Vlnobití | Surfaři z Palm Beach 1

21;

„Co je?" nervózně jsem se na všechny tři usmála a pokusila se znovu o zbabělý útěk. Jejich zamračené obličeje a podezřelý úsměv mi v tom ale dokonale zabránil.
   „Kam si jako myslíš, že jdeš? Jde o prkno tvojí sestry! Kam se poděly všechny ty řeči o tom, že mu to nenecháš projít, co!" začala Cath.
   Oliver jí následoval. „Takovýho plánování a pro nic! Tolik obětovanýho času a - pro nic!" křikl, ale věděla jsem, že to nemyslí zle.
   June nic neříkala. Chtěla svoje prkno na zpět, ale chápala, že já a surfování nejde dohromady. Naprosto nefunkční kombinace. A navíc, ještě abych porazila místního sígra. Nemožný.
   „A vy si jako myslíte," rozhodla jsem rukama okolo sebe a rozhlídla se, jestli nás někdo nesleduje. „Myslíte si, že máme vůbec nějakou šanci? Já? Surfovat? Proti němu? A vyhrát?!" potlačovala jsem. Začínala jsem z toho být zoufalá. Jak neschopná jsem mohla být, když jsi ani nedokázala ego vyzdvihnout minimálně do výšky hodně sebevědomí, že to můžeme alespoň zkusit?
   „A proč by ne? Měla bys tu tři docela dobrý trenéry. Naučili bychom tě to, byla bys lepší jak my všichni dohromady. Vážně, slibuju, jen bys tomu musela dát šanci. Nic víc, jen to zkusit, vždyť co se může stát," Cath mě tahaly za ruku, jako gesto přemlouvání.
   „No tak, Melanie, za pokus nic nedáš. Vzpomeň si, že to děláš pro svojí sestru," Oliver věděl, na kterou notu zatlačit. Sestra, obecně moje rodina, byla moje slabost. A věděl to moc dobře. Všichni to věděli.
   „Ale když," povzdechla jsem si. Surfování bylo proti mé srsti, neexistovala jediná šance na to, abych na to kývla. Nebo jsem si to alespoň myslela.
   „Mel!" Catherine se na mě zase zavěsila a prosila, abych se na to nevykašlala. „Kdyby ne kvůli tomu prknu, i kdyby ne kvůli tvoje sestře, názor kvůli nám, ale už jen kvůli tomu, co ten blbeček dělá, jak se k tobě chová a vůbec, že si vůbec dovoluje něco, co mu nepatří schovávat u něj a vydírat vás s tím! Říkala jsi, že mu to nenecháš projít a teď? Teď jen zbaběle utečeš, protože ti řekl, že bys musela zvednout prdel a hodit jí na vlnu. To je to pro tebe vážně takovej problém? Nedokážeš se na tom udržet, nebo vůbec vlézt, nebo co?" to bylo poprvé, co na mě má nejlepší kamarádka vyjela. Doslova. Rozkřikla se na mě a stáhla své ruce zpět k tělu. Nechtěla mě obejmout. Myslela to, co říkala, vážně. Štvalo ji, že mě musí přemlouvat. Mě taky, chtěla jsem jen, aby mě nechali na pokoji.
   „Ne, nechte to být," pronesla má sestra a nastolila tím hrobové ticho na následujících několik minut. Všichni naproti sobě stali a sledovali udivené výrazy ostatních, než se June rozhodla, že naší skupinu opustí. Pomalými kroky odcházela směrem k domovu se slovy „Vždyť si můžu koupit nový. A nebo se surfem skončit úplně, vždyť o co jde. Není to nic, kvůli čemu bychom na sebe měli být zlí. Omlouvám se za potíže, mějte se hezky," sklopila pohled.
   Oliver a Catherine na mě vrhali vražedné pohledy říkající, abych za ní šla.
   Chvíli jsem mezi nimi a sestrou těkala pohledem, ale pak jsem se za ní rozeběhla.
   „Junie, počkej!"