Ukradnutý polibek

76 5 0
                                    

A je tu závěrečná třetí kniha. Tentokrát to bude asi hodně sladké, například proti příběhu Moniky s Marka ale... Prostě jsem to tehdy tak napsala. 😀
Smějte se
——————————-

Před pěti lety

Bylo léto. Milovala jsem léto. Prázdniny, plavky, bazén, opalování, grilování. Žádné starosti, žádný stres. Zrovna jsem se oblékala do plavek, když jsem z chodby zaslechla dva hlasy. Byl to brácha s jeho nejlepším kamarádem. Koukla jsem na sebe do zrcadla a usmála jsem se. Lukáš byl snem mnoha dívek. Byl to blonďák, měl hezký úsměv a takový nebezpečný pohled v jeho tmavých očích.

Moje kamarádky o něm pořád mluvily.
Když jsem je sem přivedla a ony ho potkaly, neustále měly potřebu se před ním producírovat. Mě to bylo jedno. Znala jsem Lukáše dlouho a posedlost kulkami mě zatím nechytila. Já taková prostě nebyla. Moje priorita číslo jedna byla škola. V září jsem nastupovala na střední školu. Nemohla jsem se dočkat změny prostředí. Devět let zavřená v jedné kleci, to prostě leze na mozek.

Vyšla jsem na chodbu, slyšela jsem ty dva najednou mnohem jasněji.
„Proč jí nenapíšeš? Nemyslíš si, že je škoda tohle zahodit? Jestli k ní cítíš něco..."
„Byla to jen jednorázovka jako jedna z dalších, který jsem měl."
"Kecáš! Vidím to na tobě. Tahle holka pro tebe znamená víc. Vždyť po ní koukáš už tolik let! Myslíš, že jsem si toho nikdy nevšiml? Vždycky, když se tu objeví se usmíváš jako idiot a nemůžeš z ní spustit oči."
"Blbost! Jo je to hezká holka, ale..."
"Viléme!"
"Něco na ní je, to nepopírám. Neumím to vysvětlit, ale něco mě k ní přitahuje. Ale já mám svůj život, který si nechci komplikovat. Takhle je to fajn. Tohle prostě byla jenom jedna noc. A i kdybych chtěl, tak ona se tu od té doby neukázala, což značí, že to vidí stejně."
„A co když je to ta pravá?"
„Na takovýhle blbosti nevěřím." Zasmál se můj bratr.
„Ahoj." Pozdravila jsem ty dva, když jsem stála naproti nim na schodech.
„Nazdar ségra." Utrousil můj špatně naladěný bratr. Usmála jsem se na Lukáše.
„Co mu je?"
„To víš, nějaká holka ho právě poslala k vodě a on to špatně nese. Ahoj Maličká." Usmál se na mě a sjel mě pohledem.
„Jo tak jestli je to ta, kvůli které Vandula tak zuří, tak to mě skoro až mrzí, že ho nechala." Zasmála jsem se a Vilém mě zabíjel pohledem.
„Běž si po svém prcku, buď tak hodná."
„Vždyť už jdu." Zakoulela jsem očima a protáhla jsem se okolo Lukáše. Jenomže on nechtěl ustoupit a tak jsem se o něj musela otřít, což mě přivádělo do šílených rozpaků.
„Měj se krásně, Maličká." Mrknul na mě a mimoděk mě pohladil po ruce. Rozbušilo se mi srdce a celá jsem zrudla. Seběhla jsem schody div ne po dvou a ukryla jsem se za rohem, kde jsem se snažila zkrotit svoje pocity. Stále jsem je ale mohla slyšet.
„Myslím, že si tvojí ségru jednou vezmu za ženu." Šťouchnul do Viléma, který se zamračil.
„Urvu ti ptáka a narvu ti ho do prdele, jestli na ní jenom sáhneš." Zavrčel a Lukáš se zasmál.
„Klid brácho, to byl jenom fór."

Od té doby, jsem na Lukáše nemohla přestat myslet. I když to byl pořád jen nejlepší kamarád mého bráchy, víc se tu motal. Dokonce jednou přišel, když nikdo nebyl doma. Měl plavky a touhu si se mnou povídat u bazénu. Byla jsem ještě malá holka.
Motal mi hlavu, ale já byla vždycky realistka a věděla jsem, že se spíš nudí. Byla jsem mu ukradená. Věděla jsem, kolik holek mu prošlo postelí, netajil se tím a často to probíral s mými bratry. Občas mi přišlo, že se tu ukazuje tolik hlavně proto, že to vytáčí Vendulu, se kterou kdysi chodil a odkopnul jí, kvůli její roztomilé povaze. Právě teď se ty dva opravdu nemohli vystát. On si z ní dělal pořád jen srandu a ona se pak hádala s Vilémem.

