Emily
Mia a já jsme se rozutekli do svých pokojů, protože moje nohy a tělo byly už na pokraji svých sil.
Vysprchovala jsem se, ale i přes to mě ty studené kapky nedokázaly zbavit myšlenky na další dny. Teda hlavně na otázky nastávajícího boje jako třeba.
Kdy bude? Kolik nás nepřežije? Budem dost silní je porazit?
Oblékla jsem se do pyžama a lehla do postele ve svém černo-bílém pokoji, pak už jen zavřela oči a přesunula se do říše snů.
Pomalu se moje oči probouzely. Matně mě sluneční paprsky, které procházeli čistě vyleštěnými okny, lehce lechtali na tváři, ucítila jsem sladkou vůni snídaně, línoucí se celým domem ,až do mého pokoje.
Přesto to ,cestování předchozího dne jsem se cítila svěží a odpočatá. Vylézt z postele se mi přesto nechtělo, otočila jsem se na bok ,a zachumlala zpět do peřin.
Najednou mě hlas u dveří vylekal, že moje zklidněné tělo se zkutálelo na tvrdou dřevěnou podlahu.
"Wille sakra, můžeš aspoň chodit trochu hlasitěji ať tě příště slyším." Promnula jsem si naražený loket. "Em to by nebyla taková zábava tě sledovat jak padáš, aspoň se dostatečně probereš a vylezeš z té postele ty Šípková Růženko."
Naštvaně jsem se na něho ohlédla, ale ten jeho škodolibý škleb nezmizel." Obléknu se a zachvilku jsem dole." Otočil se na patě a vyšel z pokoje.
Dorazila jsem dolů a samozřejmě to tady žilo. Přivítala jsem se s rodiči a společně jsme se nasnídali.
Muži, se odebrali po snídani do kanceláře řešit věci okolo boje a já konečně vyběhla do lesa.
ČTEŠ
Touha
WerewolfEmily je 22 letá vlkodlačice, která touží jen po jednom dostudovat Vysokou školu v New Yorku. Studuje už 3 roky a za tu dobu se vracela jen málo kdy domů. Vždy kdy na svátky byla doma trávila svůj volný čas v lese. Protože v New Yorku musí svoji vlč...
