Před úsvitem

Rozlučka se svobodou

Tak předposlední kapitola a pak ještě epilog a to bude definitivní tečka za těmito příběhy.
Smějte se
————————

Rozlučka se svobodou znamenala, že já, holky z kuchyně a Mája, jsme se posadily ke kamnům a někdo vytáhl flašku šáňa.
"Kde jste to sehnala?"
"Radek to dneska koupil ve městě."
"A neměl by tu zůstat někdo střízlivý, kdyby se něco stalo?"
"Sakra holka, kolik ti je, že myslíš i na takovéhle věci? Neboj, je tu dost dospělých, kteří to tu ohlídají a ty už si nepřidělávej vrásky zbytečnými starostmi a pojď se bavit!"
Zazubila se jedna z holek a pak bouchla šáňo.
"Skleničky nemám, ale je to stylový ne? Pít šáňo z plecháčků." Zasmála se Mája a vytáhla foťák.
"Řekni poslední den svobodná."
Otočila jsem se na ní a ona zmáčkla spoušť.
"Ty jsi ale..." Smála jsem se.
"Tak a teď nám řekni, jak jste se s Lukášem poznali."
"Znám ho od dětství. Je to nejlepší kamarád mého bratra, vlastně tak nějak obou."
"A už od malička jste se k sobě měli?"
"Vůbec ne, hrozně mě štval! Ale jak jsem rostla, tak jsem si samozřejmě všímala, že je to hezký kluk. Bohužel i moje spolužačky a nebylo tajemstvím, že u nás tráví hodně času, takže u mě chtělo spoustu holek spát, jen aby mohli vidět, zbožňovat a některé i flirtovat. A byly to i starší holky ze školy. Bylo to k vzteku. Protože on se vždy ke všem choval hrozně mile a zdvořile a... A mě vlastně přehlížel. A pak se to jednou nějak celé otočilo. Začal si se mnou povídat a ukradl mi mou první pusu. Tehdy mi řekl, že si mě vezme a já mu na to odvětila, že až najdu poklad na konci duhy. Pak jsme se dlouho neviděli. Vyhýbala jsem se mu. Tenhle rok se můj bratr dozvěděl, že je otcem krásné holčičky a jeden den to s Lukášem řešili ve městě a já ho tehdy viděla po opravdu dlouhé době. Snažila jsem se dělat, jako nic, ale jeho pohled už mi tenkrát říkal, že tentokrát mě nenechá jen tak jít. A teď jsem tady."
"Tak proto pořád řešil, jak udělat, aby si na konci duhy našla poklad. To je tak hezký! Nic romantičtějšího jsem ještě neslyšela."
"Tak to ti někdy musím povyprávět příběh mého bratra Viléma a Rose... Jejich příběh je teprve romantika!" Zasmála jsem se a pak jsem posmutněla. Při zmínce Viléma mě píchlo u srdce. Opravdu jsem si chtěl Lukáše vzít. Byť se to mohlo jevit bláznivé, ale...
"Copak?"
"Pořád musím přemýšlet o tom, že tu nebude má rodina. I když vím, že by to nikdy neschválili, tak..." Povzdechla jsem si.
"Víš, je to těžké a tohle je právě ta dospělost. Když musíš dělat těžká rozhodnutí sama. Občas to prostě někoho raní. Jenomže se vždycky nemůžeš zavděčit všem. Ty teď musíš jít a žít svůj život. Tvá rodina ti nemůže udávat směr tvé cesty donekonečna. Tvá matka, tvůj otec, i tvý bráchové se jednou taky museli začít rozhodovat sami za sebe."
"Ale jak poznám, že jsem se rozhodla správně?"
Holky kolem mě se zasmály.
"To milá zlatá, nepoznáš nikdy." Pokrčila rameny Linda a přiťukla si se mnou.
"Pravda je taková, že jestli ses rozhodla správně, někdy poznáš až ta několik let. Ale tvoje rodina tě miluje a kdyby se cokoliv stalo, vždycky budou s tebou. I tohle ti odpustí."
"Děkuji." Pousmála jsem se a upila jsem z hrnku.
