Vlnobití | Surfaři z Palm Beach 1

34;

„Hele, co máš za problém?" zeptala jsem se Catherine, zatímco Ellie seděla na dece má pláži a sledovala Olivera a mou sestru, jak trénují na soutěž.
   Já a Cath jsme seděly na schodu, vedoucím z našeho zadního vchodu na pláž.
   Narážek na Ellie nebo Olivera z její pusy vycházelo čím dál víc a její kamarádské žárlení se přesunuli na mnohem větší level. Vypadala jako nějaká majetnická bejvalka, nebo něco takovýho.
   „Já? Ale vůbec nic," řekla, přičemž stále propaloval Elliina záda pohledem. Cítila jsem se v její přítomnosti teď tak divně, docela naštvaně.
   „Vidím, že něco jo, tak buď tak hodná a nelži jak mě, tak sama sobě. Hele, tak má holku. Jsou spolu šťastní a vzájemně se milují, proč se jim to pořád dokola snažíš zkazit?" zeptala jsem se už docela rozhořčeně. Cath jen odporovaně odsekla.
   „Nic takového nedělám, ježiši. Jsi paranoidní. Víš co, vůbec tady nemusím být. Jestli máš zapotřebí tady ze mě tahat informace jak policie, můžu klidně odejít. Kdo jsi, děláš snad pro Pentagon?" protočila očima a naštvaně se zvedla.
   „Prosím?" nechápavě jsem nakrčila jedno obočí. Dělá si ze mě ta holka teď legraci? Tohle se mi vážně jenom zdá!
   „O co? Dej mi pokoj, všichni mi dejte pokoj a ty!" ukázala prstem na Olivera, „se s tou děvkou třeba udav! Já končím!" zařvala, že to musel slyšet tak zřetelně, jak jen to šlo.
   Rozeběhla se pryč, anižby třeba počkala na jeho či mou reakci.
   I přes to, že se snažila působit drsně a naštvaně, byla spíš jen jako malé ublížené štěně co sice štěká, ale nekouše. Stejně tak, jako vždycky.
   Chtěla jsem jít za ní, ale něco ve mně mě nakonec přemluvilo, abych to nedělala. A tak jsem se jen zvedla a šla směrem, kde stál zmatený Ollie a Ellie, na jejímž obličeji bylo vidět jasné zklamání.
   Po tváři modrooké tmavovlásce stekla slza a Oliver jí ji okamžitě setřel a věnoval jí letmý polibek na čelo.
   „Neplakej, zlato, jen žárlí. Bude to dobrý, neber si to tak, dobře? Za nic nemůžeš a samozřejmě všichni víme, že nic takového, z čeho tě nařkla, nejsi. Neber si to zle, ono jí to přejde," uklidňoval jí, ale moc mu to nešlo.
   Bylo mi ji v ten moment tak strašně líto. I Olivera. Nic nikomu neudělali a když už mohli být konečně šťastní, zase jim to někdo musel kazit. Jen ale fakt, který nás udivoval všechny že všeho nejvíc, byl ten, že to byla zrovna Catherine.
   „Měla bys ho poslechnout, Ell. Má pravdu. Přejde jí to a pak se bude omlouvat, jak se chovala jako kráva a jsem si jistá, že uroní i slzu. Netrap se tím, jo?" snažila jsem se ní taky trochu uklidnit, ale bylo na ní jasně vidět, že si Catherininu scénu vzala až moc k srdci. A ne jen tuhle, ale i ty předešlé. I přesto, že Ellie už nebrečela, ani nefňukala jako malé ublížené dítě, stále na ní bylo poznat, že jí to mrzelo.
   A mě taky, nás všechny. Dokonce i Olivera, který měl Cath vážně rád. Jako kamarádku, samozřejmě. Ale bylo tomu tak i u ní?