Před úsvitem

Před programem

Varování: +18
———————————

Ruku v ruce jsme došli do tábora těsně poté, co vyšlo slunce. Tábor ale ještě spal, kromě našich holek, které už řádily v kuchyni. Když jsem si sedla ke kamnům, měla jsem na tváři ten nejpřipitomělejší úsmev na světě.
„Tady je někde zamilovanej, co?" Šťouchla do mě Linda.
„No, nespala jsem celou noc, dnešek bude opravdu zajímavej." Zívla jsem a Lukáš se na mě šibalsky usmál.
„Zatím to vůbec nevypadá, že by mělo být tak jak říkali v rádiu."
„Třeba bude hezky..." Pokrčila jsem rameny a zakousla jsem se do chleba, který mi podala Maruška.
„Děkuju."
„Tak jak ti je?" Usmál se na mě Radek, který se nebývale brzo vyhrabal ze stanu.
„Je to mnohem lepší, trochu mě bolí hlava, ale naštěstí žádné motání, nebo nevolnost."
„Tak to je dobře." Pohlédl na holky, které právě myly nádobí.
„Bobo včera mluvil s jejich rodičema." Zmínil se.
„A?" Nadzvedla jsem obočí.
„No, řekněme, že až v soboru přijedou, bude to opravdu zajímavé." Zasmál se.
„Od kolika už tu makají?"
„Stejně jako holky, budou mít budíček daleko dřív a každý ráno pro ně dojde Maruška. Vlastně se už asi nehnou z kuchyně. Alespoň nebudou mít čas na blbosti."
„A co jejich týmy?"
„Patroni byli pověřeni dělat jim vedoucí, Máje ani Tomášovi to nevadí. Však to nedělají poprvé."
„Stejně si myslím, že by se měl. sbalit a vypadnout." Prohlásil Lukáš nevrle.
„Já si myslím, že by vyvázly moc snadno. Takhle tady musí být, makat zadarmo a koukat se na vás dva." Zazubila se Maruška a já se rozesmála.
„Jo takhle." Pohlédla jsem na Lukáše, který mi vtiskl polibek do dlaně.
„Navíc po tom, jak si na ně včera křičel, se k tobě nepřiblíží na sto metrů."
„Ty jsi na ně křičel?" Obrátila jsem se na Lukáše.
„Trochu..." Přiznal.
„Trochu?" Vyprsknul Radek.
„Seřval je na dvě doby jak dvouletý fakany."
„Lukáši..." Pohladila jsem ho po rameni a věnovala mu vděčný úsměv.
„No co? Nemohl jsem si pomoct..."
„Děkuju." Usmála jsem se na něj a věnovala jsem mu pusu přede všemi.
„Ale, ale..." Hvízdnul Tadeáš a já zrudla.
„Vy jste k sežrání, fakt." Šťouchnul do mě.
Zaksichtila jsem se na něj, vzala jsem si své kafe a šla jsem si sednout do kuřáckého koutku, kde už seděla Mája.
„Koukám, že se mezi vámi něco změnilo." Usmála se na mě.
„Jo... Vlastně asi všechno. Hlavně ve mě." Přiznala jsem.
„Přeju vám to."
„A to vám nikomu nepřijde divnej náš věkovej rozdíl?"
„Ne, proč? Jste oba plnoletí, každému to může být úplně jedno." Mávla nad tím rukou.
„Jo, kéž by to takhle vzaly i moji bráchové." Povzdechla jsem si.
„To nějak dopadne, uvidíš." Mrkla na mě a já přikývla. Nějak to dopadne určitě. Když ne dobře, tak blbě určitě.

Ponocování si vybranou svou daň. Celý den jsem byla příšerně unavená. Naštěstí po obědě jsem si zalezla do stanu a prospala jsem celý odpočinkový čas. Nikomu to nevadilo a já byla ráda, že si aspoň chvilku odpočinu.
„Vstávej, maličká." Ozvalo se nade mnou. Cítila jsem, jak mě líbá a musela jsem se usmát.
„Ještě neee..." Zaprotestovala jsem.
„Za chvíli bude nástup na další program. Začalo malinko mrholit, ale to není nic, co bychom nepřežili. Vezmi si na sebe kostým, jo?" Políbil mě do vlasů a já proloupla jedno oko.
„Nemůžeš říct, že jsem umřela?"
„Ne." Zasmál se.
„Dej mi chvilku a bude to pravda."
„Jsi hodně unavená, co?"
„Jak to, že ty ne?" Nadzvedla jsem se na loktech a on pokrčil rameny.
„Nevím, jsem zvyklý jet v kuse třeba dva dny."
„Tak to ti závidím, já jak nemám svých osm hodin spánku, jsem pak pěkně protivná."
„Zatím to na tobě není vidět."
„To proto, že jsem šťastná." Políbila jsem ho a strhla jsem ho na sebe.
„Ale, že by to někomu v noci nestačilo?"
„Asi ne." Vyplázla jsem na něj jazyk a políbila jsem ho.
„Týno..." Zašeptal, když jsem mu sáhla na poklopec a začala ho masírovat přes látku kalhot.
„Kolik máme času?" pohlédla jsem mu do očí, když jsem mu rozepínala poklopec.
„Asi dvacet minut." Zavrčel a vyhrnul mi triko.
„Tak to bychom si měli pospíšit."
Rychle vstal, aby zajistil vchod do stanu a za vteřinu už byl zase u mě a stahoval mi šortky.
„Já se z tebe opravdu zblázním." Zasmál se a pak už se vrhnul na má ústa.
"Máš mladou holku, tak se musíš víc snažit. Nebo už mi nestačíš?" Dobírala jsem si jo a on se zasmál.
"Tak ty takhle jo?" Ušklíbnul se a dotknul se mě tam, kde to bolelo touhou.
"No počkej. Zničím tě tak, že až odsud vylezeš, každej pozná, co jsi dělala." Zavrčel mi u ucha a pak do měl vniknul prstem.
Přikryla jsem si pusu rukou a kousla jsem se do ní, abych nekřičela na hlas.
Jeho palec přejížděl zkušeně po mém necitlivějším bodě a mě stačilo jen opravdu málo, abych se celá napjala a vyvrcholila jsem pod jeho rukou.
Nenechal mě vydechnout a než jsem se stačilo vůbec vzpamatovat, byl ve mě. Prudce do mě vstoupil, až na doraz a já se jen chvěla. Zajal má ústa, aby tlumil moje vzdechy a já věděla, že tohle je přesně to, co chci.
On.
A kdybych měla za pár minut zemřít, umírala bych šťastná.