Vlnobití | Surfaři z Palm Beach 1

17; Drama s Jamesem vol.2

„Nezmizím, dokud nedostanu Juniny věci nazpět!" odpověděla jsem. Sebrala jsem veškerou svou odvahu.
„Nic nedostaneš, proč taky! Ať si pro ně přijde sestřička sama, nebo se snad bojí, co? Že mi posílá svoji dětskou verzi?" zasmál se.
„Nezahrávej si semnou a naval ty věci," zamračila jsem se.
„Pozor, nebo se tu ještě rozbrečí!" křikl a celá jeho parta se k němu okamžitě se smíchem přidala. „Tak ty by jsi chtěla nějaký věci, jo? A co by to jako mělo bejt? Oblečení, který jsem jí koupil, boty, za který jsem utratil půlku svý výplaty a nebo co ještě?" založil si ruce na hrudi a jeho pobavený výraz se změnil na vážnější, ale pořád ironický.
„Její prkno. Jen její prkno, které měla, když jste se pohádali. Nechala ho tam s tebou a odešla domu, anižby se pro něj vrátila. Fajn, chápu. Ty věci si narvi třeba do prdele, když jsou prakticky tvoje, ale u toho prkna přestává veškerá sranda. Dostala ho od," klesla jsem trochu hlasem a taky pohledem, „táty," dodala jsem.
Nikdy v životě by mě nenapadlo, že budu muset na kolenou prosit někoho, jako je tohle individuum, aby pro mě něco udělal.
„Řekl jsem, ať si pro něj přijde slečinka sama. Jinak nic nebude. A teď vypadni, nebo tě odsud vyhodim sám," otočil se na patě a společně se svou partou odcházel do moře.
Chtěla jsem se za ním ještě rozeběhnout a sejmout ho zezadu, ale oba dva mí společníci mě zastavili tím, že mě chytli za rameno.
„Já mu dám slečinku!" byla jsem naštvaná. To ani náhodou, že pustím June, aby za tímhle člověkem šla sama! Co si jako myslí!
„Jdem," řeklo se tedy později, když už jsem tu agresi k němu vzdala. Kývla jsem a odcházeli jsme tou samou cestou, co jsme sem přišli. Náš plán selhal. Nedostali jsme ani věci, ani jsme mu nerozbili nos. Bylo to k ničemu. Ale alespoň jsme se měli na co zaměřit - sestřino prkno. Chtěla jsem ho pro ni získat za každou cenu, protože jsem věděla, že k němu chová určitý vztah.
To, že ho dostala od táty, byla pravda. Vyrobili ho společně, když jí bylo asi sedm let. Pak na něm chodila každý den na vlny, aby se stále zlepšovala, i když na ni tehdy bylo velké - schválně; táta zjevně myslel na to, aby jí vydrželo co nejdéle.
A teď byla bez něj, protože se do jejího života postavila obří tlustá barikáda s ještě větším nápisem ‚Debil', aneb James.
Dostaneme ho zpátky. Dostaneme, i kdyby nás to mělo stát vlastní čest. Nebo aspoň mou.

Domů jsem se sice vrátila s prázdnou, takže bylo dobře, že jsem o tom nikomu neříkala, ale taky jsem věděla, kde začít. Především tím, že June za ním stoprocentně nepůjde. Nikdy. Jen přes mou mrtvolu.
Takže jsem za ní šla s tím, že máme plán. Se vším jsem ji obeznámila a nakonec i s tím, co se stalo dneska.
„Cože jsi udělala?!" znervózněla a chytla mě oběma rukama za ramena. „Jsi normální?! Vyřešila bych si to, co kdyby ti ublížil!"
„Ale neublížil, vidíš? Umím se o sebe postarat. A o tom to právě je. Chce tě. Ale nic takového, já to vyřeším. Opovaž se jím nechat jakkoliv kontaktovat. Na něco přijdeme."