Karneol

KAPITOLA TŘETÍ (5. část)

Sofie došla do koupelny a vypláchla si pusu. Dokonce i na její obličej byla ta
voda studená. Řasenka se jí roztekla po tvářích jako černé kořeny stromů a její pleť byla kvůli nedostatku pudru zase nezdravě bílá.
Když si odmotala kus toaletního papíru, vrátila se do pokoje, aby utřela pastu. Chvíli jí trvalo, než ty dvě kapky našla, dokonce na jednu z nich musela skoro šlápnout.
Klekla si a přejela ubrousky po podlaze. Cestou zachytila i tři černé chlupy, od psa svého bratra. Připomnělo jí to, že by mohla utřít prach a vysát, ani si nepamatovala, kdy tu uklízela naposledy. Zrovna, když se chystala zvednout, všimla si tmavé tečky jen kousek přede dveřmi.
Chvíli se na ni dívala, pak na to místo ale přiložila bílý toaletní papír. Když ho zvedla, zůstal na něm červený flek.
Tohle byla krev. Pomyslela si ihned.
Sofie rychle přiložila hřbet své rukvy k nosu, ovšem ten byl zcela suchý. Navíc ta červená tekutina na zemi, musela být už nějakou chvíli zaschlá, protože se do bílého kapesníku ani trochu nevsákla.
"Nemá Madla na packách krev?" Křikla na Maxe a setřela tu kapku z podlahy.
Její bratr si k sobě zavolal psa a poté mu důkladně prohlédl všechny končetiny.
"Ne. Proč se ptáš?" Nahnul se do strany, protože mu ve výhledu na Sofii překážela velká dracena v bílém květináči.
Sofie se zvedla a zašla zpátky do koupelny. "Už nic. Jen mě to tak napadlo." Hodila špinavý toaletní papír do záchodu a spláchla. Jedna zaschlá kapka krve není nic zas tak neobvyklého.
Když se vrátila do pokoje, byla už na televizi zastavená obrazovka. Max čekal až se Sofie posadí a budou si moct ten film pustit.
"Malém bych zapomněla." Řekla a z velkého šuplíku pod postelí vyndala matraci a hodila ji pod okno na jediné místo kam se aspoň trochu vešla.
Pak na ni dala peřinu a prostěradlo, které vyndala ze skříně. Max si své místo na ležení ani pořádně nepovlékl a rovnou se na něj svalil.
Sofie si také vlezla do své postele a přikryla teplou, nevkusně barevnou dekou. Bylo to to nejteplejší, co u sebe našla.
Když film skončil a začaly titulky vzala si ze stolku krabičku s léky. Malém by na ní zapomněla. Vysypala si jeden prášek do dlaně a hodila do pusy.
Její bratr se na ni letmo podíval zrovna když lék zapíjela ovocným čajem.
"Co v tom máš?" Zeptal se a ona mu hodila modro bílou krabičku.
"Melatonin forte. Klidná noc a dobré ráno." Odcitoval nápis na obalu, předtím než odšrouboval víčko.
"Hezky to voní." Zkonstatoval. "Připomíná mi to ten čokoládový koláč co nám dělala babička."
Koláč? Divila se Sofie a vrtěla při tom hlavou.
"Mám to na spaní, jestli chceš taky si jeden vem."
Její bratr chvíli čekal, ale pak tu krabičku zavřel a hodil jí zpátky Sofii. "Mě se spí dobře i bez léků." Vysvětlil a polštář který měl doteď opřený o zeď, položil na matraci. Ona udělala to samé.
Max na ni po chvíli začal mluvit.
"Sofie?" Zeptal se.
Když neodpovídala zvedl se na loktech a podíval jejím směrem.
"A na tohle potřebuje prášky."