ho Harry. Nakonec mi to i vysvětloval. Chtěl, aby mu s tím pomohl Cedric, protože si konečně uvědomil, že my dva se máme rádi. To pro něj bylo důležitý si uvědomit. Potom mamka zemřela a on okamžitě šel za Cedem. Nevěděl, jak mi to říct a myslím, že na to hlavně nechtěl být sám. Jenomže já to všechno zkazila. Moje žárlivost mě dovedla až k panickému záchvatu a Ced byl při tom celou dobu nevinný.
Pohřeb začal a já se celou dobu soustředila na můj proslov. Tenhle pohřeb byl úplně jiný, než ten Renné, možná je to tím, že se jedná o mojí matku. Po několika minutách mě farář vyzval, abych přečetla svůj proslov. Vstala jsem a málem upadla. Chození na podpatkách by měli zakázat. Byla jsem hrozně moc nervózní, ale všechno ze mě spadlo, když se na mě Cedric usmál. Má tak kouzelný úsměv, jakoby dával křídla.
„Takže, dobrý den. Jmenuji se Emily Styles-Boston a je mi sedmnáct let. Když mi bylo devět, přestěhovala jsem se k tátovi do Londýna, protože mojí maminku srazilo auto a skončila v kómatu. Celý příběh o tom, jak jí srazilo auto je hrozně zmatený, tak vás jím nebudu zatěžovat. Důležité, ač smutné je, že teď, o osm let později tu stojím nad její rakví a mám proslov. Chtěla bych mluvit o tom, jak si jí pamatuji. Byla to ta nejmilejší osoba na celém světě, byla hodná, milá a neuvěřitelně vtipná. Byla to moje nejlepší kamarádka."
Potom jsem se odmlčela, všichni na mě viseli pohledem, až na tátu.
„Ještě do nedávna jsem nechápala, proč si tak skvělá osoba vybrala někoho, jako byl můj táta. Potom jsem to pochopila. I přes to, že táta neudrží nervy na uzdě a je poměrně dost agresivní má tu nejdůležitější vlastnost, je starostlivý. Záleží mu na jeho blízkých, udělal by pro ně cokoliv. Mám ho strašně ráda a jsem vděčná, že mám takového tátu. Ne vždycky to s ním bylo jako v pohádce, ale jsou to nedokonalosti, které nás dělají dokonalými, že ano?"
Pár lidí zamumlalo ano, i když to byla spíše řečnická otázka.
„A proto bych ti chtěla říct, mami, nemusíš se o mně bát. Taťka se o mně dobře postará. Miluju tě, mami."
A s posledním slovem mé řeči mi vytryskla i první slza. Já najednou nedokázala přestat brečet.
ČTEŠ
Bad dad, bad daughter (h.s)
Fanfiction,,Co jsi to dovoluješ? Jseš drzá jak Louis u maturity! V 16ti na žádnej večírek nepůjdeš! Ješte aby tě někdo zbouchnul! Chceš skončit jako tvoje matka? Mladá s dítětem na krku! Chceš..." Začtěte se do příběhu o sedmnáctileté Emily, která rozhodně ne...