„Proč si vlastně chodil s Vendulou? Nedává mi to smysl, stejně tak jako proč s ní je Vilém. Vždyť je to hrozná mrcha." Pohlédla jsem na něj jednou, když jsme se váleli u bazénu.
„To je těžký Maličká, chodila jsi někdy s někým?"
Zrůžověli mi tváře, ale popravdě jsem zavrtěla hlavou.
„Nestojím o to. Holky u nás ve třídě se předhánějí v tom s kolika kluky se líbali na jedné akci, předhánějí se ve ztrátě panenství a vyprávějí si nejrůznější detaily. Já na to kašlu. Nechci strčit jazyk do pusy prvnímu klukovi, kterého potkám. Nechci se s někým vyspat v keři za diskotékou jen proto, abych už to měla za sebou. Nejsem naivní blbka, co sní o princovi a myslí si, že se s někým poprvé vyspí z lásky až po svatbě, jen... Myslím si, že mám větší cenu." Usmála jsem se a on na mě divně hleděl. Oči mu ztmavly a mlčel. Z jeho pohledu mi naskočila husí kůže. Bylo to tak intenzivní.
„Ještě ses s nikým nelíbala, Maličká?" Najednou byl hrozně blízko. Přejela jsem si po rtech jazykem, protože jsem měla náhle úplně sucho v ústech.
„Ne." Zavrtěla jsem hlavou a usmála jsem se na něj.
„To co si řekla, je tak dospělé a přitom jsi tak mladá. Když jsem byl ve tvém věku, holky okolo takhle nepřemýšlely."
„Nepřemýšlejí tak ani teď. Já jsem asi divná." Zasmála jsem se, abych odlehčila hustou atmosféru.
„Nejsi divná, jsi jiná..." Pokrčil rameny a přikryl svou rukou tu mojí a já zapomněla dýchat.
„C-co to děláš?" Vykoktala jsem ze sebe, když už byl tak blízko u mě. Cítila jsem jeho dech na své tváři. Viděla jsem ty jeho tmavé oči, které přemlouvaly ke špatnostem. Celé tělo se mi začalo chvět a nebylo to zimou. Nechápala jsem, o co se snaží. Byl o tolik starší a byl to kamarád mých bratrů. Jenomže zakázané ovoce chutná nejlépe.
Neřekl ani slovo, jen se pousmál, chytil mě za bradu a pak mě políbil. Byla jsem nezkušená. Neznala jsem tyhle pocity. Nevěděla jsem co s rukama. Nevěděla jsem, co se sebou mám dělat, ale přišlo to tak přirozeně. Najednou jsem měla své ruce v jeho vlasech, za jeho krkem, hladila jsem ho po zádech, tiskla jsem se na něj celým tělem a bylo mi jedno, že každou chvíli může někdo přijít, že nás může každou chvíli někdo načapat. Bylo to tak vzrušující a jiné, než jak to popisují kamarádky. Jeho jazyk prozkoumával nelítostně moje ústa a já se nebránila. Zavzdychala jsem mu do úst, ani jsem nevěděla, kde se to ve mě vzalo. Když se ode mě odtáhl, líbnul mě na nos, opřel se čelem o mé, pohlédl mi do očí a věnoval mi ten nejkrásnější úsměv, který jsem kdy viděla, věděla jsem, že ho z hlavy už nikdy nedostanu. Bude mojí zkázou.
„P-proč si to udělal?" Řekla jsem zadýchaně a kousla jsem se do rtu.
„Protože si tě jednou vezmu, Maličká." Mrknul na mě, vstal a skočil do vody. Jeho slova jsem nechápala. O co mu šlo? Měl tolik holek a měl potřebu motat hlavu malé holce? Nudil se snad? Zasmála jsem se tomu a vstala jsem. Koukal na mě z bazénu.
„Až najdu poklad na konci duhy." Mrkla jsem na něj a odešla jsem.

Před úsvitemKde žijí příběhy. Začni objevovat