Vlnobití | Surfaři z Palm Beach 1

40;

Seděli jsme s Oliverem, Ellie a June v kroužku na velké plážové dece, kterou nám mamka roztáhla a šla si sednou zpátky do auta, protože tu na ní bylo moc velké horko. Ještě než odešla nám řekla, abychom ji včas zavolali, než začne závod.
   „Myslíte, že přijde?" zeptal se najednou Oliver a posmutněle sklopil pohled.
   Ellie se nejprve zamýšlela, než ji došlo, koho má na mysli, ale při jeho smutném výrazu bylo jasné rozeznatelné, o koho se jedná. O Cath.
   June se moc neorientovala, protože abych byla upřímná, do našich kamarádských hádek měla vždycky daleko a ani jí to moc nezajímalo, tudíž ani teď nevěděla, co se stalo, ale i přes to že jí bylo divné, že tady Catherine není, se nezeptala, co s jí je.
   Nevěděla jsem, co mám kudrnáčovi naproti mně odpovědět. Bylo by hezké, kdybychom jí tady potkali a promluvili si, na druhou stranu jsem nepředpokládala, že se to stane. Prolezli jsme to tu snad celé, zas tak velká ta pláž nebyla a nikde po ní nebylo ani vidu ani slechu. Už jsem možnost, že bychom tady kamarádku potkali, chtěla vypustit z hlavy, když v tom najednou...
   „Kdo má přijít?" zmateně jsme se všichni otočili za mě, abychom se přesvědčili na vlastní oči, že ten hlas, který nám přišel tak moc povědomý, patřil tomu člověku, na kterého jsme tak hluboce všichni mysleli.
   „Jamesi, to je ale milé překvapení," protočila jsem očima a odvrátila pohled od toho jeho slizkého úsměvu.
   „Věděl jsem, že budeš nadšená, že jsem taky přišel závodit. Tenhle ale vyhraju já, takže se ukliď zpátky domů, frajerko," řekl a stejně tak rychle, jako se objevil, zmizel.
   „Co to mělo bejt?" zeptala se June s Oliverem najednou po chvilce. Já i Ellie jsme jako odpověď pokrčily rameny.
   „Nemám ponětí, přišel nás postrašit, asi?" řekla jsem. „Každopádně já nejedu, a ty bys Junie taky neměla, už jsme vám vážení říkala, že tady madam před pár dny zkolabovala na vyčerpání?" založila jsem si ruce na hrudi.
   „Cože? A to chceš jako dneska jet, jo? Chceš se snad zabít?" odpověděl Oliver. Myslela jsem úplně na to samé.
   „Opravdu je to nebezpečné, June," dokonce i Ellie se ozvala.
   „Vidíš, nebezpečný, říkala jsem to, takže nejedeš, budeš hezky semnou na dečce a tentokrát necháš výhru Olliemu, taky tvrdé trénoval," usmála jsem se na ní, ale ona radosti zrovna nepřekypovala.
   A pak se to stalo.
   „Ahoi, všichni," objevil se za námi další velmi povědomý sled zvuků patřící jen jediné osobě.
   „Cath!" vyskočila jsem ze sedu a objala ji nadšením, že doopravdy přišla.
   „Jo," pokusila se o úsměv, ale věděla, že tady není moc co k smíchu. Cítila se hodně provinile.
   „Ellie, strašně moc se ti omlouvám za to, co jsem udělala, Olivere i tobě se příšerně omlouvám, zachovala jsem se jako totální kráva, je mi to moc líto, Mell-" chtěla vyjádřit omluvu i mě, ale v tom jí zabránil hlasitý výstřel značící jednu minutu do začátku závodu.
   June se už zvedala, chtěla následovat Olivera, ale já a Ellie jsme ji zabrzdily a posadily na deku.
   „Nic takového, sestřičko, sedíš tu s námi," usmála jsem se na ní a ona uraženě sledovala mamku, jak jde k nám.
   Závod začal.