BEZE SLOV

kapitola patnáctá

Elen

Pondělí; to je den známý jako nejhorší v týdnu. Zrovna ten nás dneska čekal.

Když mě probudilo řinčení budíku na nočním stolku a já jej zaplácla, vylézat z postele se mi nechtělo. Ne proto, že bych měla strach z nástupu do nové práce a z nových lidí tam, ale proto, že mi Harry tak poklidně dřímal v klíně a mně se tak příšerně nechtělo ho budit a připravit jej o to krásné probuzení pod slunečními paprsky v mém objetí.

První jsem se snažila protáhnout se od něj tak, abych jej neprobudila, ale když pak zamručel a zesílil sevření mých nohou, vzdala jsem to. Prostě jsem nedokázala vstát dostatečně opatrně.

Položila jsem mu ruku do vlasů. „Harry?" vyslovila jsem jeho jméno tiše.

„Hmm," vyšlo z jeho úst otráveně.

„Čeká nás děsnej den."

„Hmm," vypustil ze sebe znovu.

Povzdechla jsem si. „Na snídani ti udělám lívance. Pořádné – ty s marmeládou, banány a šlehačkou. Tak, jak je máš nejraději."

Vysunula jsem se z jeho objetí, pak i z peřin. Oblékla jsem se do županu a po studených dřevěných schodech zamířila do kuchyně.

Všude panovalo šero. Východ slunce byl ještě daleko.

Rozsvítila jsem si světlo nad linkou, vytáhla pánev a pustila se do práce.

Harry seběhl po schodech za mnou o několik minut později, až měl svou porci snídaně na stole. První přiklusal ke mně, vtiskl mi polibek na rameno a vydal se ke svému talíři.

Konečně jsem se ohlédla od pánve a mohla si jej prohlédnout. Už na sobě měl pracovní věci. Triko, mikinu a ty montérky, co se mi na něm z neznámého důvodu tak moc líbily.

Usedl ke stolu a pustil se do jídla. Já si nalila čaj a zamířila do obýváku za ním. Sesunula jsem se na gauč a hlasitě, trhavě vydechla.

Harry se na mě s plnou pusou ohlédl a nakrčil rty do toho jeho typického úsměvu, jako by se vůbec nic nedělo, jako by byl den jako všechny ostatní. „Neboj se, lásko. Vždyť ty sama víš, že to zvládneš. Ty zvládneš všechno. Úplně všechno."

Moc mi to nepomohlo, ale za ta slova jsem mu vděčná byla.

Pak se vypařil od stolu do koupelny, odkud za pár minut vyklouzl s vyčištěnými zuby a učesanými vlasy. Do kapes si naházel peněženku, mobil a klíče od auta. Naposledy se rozhlédl kolem sebe, jestli si vzal všechno, až spatřil mě sedící pořád stejně na gauči podpírající si hlavu.

Chvíli jsme se na sebe dívali, pak jsem se odtrhla a vstala. Na jídelní stůl jsem odložila utěrku, co mi doteď sloužila jako zástěra, a přikročila k Harrymu.

„Už budu muset," řekl posmutněle a přitáhl si mě k sobě.

Jeho obličej jsem něžně uchopila do dlaní a postavila se na špičky, abych svými rty dosáhla k těm jeho.

„A kdy se mi vrátíš?"

Znovu mě políbil a ruce složil na mé boky. „Prý kolem třetí. Možná kolem čtvrté. Ale... budu spěchat za tebou."

Harry se na mě naposledy usmál a několikrát krátce přitiskl rty na mé. Potom vyklouzl ze dveří, zapadl do auta a vydal se do práce. Stála jsem v kuchyni v okně a pozorovala ta dvě červená světla, jak mi mizí z příjezdové cesty na hlavní tah do města.

A teď byla řada na mě.

***

Poznávat nová místa a nové lidi na nich nebyla zrovna má oblíbená činnost. O to méně oblíbená byla, když jsem měla poznávat novou práci a nové lidi v ní. Když bych měla být upřímná, přímo jsem to nesnášela.