Záhada Black Oak

Kapitola 43.

„Tak to vám fakt pěkně děkujeme, detektive."

Rýpavou poznámku si šerifovi hoši samozřejmě neodpustili, ale nebylo se proč divit. Poté, co Danny odvedl bezdomovce zpět do cely, otevřel dveře, všechna okna, ale bylo to naprosto marné. Ten nechutný zápach se za tu půlhodinu, co Joeho trápili u výslechu, zažral snad do všeho, včetně nich. Vznášel se jako těžký opar kolem stolu, kde bezdomovec seděl, takže Richie nadsvětelnou rychlostí dodělal zápis, vytiskl ho, a s obličejem ladící k jeho nazelenalé košili vyběhl ven. Danny se vypotácel za ním, a se znechuceným obličejem se složil na schody vedoucí na stanici. Oba pokašlávali a vypadali velice otráveně. Nehodlal tam v tom smradu trčet sám, popadl zápis od Richieho, a vyšel ven za nimi ven. Jak vždycky opovrhoval čerstvým horským vzduchem, teď ho s chutí a pořádně zhluboka natáhl do plic. Nepomohlo to. Trochu doufal, že ten nechutný zápach přebije cigaretovým kouřem, ale účinek byl pramalý, téměř nulový.

„Fuj, mám to zažraný v nose. Fuj, to snad ani nepůjde vyprat."

Richie si očuchával rukáv služební košile a tiše kvílel, Danny neříkal nic, jen se zašklebil, ale nakonec vytáhl z kapsy u košile krabičku cigaret a zapálil si taky. A nevydržel to jako první...

„To si ho tady fakt musíme nechat, Simmonsi? To přece nejde. To nevydržíme."

„Ale pánové, sami jste slyšeli, co říkal. Je to velice důležitý svědek ve vyšetřování vraždy Eda Harrisona. Nesmí se odsud hnout."

„No to si z nás děláte srandu."

Danny si servítky nebral. Chvíli vypadali naštvaně, pak zase nešťastně a Richie si cosi potichu brblal, že tam v tom smradu zhynou bídnou smrtí, než to přiblblý vyšetřování skončí. A jeho v tu chvíli napadla spásná myšlenka.

„Poslyšte, pánové, pokud se dobře pamatuji, tak starý Ed Harrison se prý občas sprchoval v penzionu u paní Bartesové. Možná byste ho tam mohli zavést, ať se osprchuje a třeba tam zůstalo i nějaké vyřazené oblečení, co lidi nosili Edovi. A když ho ještě trochu vezmete strojkem, tak by tu potom těch pár dní mohl přečkat, ne?"

Tak hloupá myšlenka to nebyla, oba zástupci pokývali v první moment hlavou. Jenže pořád se tu ve vzduchu vznášelo takové velké, ustrašené a nejisté ALE...A to nebylo spojeno s Joem, ale s někým úplně jiným.

„No, to není špatný nápad, detektive, asi by to šlo. My s tím problém nemáme, ale..."

„Ale, co? Tak, v čem je problém?"

„Problém je v tom, že Kenneth řekl, že jakmile toho chlapa dneska vyslechnete, máme ho okamžitě vykopnout, že ho na služebně v žádném případě nechce."

No vida, jaké překvapení, že kámen úrazu byl opět v naprosto neochotném šerifovi.

„Ne, prostě musí zůstat tady, hezky po zámkem a v bezpečí. Pořád mám větší pravomoc než váš šéf, na to pamatujte. A pokud vás to uklidní, osobně si s Kennethem promluvím."

„To stejně nepomůže, zase po nás bude řvát," utrousil Richie jen tak do větru, a Dannymu se podezřele zachvěl jeho slizký knírek. Jeho ujištění, že si s šerifem promluví, jim klid nepřineslo. Nebyli jeho rozhodnutím nadšeni, naopak, vypadalo to, že dokonce mají i strach.

„Jak to myslíte, že na vás bude řvát."

Nastala chvíle ticha, ale Danny se nakonec odvážil odpovědět. „No, on byl protivný vždycky, ale v posledních pár dnech to už začíná gradovat. Já jsem si všiml, že v posledních týdnech byl takový napjatý a nervózní, ale od Edovy vraždy, a co jste tady ve městečku, s ním není k vydržení. Je neskutečně vzteklý a pořád jenom na všechny řve. Kvůli každé kravině. Už se to s ním nedá vydržet."