Vlnobití | Surfaři z Palm Beach 1

32;

Na surfařské prkno jsem od té doby, co jsem vyhrála nad Jamesem, nestoupla.
   Oliver trávil většinu volného času s Ellie, June byla zase skoro pořád doma nebo se svou novou nejlepší kamarádkou, myslím, že se jmenovala Annie, alespoň tak ji říkala, a já mohla být zase celé dny s Cath. Všechno bylo dokonalé. A i by to tak zůstalo, nebýt toho otravného letáku, vylepeného snad na všech výlohách a volných místech, prostě všude, kde se dalo.
   „Velká soutěž v surfování," přečetl konečně nahlas někdo z lidí, které jsem neznala, ale okolo plakátu na naší pláži byl celý houf právě takových lidí.
   Soutěž v surfování? Dělá si že mě někdo nahoře legraci, nebo něco takovýho?
   „Určitě bys tam měla jít, Melanie, nemusíš vyhrát, ale alespoň to zkusit, když už jsi se to tak pěkně naučila, co ty na to? Zapisuju tě! Kde mají webovky? Rovnou nám všem vyplním přihlášky," pískala nadšeně Cath. Snažila jsem se protestovat, něco jako surfařská soutěž s lidmi, opravdovými pravidli mnohem lepšími surfaři byla totální tabu, nic takového se v mém životě rozhodně nechystalo konat a ne, nic takového, ani mě nehne, Cath!
   Než jsem ale stihla vydat jedinou hlásku, moje jméno už bylo na čekací listině uchazečů čekající na schválení, stejně jako Junino, Cathino, Oliverovo a vsadila bych se, že kdyby mou kamarádku nevyrušilo volání Ollieho z pláže, byla by schopná tam přihlásit i Ellie. Ta by byla rozhodně šíleně nadšená.
Ostatně, to já jsem tedy byla taky. Ale nějaká závazná přihláška mě přece nemohla vytrhnout, jednou jsem řekla, že na prkno už nikdy nestoupnu, jednou jsem to porušila, ale to byla výjimečná situace, tohle není, takže je naprosto nepřípustné tam jít. Můžu se tam jít dívat, jak ti všichni, které Catherine zapsala, soutěží, ale pravděpodobně s Ellie budu jen sedět na dece a smát se úplně jiným věcem a až konečně přijdou, že vyhráli zlato, stříbro, bronz není klidně diamantový náhrdelník hodnoty několika miliard dolarů, a jediné, co jim na to řeknu, bude vlastně úplně ticho a s Ellie budeme pokračovat v naší rozhodně stoprocentně důležitější konverzaci o jakékoliv suchozemské věci, třeba sbírání kamenů.
   „Holky, rád vás dneska vidím," řekl Oliver a později jeho sluníčkový úsměv následovala i jeho milá přítelkyně.
   „Vám to ještě pořád drží, jo?" Catherine si očividně nemohla odpustit takoví ošklivou kousavou poznámku na jejich vztah.
   „Cath!" křikla jsem po ní a zatáhla ji za ruku.
   „No co, jen si dělám srandu. Ale nečekala jsem, že ti tvůj první vztah takhle vydrží, zvlášť se vší tou divností, kterou máš. Vlastně se docela divím, že taková hezká a hodná holka, jako je Ellie, zahazuje s takových zapadaným Oliverem z města, které pomalu ani není na mapě," začala se hlasitě smát, ale nikomu jinému její poznámky vtipné nepřišly. Ollieho tvář se spíš začala mračit a z Ellieiny přímo křičelo zoufalství.
   „To by stačilo, Cath! Nechápu, o co ti jde, ale koukej přestat žárlit, protože jestli jim ten vztah zkazíš, zabiju tě!" sykla jsem na ní, než jsem ji odtáhla kousek dál od těch dvou hrdliček.