Vlnobití | Surfaři z Palm Beach 1

20; Melanie a surfování?

Se vším jsem kamarády seznámila už dřív, takže když jsme stáli na pláži přesně tam, kam jeho parta obvykle chodila, když náhodou nebylo zašití, už bylo všechno dokonale rozvrhnuté.
Oliver a Catherine budou na stranách a já s June uprostřed naší party. Mluvit budu výhradně já, jen když to bude nutné, tak někdo jiný. V momentě, kdy nepřítel nastoupí do bojové linie přesně naproti nám; teda... Takovýhle bojový plán nemělo ani Německo v druhé světové válce.
Samozřejmě, že to naplánované nebylo.
Stáli jsme všichni v neuspořádané lajně a čekali, jestli sem vůbec přijdou. Ale měli by, protože nějaký Oliverův další pofidérní kamarád zjistil, že ve své jeskyni nejsou. Bylo tedy jen otázkou času, kdy se ukážou tady.
A pak to konečně přišlo. Nestihla jsem se ani vzpamatovat ze svých myšlenek, když mě vyrušil hlas mé nejlepší kamarádky, říkající něco na styl „Jsou tu!"
Vyskočila jsem ze země, oprášila se od písku a společně jsme se všichni vydali k nim. Ještě se ani nestihli namočit, když už byli až po uši namočení v pořádné bryndě.

„Zase ty," protočil James očima, při pohledu na sestru. „A ty," pokračoval, když zahlédl i můj naštvaný obličej. „A to bylo dneska tak krásně, doufal jsem, že na pláži žádné bestie nenajdeme," on, i celá jeho stejně stupidní parta se zasmála.
„Dej si pozor na pusu, blbečku," najednou jsem ze sebe vypustila, ani jsem nevěděla jak rychle. A to jsem na něj chtěla být alespoň trochu milá, aby nám vyhověl.
„Co chceš, smrade," strčil do mě prstem a já ho hned odpálkovala.
„Nesahej na mě, ubožáku. Víš, pro co tu jsme. Chtěl jsi, aby si pro svý prkno přišla sama, tady ji máš. A teď ho koukej navalit, chci jít domů," křikla jsem po něm a udělala krok vpřed, s napřaženou pravačkou.
„Ježiši, ty vážně vůbec nechápeš srandu! To sis vážně myslela, že jsem to já myslel vážně? Proboha, jak může být někdo tak stupidní a naivní zároveň?" zase se všechny jeho ovečky zasmály, ačkoliv to, co řekl, nebylo vůbec vtipné, spíš ubohé.
„To je vtip hodný velikosti tvého mozku, vážně," uchechtla jsem se a tentokrát jsem slyšela smích za mnou.
„Zmiz, než ti na obličeji vyraší modrej flek," jeho výraz okamžitě zvážněl.
„Nejdřív prkno," nastavila jsem ruku a usmála se, jako by se vlastně vůbec nic nestalo. Takový milý nevinný hraný úsměv, který si ale on nezasloužil.
„Chceš sestřino prkno, smrade?" otočil se na všechny svoje přítomné kamarády. Ti dělali, jako že se zamýšlí, protože to dělal i James. Ještě jsem neviděla někoho tak pitomého, aby šel ve stínu Jamese. A oni to dělali všichni. Doopravdy vypadali, jako by měli doslova vymyté mozky.
Chtěla jsem na jeho otázku drze odpovědět „Jo,", ale nakonec jsem svůj chtíč rozbít mu nos potlačila a udělala krok zpátky. Zhluboka jsem polkla a čekala, co za ultimátum z něj vypadne tentokrát.
„Tak si ho nejdřív budeš muset vyhrát. Až mě porazíš v počtu bodů, v surfařské soutěži samozřejmě, tak ti ho vrátím. Nebo tvé sestře, to je úplně jedno. Ale pravidla máš jasný, termín i porotu si můžeš určit sama. Ale nebude to nikdo z dnešních přítomných, ani ode mě," tohle bylo jediné, co nakonec řekl a pak se na patě otočil, posbíral veškeré své obecenstvo a zmizel.
„Já? Surfovat? Tohle jsme rovnou prohráli. Bylo mi ctí, vážení, ale tohle končí, nashle," taky jsem chtěla odejít, když v tom se předemnou objevily tři značně přesvědčivé obličeje.