Bad dad, bad daughter (h.s)

Chuan už pro tebe jede!- 26. Díl

A bylo to tu zase. Škola. Prázdniny utekly hrozně rychle a já musela zase vstávat brzy.

Probudila jsem se v půl sedmé. Respektive mě probudila Mia. Šla jsem ji teda utěšit. Potom jsem si šla vyčistit zuby, učesat se, namalovat se a obléct se. Vzala jsem si obyčejné Levisky a modré tričko s nápisem Hello.

"Snídaně!" ozvalo se ze zdola. Asi se snažil probudit Miu.
"Už jdu!" odpověděla jsem, popadla tašku a seběhla dolů.
"S čím si dáš vafle?" zeptal se táta. Pousmála jsem se.
"Já chci na vafle teplej banán," řekla jsem.
"Vážně?" zeptal se velmi znepokojeně.
"Ne, chci je s javorovým sirupem. To byl jen takový vtip," bránila jsem se. Táta asi na The Simpsons moc nekouká.

Dojedla jsem vafle, vypila čaj a nasedla do auta.
"Do školy?" zeptal se Chuan.
"Kam asi...," naštvala jsem se. Kam bych jako měla jezdit? To je tak zabedněný? Musím říct tátovi ať přijme jiného šoféra.

"Em!" zavolal Cedic.
"Chyběla jsi mi!"
"Ty mě taky!" odpověděla jsem. Najednou se mi začalo chtít strašně brečet. Je tak hezké jak se ke mně chová. Je tak milý a pozorný. Přesně jako moje maminka.
"Zdárec lidi!"
"Ahoj, Alexi! Ahoj, Max!" Pozdravil Ced.
"Čauky!" řekla jsem.
"Jakej byl zbytek prázdnin?" zeptal se Ced Max. Ta se zatvářila podezřele. Jakoby provinile.
"No, ehm, já, vlastně, no, my...," začala koktat. Z té věty ji vysvobodil až Alex, který řekl: "Já to řeknu, neboj."
"My spolu s Max chodíme," dopověděl to. Moje a Cedova reakce byla stejná. Obou nám spadla pusu až někam k hrudníku.
"Max? Je to pravda?" panikařila jsem. Přece nemůže moje nejlepší kamarádka chodit s mým bývalým klukem, který mě navíc sexuálně obtěžoval.
"Jo, je," zašeptala Max, jakoby si myslela, že se na ni budu zlobit. A měla pravdu! Sakra, Maxim, to snad nemyslíš vážně? Opravdu to ve mně bublalo a tak jsem raději odešla na moji první hodinu.
A začalo to zase. Chemie, anglištna, zemák, zemák, matika, španělština a hurá domů.
Jenomže u mě to nebylo tak snadné. Zasekla jsem se v učebně zeměpisu. Učitelka Fryová, která nás měla na zemák, mi řekla, ať počkám ve třídě. Tak jsem tam čekala asi 45 minut. Už jsem chtěla odejít, když v tom do třídy vešel řiditel, zástupkyně a paní učitelka Fryová.
"Dobrý den," pozdravila jsem nejistě.
"Dobrý, dobrý," odpověděl řiditel a přitom nespustil oči ze svých desek.
"Takže, sešli jsme se tu kvůli vaším studijním předpokladům Emily." Začala zástupkyně. Kvůli jakým předpokladům sakra?
"Zkrátka, kam chcete jít na vysokou školu?" šel k věci ředitel.
"Já ještě nevím, nepřemýšlela jsem o tom," lhala jsem. Samozřejmě, že jsem to věděla, chtěla jsem jít na Yle a být doktorkou, abych pomohla mámě.
"Já myslím, že to víte," přesvědčovala mě Fryová.
"Paní učitelko, prosím odejděte, tohle je jen mezi námi," napomenul ji ředitel a Fryová nazlobeně odkráčela.
"Tak jak?" zeptala se zástupkyně.
Tahle společnost mi byla hrozně nepříjemná. Čím déle jsem tu byla, tím hůř jsem se cítila.
"Chtěla bych jít na Yle a být doktorkou," řekla jsem rozvážně.
"Skvělé! Budeme se vám snažit pomoct při shánění stipendia," řekl ředitel a usmál se. Udělalo se mi špatně.
"Omluvte mne, prosím...," zakřičela jsem, když jsem vybíhala ze dveří.
Cestou se mi zase udělalo dobře a tak jsem si sedla na lavičku za školu a přemýšlela.
Z přemýšlení mě vytrhlo až zvonění telefonu.
"Halo?"
"Tady Harry, Chuan už pro tebe jede. Nela, ehm, máma se na tři minuty probudila," řekl.

Ahojky! Doufám, že se vám díl líbí a mám pro vás otázku. Co si myslíte o tom, že se Nela probudila? Tešte se na můj nový příběh, už je skoro připravený k vydání. Za každý komentář vám dlužím cookies! ;)
Vaše Stella! ;)