Celý den probíhal v poklidu, nezastavili jsme se ani o odpolední pauze, protože jsme s klukama tahali dříví na oheň z kusu lesa, který patřil Bobovi, stejně jako pozemek, na kterém byl tábor.
Oblékla jsem si pracovní oblečení, vzala si brýle a v lese jsem se chopila motorové pily. Kluci na mě zůstali zaraženě zírat, když jsem vylezla na žebřík a řezala jednu větev po druhé.
„Ty se toho teda nebojíš, co?" Houknul na mě Tadeáš.
„Měla bych? Jsem z vesnice, tohle je u nás normální." Pokrčila jsem rameny a pokračovala jsem v práci. Všimla jsem si Lukáše, který po mě překvapeně pokukoval a v jeho očích jsem viděla, že jsem stoupla v ceně zase o kus víš. Neměla jsem v úmyslu se předvádět, jen jsem tohle dělala ráda. Stejně tak jako když jsme došli zpět do tábora a já se chopila sekery.„Neměla by sis odpočinout? Já to udělám." Usmál se na mě Lukáš.
„Sekery jsou tady dvě, špalky taky, tak se chop té druhé a aspoň to budeme mít rychleji hotové." Pobídla jsem ho a pokračovala jsem v práci.
„Nepřestáváš mě překvapovat." Povzdechl si.
„Je to špatné?" Nadzvedla jsem obočí a on zavrtěl hlavou.
„Jak si představuješ svoji budoucnost?" Zeptal se náhle.
„No chci vystudovat vysokou a pak pár let psát pro nějaký deník, týdeník, časopis, chtěla bych mít svůj vlastní sloupek, možná vydat knihu. Koupit si nějaký statek, pořídit si zvířata a uklidit se prostě do přírody. Možná bych zřídila nějaký penzion, nevím. Je toho spoustu, ale jedno vím jistě, chci žít v klidu, někde daleko v čisté přírodě. To by byl můj sen." Pokrčila jsem rameny.
„Máš to nalinkované, co?"
„To ani ne, jen vím, co chci, nebudu se za tím hnát po hlavě, přijde to samo. Ty si začal taky slušně podnikat, ne?" Usmála jsem se a on přikývl.
„To je pravda. Hraní videoher mě bavilo vždycky, tak mě napadlo, jak to zužitkovat a vida, teď si můžu hrát kdy chci a jsem spokojený. Problém je v tom, že jsem zjistil, že když je práce tvým koníčkem, děláš to sice ráda, ale pohltí tě to tak, že najednou nemáš moc času. Pořád se honíme za nějakýma uzávěrkama a je to opravdu hektické. Myslím, že neuškodí občas zvolnit."
„Já myslím, že se ti vede dobře." Zhodnotím to.
„Mohlo by se mi vést ještě lépe, když bych měl někoho, kdo by mi stál po boku."
„Stačí si jen vybrat." Mávla jsem rukou k holkám, které si na lavičce u táboráku právě lakovaly nehty.
„Děkuju pěkně." Zavrtěl hlavou a já se na něj usmála.
„Dej tomu čas, ono to přijde." Mrkla jsem na něj. Nevím jestli mě správně pochopil, ale jeho výraz se změnil. Přikývl a pak už jsme nemluvily.
„Pojďte se najíst vy dva! Odvedli jste pekný kus práce." Houkla na nás Maruška z jídelny. Koukla jsem na Lukáše a odložila jsem sekeru.
Objal mě okolo krku a společně jsme se vydali do kuchyně, kde už na nás čekala nějaká dobrota. V tichosti jsme se najedli a pak jsme pokračovali v programu.Když se začalo stmívat, přišel čas na zapálení hranice. Všichni začali zpívat táborovou písničku o ohni a já užívala tu pohodovou atmosféru. Pak přišla řada na rituál nováčků, naštěstí na mě si nikdo nevzpomněl. Praktikovali to pouze u dětí, což mi vůbec nevadilo. Seděla jsem vedle Máji a povídaly jsme si o životě, o tom jak ona maturovala a už byla těhotná, o tom jak mě ve škole šikanovali.
Všichni jsme si opekli buřty a pak přišel čas na kytary. Tomáš hrábnul, jak sám říkal, do strun a začal zpívat. Všichni se k němu nadšeně přidali a byla sranda. Prozpěvovala jsem si tiše s nimi a po očku jsem koukala na Lukáše, který dělal Tomášovi hudební doprovod. Nevěděla jsem, že umí tak hezky zpívat. Kouzlo tábora, táboráku a zpěvu u ohně mělo něco do sebe. Koukala jsem se na Lukáše zase trochu jinak.
„Týno!" houknul na mě a naznačil mi, abych šla k němu.
„Umíš hrát na kytaru?"
„Trochu, proč?" podal mi noty a Tomáše mi podal kytaru.
„Počkej já nebudu..."
„Nedělej se, vím, že umíš zpívat."
„Jak to víš?" Nadzvedla jsem obočí a on se zaculil.
„Občas, když si byla ve sprše, bylo tě slyšet přes celý barák." Špitl mi do ucha a já se začervenala. Prevít! Sedla jsem si vedle něj, natočila jsem se směrem k němu a koukla jsem na noty. Tu písničku jsem znala dokonale.
ČTEŠ
Před úsvitem
RomanceNejmladší ze tří sourozenců. Dva starší bratři. Pořád tak hlídaná. Přesto jí dokázal ukradnout polibek. On. Od té doby na něj nemůže zapomenout. Je to láska? Nevinné poblouznění? Uběhlo spoustu času, kdy se míjeli. Vyrostla. Dospěla. Přesto jí vidí...