"A jestli máš pochybnosti o tom, že se vdáváš tak mladá, něco ti řeknu. Lukáš a ty jste si na první pohled souzení. Znám Lukáše od malého kluka, jo jsem už hrozně stará, evidentně, ale znám ho, jako svýho syna." Promluvila Jíťa.
"Zažila jsem jeho první lásky i zklamání. Dokonce vím jakou jizvu od čeho má, kdy si co zlomil... Sledovala jsem ho zkrátka na jeho cestě k dospělosti. Viděla jsem, jak se mění a jak si vybudoval jakousi masku. A s tebou je to konečně zase on. Bez her. Bez masek. Je sám sebou. Vždyť kdokoliv se na něj podívá musí vidět, že září štěstím. To už jsem hodně dlouho neviděla. A ty... Každý kdo na vás dva pohlédne musí vidět, jak moc jste zamilovaní. To byste neutajili, ani kdybyste chtěli."
"Vtipné je, že on byl celé moje dospívání. Už jako malá holka jsem ho obdivovala a když jsem rostla, tak jsem do něj byla totálně zblázněná. Když mě tenkrát políbil... Vlastně se z něj stal zloděj. Protože ukradl moje srdce. Za celou střední jsem nepřijala ani jedno pozvání na rande a proč? Protože jsem milovala někoho, komu jsem se vzdorně snažila celou dobu vyhýbat ze strachu, že se mi vysměje nebo si se mnou bude hrát."
"Lukáš je hodně věcí, ale lidem, na kterých mu záleží, by nikdy neublížil."
"Já vím... Vždycky jsem to věděla, ale ten strach byl silnější. Kdyby to byl můj vrstevník, asi by to taky bylo jiné. Jenomže takhle jsem si pořád musela připomínat, že je mnohem zkušenější. Viděla jsem ho s tolika holkama a... I když on nebyl třeba jako Vilém, který měl holky jen do postele, ale snažil se mít vztahy, tak i přesto jsem věděla, jak moc nezkušená a mladá vůči němu jsem. I když jsem docela sebejistý člověk, jakmile šlo o něj... Byla jsem jen rozklepaný uzlíček nervozity."
"No a podívej se... Zítra si toho kluka, který si ukradl srdce, vezmeš za manžela. To už něco znamená."
Drcla do mě Mája.
"Nelámej si teď hlavu s tím vším okolo. Užij si ten den. Je to začátek vašeho společného života a stačí jeden pohled, abych věděla, že vy dva se dokážete opřít jeden o druhého. Lukáš tě nenechá samotnou bojovat s tvými bratry. Neboj se. Všechno se vyřeší."
"Tak! A teď konec tohohle vážného tématu! Znám Lukáše opravdu hodně dlouho a tak si myslím, že by bylo třeba abych ti o něm řekla některé věci, které se stali a on by ti je nikdy nepřiznal." Ušklíbla se lišácky Jíťa.
"Nějaké trapasy? Historky o tom, jak se počůrával? Tak sem s tím!" Rozzářila se Mája a já propukla smíchy.
"Tak si myslím, že jestli to proto němu někdo někdy použije, tak to nebudu já." Uchechtla jsem se a Mája pokrčila rameny.
"Válka ega mezi námi je dlouholetá a nedá se jen tak ukončit." Zazubila se a já přikývla a pak už jsem se zaposlouchala do vyprávění.

Když jsem se konečně dostala do stanu. Lukáš tam nebyl. Ale nepanikařila jsem, protože Mája mlela něco o tom, že noc před svatbou se má spát odděleně a i když mi to přišlo jako nesmysl, ve výsledku jsem věděla, že na Lukáše je spoleh a vynaložil velké úsilí na to, než aby mi utekl a nechal mě stát samotnou před oddávajícím.
A tak jsem si lehla. Alkohol ve mě příjemné hřál a já se rozhodla poslechnout rady zkušenějších a naladit se na tu šťastnou vlnu, která mě zaplavila.
Vdávám se.
A měla bych si to prostě užít.
Všechny problémy jdou zítra stranou, protože si beru muže mých holčičích snů.
A na tom jediném teď záleží.