Záhada Black Oak

Kapitola 33.

Myšlenky, které přicházejí nečekaně, vynořují se odněkud z hloubi našeho podvědomí, mají občas tu největší hodnotu. Možná až příliš cenou na to, aby byly zapomenuty a ztraceny. Neměl moc čas přemýšlet, co vlastně Bartesové během jejich rozhovoru vpálil do obličeje, protože potřeboval na zpáteční cestě k jezeru vyřídit ještě pár věcí.

Jedna z těch nejdůležitějších zastávek byla u hospodyně Reginy, se kterou si potřeboval vyrovnat účet za jídlo. Odjížděl o půl hodiny později s krabicí výborného pekanového koláče, dvěma bagetami s kousky šťavnatého steaku se strouhaným sýrem, a lahví výborného Chardonnay Napa Valley. Sice netušil, čím si tohle takové luxusní pití zasloužil, ale prý to bylo za ochotu. Třeba se bude hodit, za dlouhých večerů u plápolajícího krbu. Ujistil ustaranou hospodyni, že se o Chica postará, dokud se zcela nezotaví. No co, když už o včerejším incidentu řekl Bartesové, tak proč by to neřekl i jí. Stejně to bude večer vědět celé městečko.

„Ale kdybyste s Chicem něco potřebovali, tak určitě zavolejte, Miku."

Volala na něj ještě od dveří, když už nastupoval do auta, a s úsměvem na něj mávala. Její ochota byla nekonečná, i když to bylo zřejmě jen kvůli Chicovi. Slíbil jí, že pokud budou její služby potřebovat, určitě se ozvou, a ona se spokojeně vrátila ke své práci. Další zastávka byla v místním obchodě. Prodavačka, postarší žena s tmavými vlasy, protkanými stříbrnými pramínky, na něj koukala trochu povýšeně a kapku nedůvěřivě. Dokázal si představit, co se jí honí hlavou. Určitě nečekala, že si tady bude kupovat třeba vajíčka, pečivo nebo sýr. Ale rozhodně nehodlal Chica vyjídat, takže považoval za slušné trochu doplnit stav zásob.

Odolal pokušení přihodit si do košíku i láhev dobré whisky. Bude mu stačit ten kvalitní rumový poklad, který se ukrýval v kuchyňské lince, a Chico dostane maximálně tak čaj, nic víc. Možná mu dá cucnout z té lahve vína, kterou dostal od Reginy. Poslední zastávka byla na benzince pro cigarety. Kolem policejní stanice jen projel, návštěva zdejšího osazenstva by byla naprosto zbytečné marnění času. Kenneth cítil vůči Chicovi takovou zášť, že by mu zřejmě ani nevadilo, kdyby ho ten chlap zabil. Nehnul by ani prstem, takže proč se snažit?

Celá tahle okružní jízda městečkem mu trvala přes dvě hodiny a když se dostal zpět k jezeru, bylo už po poledni. Vevnitř to vypadalo tak nějak podobně, jako když odjížděl. Chico stále ležel na gauči, mikinu měl hozenou na křesle, deku měl odkopanou a Aki se někdy v mezičase přemístila blíž ke svému páníčkovi. Ležela vedle gauče, a když otevřel dveře, s kňučením vstala a vesele zavrtěla ocáskem.

„Chceš se proběhnout?" zeptal se, a nemusel to říkat dvakrát.

Border kolie štěkla a jako blesk vylétla ze dveří kamsi k lesu. Nechal dveře pootevřené, aby se mohla vrátit, až se vylítá a vyvenčí, a postupně si natahal věci z auta do domu. Cestovní tašku položil na zem hned za dveřmi, svůj notebook a nákup odložil na kuchyňskou linku, stejně jako dobroty od Reginy. Aki se mezitím poslušně vrátila a znovu se pohodlně rozvalila u krbu, kde poslední skromné plamínky olizovaly dohořívající zbytky dřeva. Přihodil do ohně pár polínek, protože teplota ve srubu byla, na rozdíl od chladnějšího počasí venku, velice příjemná. A taky docela romantická. No ano, nebylo zrovna vhodné mít v takovéto situaci nevhodné myšlenky, ale nedalo se tomu ubránit. Tu scénu na zemi před hořícím krbem měl před očima vlastně pořád, kdykoliv viděl srub nebo Chica. I když se ji snažil dostat všemožnými způsoby z hlavy.

Na konferenčním stolku přibyly k prázdnému hrnku od čaje ještě prášky na bolest. Všiml si toho, když šel Chica zkontrolovat a přikrýt. Jistota je jistota, rukou si zlehka na Chicově čele ověřil, jestli se od jeho odjezdu nic nezměnilo. Nezměnilo, vše se zdálo být v pořádku, ale Chico měl lehké spaní. Zavrtěl se, tiše si vzdychl a otevřel oči.