BEZE SLOV

kapitola pátá

Elen

Nikdy v životě jsem necítila něco, co by se aspoň trochu podobalo tomu, co jsem cítila v přítomnosti Harryho. Nemyslím jen fyzicky, ale také v srdci.

Do ložnice pronikalo skrz okno zatažené červenými závěsy oranžové světlo. Byla to první věc, co mě udeřila do očí, když jsem je otevřela. Došlo mi, že takhle moje ložnice nevypadá. A taky, že já nespávám pod peřinou nahá a už vůbec ne s něčí paží obtočenou kolem mého břicha.

Usmála jsem se a otočila se tak, abych viděla do Harryho překrásné spící tváře.

Dnešní noc byla šílená. Šíleně překrásná. Nezapomenutelná. Směs vášně, slasti, pocitů, emocí. Nic kouzelnějšího jsem za svůj dosavadní život nezažila.

Když jsme spolu spali poprvé, mnoho věcí jsem nechápala. Celou tu noc jsem nechápala, protože jsem do toho vkročila tak bezhlavě, hned a bez přemýšlení… Byl to sex rychlý a dravý. Potřeba, co jsme museli vykonat. Něco jako uhašení žízně po horkém dni.

Ale dnes v noci… Dneska jsme se milovali.

Kdo tvrdí, že v tom není rozdíl, tomu říkám, že je. A je velký.

Pozorovala jsem, jak se Harryho hrudník pravidelně zdvihá nahoru a zase klesá dolů. Napadlo mě, jestli každou noc spí tak hezky? Anebo jen se mnou vedle sebe si pochrupuje vesele a tvrdě jako dítě?

U Harryho jsem přespala a zatím se nehodlala vrátit domů. Věděla jsem, že budu muset, ale nechtěla jsem na to myslet.

Dvěma prsty jsem jej lehce pohladila po tváři. Přála jsem si, aby byla moje, aby mi patřily ty oči, ta ústa, ty rozcuchané vlasy. Přála jsem si, aby byl Harry můj. Netušila jsem, co všechno si po té noci mohu dovolit, netušila jsem, jestli mi bude, až se probudí, schopen dovolit víc než se zase jen obléct, nasednout do auta, odjet a nadále žít v nejistotě, jestli jej ještě někdy spatřím. Nikdy jsem si nepřála něco víc než to, aby mě tady nechal, aby mě nenechal odjet ani v tom případě, že sama budu chtít.

A nevěděla jsem, jestli tohle všechno, co se událo, je správný, nebo špatný. Jediný, co jsem věděla, bylo, že jsem přesně tam, kde v tu chvíli chci být. A nechci ten moment opouštět.

Zapřela jsem se a s hrudníkem zabaleným v peřině jsem se zvedla do sedu a opřela se o čelo postele. Povzdychla jsem si s pohledem stále upřeným do jeho tváře.

Už jsem dneska zmiňovala, jak moc se mi ten člověk líbí?

Jako na zavolanou se zavrtěl a pomalu otevřel oči. Popadla mě nervozita, protože jsem nevěděla, co teď přijde. Zmocnily se mě stovky otázek… Jestli to tímto okamžikem skončí? Nebo tahle noc nebyla poslední? Řekne mi, ať jedu hned domů? Nebo mě naopak nebude chtít pustit?

Prohlédla jsem si jej a čekala, až si všimne, že ležím vedle něj.

Zadíval se mi do očí. To je vše, co udělal. Kdybych si v ten okamžik mohla něco přát, bylo by to, ať umím číst myšlenky. Jenom v tuhle jedinou chvíli.

Ale Harry mi velmi brzy dal najevo, že žádné čtení myšlenek není třeba.

Natáhl se ke mně a hlavu složil do mého klína. Zarazila jsem se. Nevěděla jsem, co to vlastně znamená. Ale pak mi na vyčuhující část nohy z peřiny vtiskl krátký a jemný polibek a já tak nějak pochopila. Pochopila jsem, že mě chce vedle sebe úplně stejně, jako vedle něj chci být já.

Složila jsem dlaň do jeho vlasů a něžně je svými prsty prohrábla.

A takhle jsme chvíli zůstali – beze slov. A možná to nakonec nebyla jen chvíle, možná se z ní staly minuty a možná i hodiny. Neměla jsem ani tušení, jak dlouho to trvalo. Ale věděla jsem, že můj vibrující mobil na nočním stolku nás vyrušil příliš brzy.