Záhada Black Oak

Kapitola 29.

O pár hodin, půl krabičky cigaret a dvě kávy později, stále nenacházel nic, co by jen trochu souviselo s případem, který vyšetřuje. I když se Marty fakt snažil, informace od něj mu zrovna dvakrát nepomohly. Což samozřejmě svému kolegovi přiznat nemohl. Blížil se večer, když mu zase zazvonil telefon. Zamumlal cosi o telefonní ústředně a nevrle po něm sáhl. Na displeji se objevilo neznámé číslo.

„Simmons." Neznámému volajícímu se představil krátce a stručně.

„Ahoj Miku, tady Rolli."

Rolli? Uvědomil si, že mladý strážce se právě teď nachází se svojí krásnou těhotnou ženou na dovolené. Co mu tak může chtít takhle večer?

„Ahoj Rolli, děje se něco?"

Na druhé straně bylo povážlivé dlouhé ticho, volající zřejmě nevěděl, jak začít. Podle té dlouhé pauzy poznal, že se opravdu asi něco děje.

„No, promiň, že otravuju, ale není s tebou náhodou Chico?"

„Ne, není."

Samozřejmě, že není, co by tady asi tak dělal. Na druhé straně bylo zase chvíli rozpačité ticho.

„Jo, já jsem si to říkal, že u tebe asi nebude, ale nemůžu se mu dovolat. Prostě jsem to jen zkusil."

Ne, Rolli nebyl hloupý. Dobře věděl, co se mezi ním a mladým strážcem stalo, a že zrovinka u něj Chica nenajde. Jenže tohle nebyl dotaz, byla to tichá, nevyslovená prosba o pomoc. Z neznámých příčin pocítil lehké napětí v žaludku.

„Co se děje, Rolli?"

„No, my jsme spolu mluvili dnes odpoledne. Chico mi volal, že je v kopcích nad jezerem, prý něco objevil a zřejmě se to týkalo toho pytláka. Jenže v těch místech je hodně špatný signál, řekl mi, že zrovna nasedá do auta a jede domů. A až dojede, že se mi ozve. Jenže se neozval a já se mu nemůžu dovolat."

„Nemá třeba vybitý mobil?"

„Ne, mobil mu zvoní, ale nebere ho."

„Není třeba s Aki na procházce?"

„No, nevím. Ale už jsou to skoro tři hodiny. Většinou, když ho nezastihnu, tak mi hned zavolá zpátky. Ale možná máš pravdu, třeba je venku s Aki nebo šel zkontrolovat osadu, a mobil si omylem nechal doma. Zbytečně plaším, promiň. Ještě to budu zkoušet. Omlouvám se, že jsem tě vyrušil."

Rolli se s ním rychle rozloučil. Položil telefon na stůl a chtěl pokračovat v práci. Klidně, jako by se vůbec nic nestalo. Ale nešlo to. Ta lehká nervozita, kterou při rozhovoru s Rollim pociťoval, neustupovala, napětí v žaludku se stupňovalo a zcela odvádělo jeho pozornost od rozdělané práce.

A co když se vážně něco stalo!?

Ano, co když se opravdu Chicovi něco stalo? Dokáže si tuhle možnost aspoň připustit?

Ale na druhou stranu, Rolli nebyl hloupý, věděl o jejich roztržce a možná je chtěl tímto způsobem usmířit. Ale to si vybral hodně špatnou záminku. Na tohle mu nenaletí, to je hodně špatný pokus. Jenže, co když není? Bude Rolliho tichou prosbu o pomoc nadutě ignorovat a předstírat, že se tenhle rozhovor nikdy neuskutečnil? Ne, Chico se o sebe postará, nemá důvod se vzrušovat. Určitě to byl jen planý poplach, nevydařený Rolliho pokus, aby si promluvili a došli k jakémusi smíření. Naprosto zbytečná snaha.

Nemá čas starat se nikoho starat, on tu má práci. Musí přece najít toho...vraha!

Ten chlap! Studený pot ho polil od hlavy až k patě a žaludek se mu stáhl tak, že se mu udělalo fyzicky zle. Jeho mysl si najednou začala skládat ty jednotlivé fragmenty informací a událostí, které doposud neměl důvod, jakkoliv spojovat. Vybavil si ten moment, když se vracel od Chica před dvěma dny zpět do městečka. Stín, který se mihl v záři reflektorů jeho auta. Domníval se, že je to zvíře, ale co když se mýlil? V první chvíli si myslel, že je to člověk, ale přesvědčil sám sebe, že to není pravda.