„Co že to po nás chceš?!" Oliver po mém dlouhém výkladu o tom, co po nich žádám, vyskočil ze svého vyhřátého křesla v Cathině pokoji, ze kterého mimo jiné nikdy nevylézal, když nemusel, a nechápavě rozhodil rukama, aby tomu dodal ten správný důraz.
„Vloupat se k Jamesovi a sebrat všechno, co je mé sestry," zopakovala jsem znovu ve zkratce celý svůj předchozí proslov.
„Ne. Kdepak. Nic takového. Ne," kroutil kudrnáč hlavou a pochodoval po pokoji v kruhu tak dlouho, než se znovu neposadil do křesla. V místnosti chvilku panovalo hrobové ticho, které prolomila má nejlepší kamarádka.
„Proč za ním prostě nedojdeme a neřeknem mu, ať to kouká navalit zpátky?" zamyslela se.
„No jasně, jestli si chceš nechat rozbít nos, jen do toho," usmála jsem se, ale nebyl to takový ten šťastný úsměv. Spíš ironický.
„A co kdyby někdo rozbil nos jemu?" doplnil ji Oliver a taky udělal gesto na zamyšlení. „Mám kamaráda, který je docela na rvačky, navíc si myslím, že tady pana bývalého přítele taky nemá zrovna v lásce, nějaké spory tam jsou, taky," Oliver na nás ukázal své krásné bílé zuby, jakožto úsměv.
Rozbít Jamesovi pusu, když nebude chtít věci vrátit? To znělo z půlky jako dobrý nápad, z druhé to bylo pořád zahrávání si s ohněm.
„Fajn. Berme tedy v potaz, že má rozbitou hubu a my věci máme. Co pak? Jak víme, že si nás někdo z jeho party nenajde a nezlynčuje nás nazpět? Catherine, Olivere, chcete mít rozbité nosy?" znovu jsem zhatila naše dosavadní nápady.
„Já bych řekl," začal Oliver, „že byste tam prostě měly zajít jen vy dvě a já s tím kamarádem budu někde v povzdálí sledovat, co se děje. Aby to nebylo moc nápadný, kdybysme byli všichni tři. A kdyby se náhodou něco stalo, bum! Jackson vyběhne a všechny je tam zkosí," znovu se usmál.
Na jeho plánu něco bylo. Zněl prakticky reálně a dokonce i uvěřitelně, měl jen jedinou maličkou chybu. A to takovou, že když kudrnatý volal tomu kamarádovi, Jacksonovi, jak ho představil, řekl mu, že je mimo město a nestihne přijet.
„Takže jsme zase tam, kde jsme byli, huh?" pronesla jsem po chvilce beznaděje která se přímo linula z naší místnosti.
„Fajn, kašlem na to. Prostě za ním dojdeme a řekneme mu to. Přeci jen, řekni mi jedinej důvod, proč by u sebe chtěl mermomocí držet věci své bývalé holky a ještě se dohadovat o tom, že je nevydá? To je stupidní dokonce i na Jamese. Vždyť, co se může stát, no ne?" řekla po chvilce Cath.
Možná měla pravdu. Možná jsem byla až moc paranoidní. Možná prostě stačilo za ním přijít a anižby jsem mu chtěla zlomit sebemenší kostičku v těle, mu normálně říct, aby to vrátil, že si proto třeba za hodinu přijdu a on to zatím zabalil do tašky, nebo tak.
Doopravdy to bylo stupidní. Jakej důvod by mohl mít, aby si to chtěl nechávat? Holčičí věci dívky, kterou aktuálně nesnášel z rodiny, kterou nemohl vystát. Udělal blbost, věděl to a o to víc na sobě nechtěl dát znát jakýkoliv náznak slabosti, tudíž těch důvodů mohl mít hned několik. Ale za risk to stalo, mimo jiné jsme ani jiný plán neměli.
ČTEŠ
Vlnobití | Surfaři z Palm Beach 1
أدب المراهقينParta dospívajících kamarádů, pobřeží Kalifornie a surfovací prkna. Jedna velká soutěž, která má vyřešit dlouhotrvající sesterský spor. Vztahy, jejichž poháry přetékají nenávistí jeden k druhému; vztahy, které jsou naplněny neutuchající láskou. Je j...
