Touha

8. díl

                              Emily

Jak zapraskala větvička, rychle jsem se otočila a běžela směr domov.
Moje srdce ne ,a ne se uklidnit. A moje vlčice se začala chovat podivně. Chtěla se otočit a běžet zpátky za ním.

Vletěla jsem do pokoje a za sebou zamkla . Moje drobné ruce se ještě třásli z toho setkání.

"Co to bylo?" Nemám sebemenší tušení Rheo. "Ale musíš uznat že byl sexi." Rheo!! "Ale to musíš uznat byl k zulíbání." Hele, mohla by jsi mě vysvětlit ,jak to , že v jednu chvilku se třeseš strachy a v tu druhou básňíš o Alfovy ze sousední smečky." Sama nevím, co to semnou je jako kdyby mě k němu něco táhlo. " Ne ,já vím na co naráží ,a odmítám to.

Nesmíš na tohle myslet. On není náš druh zapomeň Rheo." Tomu se nevyhneš jednou se se svým druhem setkáme." Jednou, ne teď.

Dlouho jsem se dívala z okna, jak si vlčata hrají a páry se drží za ruce. Moje mysl mě zavedla k tomu žlutookému Alfovy, když v tom někdo zaklepal.

Zvedla se a šla pootočit zámek aby osoba stojící za dveřmi mohla vejít.
A samozřejmě ,že ta osoba byla moje nejlepší kamarádka Mia.

"Ahoj Em. Neviděla jsem tě už pár hodin." Vypadala šťastně a odpočatě
" Jo byla jsem v lese trošku se proběhnout." I když to nevyšlo podle plánu. " Jo málem bych zapomněla Em.maš dojít za Alfou." Doufám ,že to není nic vážného. Ještě jsem si chvilku povídala z Miou a pak vyrazila dolu do kanceláře. Zaťukala jsem a po vyzvání vešla do útulné kanceláře s obrovským stolem uprostřed. Pokynul mi abych si sedla a pak začal vyzvídat.

"Emily byla si dopoledne v lese?" "Ano byla"
"A nebyla si náhodou u hranic smečky Rudého měsíce?" " Ano tati šla jsem se napít, děje se něco?"
" Volal mi Alfa Jacob ,že u našich hranic vyděl bílou vlčici ze které vycítil, že je to jeho spřízněná duše."

Asi jsem teď dostala infarkt. Takže to co říkala Rhea, byla pravda."já ti to říkala." Rhea si odfrkla.

Nevím jak dlouho jsem zírala do země ,ale z tranzu mě dostala až ruka na mém rameni.

Vzhlédla jsem tátovi do očí a měla na krajíčku.
"Emily to bude dobré, určitě si zvykneš a bude z tebe Luna smečky a naše spojenectví zesílí."

Nevnímala jsem moc co říká jen mi v uších dunělo a cítila jsem se jako v tranzu. V jednu chvilku tam sedím přikovaná ke křeslu a v tu druhou moje maličkost vystřelí z kanceláře, do pokoje takovou rychlostí. Zamykám dveře a zády se svezu po nich. Už jsem nedokázala udržet svoje emoce, a moje slzy začali téct jako vodopád.

Uplynula nějaká doba než jsem se dala dohromady, ale pořát mám v hlavě otázky.

Co škola? ješte mám rok
Já nejsem připravená být Lunou. A asi nikdy nebudu
Mám z úplně cizím člověkem odejít neznámo kam? nevím ani jak vypadá v lidské podobě.

A ještě mě mamka napsala že přijde v 18h na návštěvu no super to mi nedá ani den na vstřebání informací.